Článek
Takřka celou historii byla životní úroveň běžného člověka taková, aby těsně nezhynul hlady. Za dobrých císařů trochu lepší, za špatných trochu horší. Měl-li člověk sám to nezvyklé štěstí, aby se dožil třicítky, uviděl obvykle dvě vlastní děti umírat malé. Ekonomický růst, jak ho známe dnes, nastartoval až kolem roku 1800. Od té doby se životní úroveň ve vyspělých zemích ztřicetinásobila. Ano, pro Česko to platí taky.
Co přelomového přišlo před 200 lety? Nebyl to začátek kapitalismu, ten fungoval už ve starém Řecku. Nebyly to stabilní a předvídatelné „instituce“, ty měla už Mongolská říše. Nebyly to levné peníze a volné úspory, těch bylo dost už ve středověké Číně. A určitě to nebyly státní investice do školství a infrastruktury, na něž si starší civilizace často potrpěly více. Všechno tohle je potřeba, ale nestačí to; podobně jako oheň potřebuje kyslík, ale ten sám požár nezažehne.
Ekonomický růst rovná se kolaps lidské bídy a nakonec i zdravější příroda. V nejvyspělejších zemích je dnes víc lesů než ve středověku. Co růst skutečně umožnilo, nejdříve v Nizozemí, Anglii a pak ve zbytku Západu (včetně, mezi prvními, Čech a Moravy), byla tektonická změna postoje k inovacím a inovátorům. Přirozenou tendencí člověka a všech historických civilizací je strach ze změn. Změny ohrožují postavení elit, ale někdy i živobytí části běžných lidí.
Oproti tomu dvě staletí nový systém, kterému ekonomická historička Deirdre McCloskeyová říká „buržoazní dohoda“, by naše předky šokoval: Nechte mě, inovátora a podnikatele, překopat způsob, jak žijeme. Nechte mě zbohatnout, abyste nakonec mohli zbohatnout i vy. Tak jsme dostali elektřinu, telefon, auta, letadla, rotavirovou vakcínu, smartphone, viagru, Google, Mapy.cz, Teslu, Uber, ChatGPT.
Ani nejlepší inovace nepomůžou hned všem, nejsou win-win. Jsou win-win-win-win-win-lose. Na auta doplatili kočí, na Uber taxikáři, na ChatGPT překladatelé. Prosperující společnost si musí zvyknout na příběhy selhání. Lidem, kteří na inovacích dočasně prodělají, je správné pomoct. Hrozba selhání je ale důležitá: Máte-li jistotu, že selhat nemůžete, že vás vždy někdo vytáhne na průměr, jakou máte motivaci rozhodovat se odpovědně třeba při výběru povolání?
Investice, motivace a růst
Dnešní růstová ekonomie je snadná. Země rostou rychle, dokud mohou absorbovat existující inovace ze zahraničí. Viz Japonsko od války do 1990 nebo Česko od vstupu do EU do covidu. Pak boom končí. Další růst záleží na nastavení motivací. Vyplatí se tvrdě pracovat, riskovat, podnikat, inovovat? Máte produktivitu Singapuru. Vyplatí se být pasivní, dělat jen, co se vám řekne, chránit vlastní zadek? Zastavíte se 20 % pod úrovní USA, jako je to v Japonsku, Itálii, Česku.
Nefunguje tedy nová mantra českých politiků: Nalijme peníze do vzdělání a infrastruktury, přidejme špetku „reforem“, zamíchejme a bude dobře. Aby bylo jasno, investice do obojího u nás mají smysl. Nedostatky proti Západu znamenají snadný výnos z prvních stamiliard. Opravdu je ale u nás základní školství o moc horší než v USA? Opravdu se nám vyplatí rychlovlaky? Ekonomický výzkum ostatně ukazuje jen slabý vztah mezi vládními investicemi a životní úrovní.
Důraz na investice je užitečný v tom, že boří českou opatrnost a haléřový management. V životě je potřeba i zariskovat, zadlužit se, investovat. Jen pozor, abychom se nezadlužili kvůli projektům, kde přínosy nemohou převážit náklady. I když jsou to sexy nápady typu rychlovlaků a i když je občas mají v zahraničí. Megaprojekty vyžadují pečlivou cost-benefit analýzu. Buď jak buď, veřejné investice o životní úrovni našich dětí a vnoučat nerozhodnou.
Co potáhne kvalitu života, je ochota spoluobčanů pracovat a podnikat. O růstu nakonec rozhodne i ta opravna obuvi na nádraží, ta pralinkárna na náměstí, ten startup u kostela. Podnikání je rizikové, odpovědnost pro řadu z nás nepředstavitelná. Užitečné inovace nejsou jen velké vynálezy, ale i drobné zlepšováky ve všech oblastech života. Chce-li vláda prosperitu, bude se inspirovat vedle investic i liberálním přístupem zemí jako Singapur k regulaci podnikání a motivaci k práci.
