Komentář: Odpouštěním dluhu vede stát zadlužené občany k nezodpovědnosti

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Stát v posledních deseti letech řeší problém zadluženosti českých občanů zmírňováním podmínek vymáhání pohledávek a odpuštěním dluhů. Politici věří, že zadlužení lidé po odpuštění dluhů změní svůj životní styl, začnou naplno pracovat a přispívat miliardami do veřejných rozpočtů. S přísliby zářných zítřků máme v naší zemi smutné zkušenosti, a proto je důležité konfrontovat tuto ideu reálnými daty, která jsme v InsolCentru získali z analýzy dat z veřejného insolvenčního rejstříku.

Většinu dlužníků v České republice netvoří matky samoživitelky či senioři, ale muži v produktivním věku bez zdravotního hendikepu. Nejčastější skupinou jsou pak muži ve věku mezi 30 a 45 lety se základním vzděláním nebo výučním listem. Příčinou zadlužení není hlad nebo bytová nouze, ale v řadě případů snaha zvýšit si spotřebitelský komfort. Důvod zadluženosti nelze obecně přičítat ani agresivním praktikám věřitelů. Čtvrtina dlužníků v současných oddluženích má čerstvé dluhy, které vznikly v době největšího ekonomického rozkvětu, kdy byli dlužníci již obeznámeni s nástrahami platební neschopnosti.

Pohledávky bank a nebankovních finančních institucí tvoří zhruba 60 % z celkové hodnoty dluhů. 15 % z celkové hodnoty dluhů vzniklo z neplnění zákonných povinností vůči státu – z nedoplatků zdravotního a sociálního pojištění a daní. Posledních 25 % představuje různorodá směsice věřitelů, jejichž pohledávky nepřesahují tři procenta celkové hodnoty – dodavatelé energií, mobilní operátoři, dopravní podniky, obce, exekutoři, pronajímatelé atd.

Stát postupně zmírňuje podmínky pro vymáhání pohledávek tak, že v rámci výkonu rozhodnutí je často velmi obtížné dluhy vymáhat. Navíc schvaluje další zákony, jak dlužníkům pomoci. Metoda, zvaná Milostivé léto, odpouští takzvané příslušenství, tedy úroky, pokuty nebo penále určitých typů veřejnoprávních pohledávek, pokud dlužník uhradí jistinu, tedy původní částku, kterou dlužil.

Nejrazantnější zásah do práv věřitelů představuje promíjení celého dluhu (jistiny i příslušenství). Stát věřitele o jejich pohledávky jednoduše připraví, což z právního hlediska znamená vlastně vyvlastnění. V první fázi došlo k prominutí exekučně vymáhaných bagatelních dluhů, kde jistina byla částka do 1500 Kč. Nyní probíhá promíjení dluhů, které byly bez výsledku šest let v exekuci vymáhány.

Stát věřitelům jejich pohledávky vyvlastňuje a za toto vyvlastnění ještě platí. Exekutorům bylo do konce roku 2023 zaplaceno za zastavení bagatelních exekucí 631 mil. Kč (zdroj: 86 exekučních soudů, zpracování InsolCentrum), průběžně se vyplácejí náhrady za zastavení bezvýsledných exekucí (odhad z důvodové zprávy ke změně exekučního řádu 862 mil. Kč za první rok, každý další rok 150 až 200 mil. Kč).

Očekáváte, že po masovém promíjení dluhů došlo k výraznému snížení počtu zadlužených lidí? Není tomu tak. Počet exekučních dlužníků se snižuje pomalu a pravidelně, avšak žádný mimořádný výkyv směrem dolů nebyl zaznamenán. Průměrný počet exekucí na jednoho dlužníka se také výrazně nesnížil. Někteří dlužníci pravděpodobně začínají uvažovat způsobem, který bychom mohli popsat parafrází ze Švejka: „To se nám to půjčuje, když nám stát dluhy odpouští!“

Poslední kapku politiky odpouštění dluhů představuje novela insolvenčního zákona, která upravuje plošné tříleté oddlužení všech dlužníků bez rozdílu pohlaví, věku, zdravotního stavu, profesních schopností nebo výše dluhu. Vláda přichází s úpravou, která představuje s ohledem na inflaci de facto dluhovou amnestii. Různé pozměňovací návrhy, které mají zpřísnit podmínky oddlužení, obsahují pouze kosmetické úpravy a nepovedou k vyššímu uspokojení věřitelů.

InsolCentrum již má výsledky prvních ukončených tříletých oddlužení seniorů. Průměrný dluh seniorů dosahuje 2,1 mil. Kč a průměrné uspokojení věřitelů činí pouhých 7,1 % z hodnoty přihlášených pohledávek. Oproti seniorům, kteří vstupovali do oddlužení v roce 2013, se průměrný dluh zvýšil pětkrát, míra uspokojení se snížila sedmkrát. Výsledky tříletých oddlužení demonstrují vývoj až morálního hazardu v chování zadlužených lidí v České republice. Čím více stát dluhy odpouští, tím více si lidé půjčují a přestávají plnit své zákonné povinnosti.

Pro ilustraci uvádíme několik dalších výstupů z nové analýzy dat aktuálně probíhajících oddlužení. Průměrný dluh osob v oddlužení činí 1350 tis. Kč, přičemž příslušenství nemůže v současném oddlužení převyšovat jistinu. Průměrná míra uspokojení věřitelů se pohybuje pod 18 % z hodnoty přihlášených pohledávek. Celková hodnota přihlášených pohledávek dosáhla 131 mld. Kč.

Z těchto údajů je zřejmé, že při zmírňování podmínek vymáhání dluhů či oddlužení dochází ze strany řady dlužníků ke zvyšování dluhů a snižování uspokojení věřitelů. Vítězem procesů odpouštění dluhů je tak často dlužník, který se dlouhodobě vyhýbá splácení, utajuje své příjmy, a nakonec se bez velkého úsilí zbaví svých rozsáhlých dluhů. 19 % dlužníků se pohybuje ve skupině s vysokými dluhy, kde průměrný dluh činí 4,7 mil. Kč a za tři roky zaplatí svým věřitelům pouhá čtyři procenta z hodnoty jejich pohledávek.

Domníváme se, že banky a nebankovní finanční instituce ztráty způsobené neplacením úvěrů přežijí. Větší starost nám dělá extrémně velká skupina osmi milionů věřitelů, o které se doposud nemluvilo. Jde o osm milionů dospělých občanů naší republiky, protože každý z nás je věřitelem, který bude muset (a již v rámci konsolidačního balíku musí) doplácet na neplnění zákonných povinností současných dlužníků.

Když stát od dlužníků nevybere dostatek daní, zdravotního nebo sociálního pojištění, tak to musíme uhradit my všichni. Pohledávky finanční a celní správy, správy sociálního zabezpečení a zdravotních pojišťoven činí zhruba 15 procent pohledávek vedených za současnými dlužníky. Při celkové astronomické výši nesplácených závazků 750 mld. Kč se jedná o přibližnou sumu 112,5 mld. Kč. V této částce ovšem nejsou započítány pohledávky obcí a měst. Také obce a města (podobně jako stát) musí fungovat – odvážet odpad, zajišťovat veřejné osvětlení, přispívat na dopravu a podobně. Budou toho ale schopny při poklesu platební morálky svých obyvatel? Způsobí nárůst dluhů propad veřejných rozpočtů?

Největší obavy však máme z osudu nedobrovolných věřitelů. Jestliže stát připouští téměř úplnou amnestii dluhů, pak přenáší dluhy členů bytových družstev či společenství vlastníků přímo na jejich sousedy. V případě malých bytových družstev, kde historicky bydlí spíše starší lidé, jde o kritické finanční ohrožení těchto lidí. U malých společenství vlastníků je situace obdobná. Co si asi pomyslí tito lidé, když budou muset za své sousedy neplatiče platit jejich dluhy? K čemu jim slouží stát, když není schopen ochránit jejich práva? Je v těchto případech postup státu v souladu se základní listinou práv a svobod?

Nejhorší vliv však může mít politika bezhlavého odpouštění dluhů přímo na zadlužené lidi. Již nyní řada z nich očekává, že jim stát dluhy odpustí, a že na výši dluhů nezáleží. Hrozí tak, že spoření a uvážlivé finanční hospodaření nebude v budoucnu patřit do standardního vzorce jejich chování, a navíc i do chování jejich dětí. Stát si svým přístupem vychovává skupinu chronických neplatičů, aniž by to bylo nutné. Současná generace zadlužených lidí by ještě byla schopna rozpoznat nebezpečí neplacení dluhů, kdyby byla motivována k jejich splácení.

V rubrice Očima byznysu přinášíme názorové texty zástupců firem i veřejných institucí k ekonomickým tématům.