Komentář: Nulovou daní na víno nás vláda o férové správě financí nepřesvědčí

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Víno jako jediný alkoholický nápoj nepodléhá spotřební dani, což mi nedává dobrý ekonomický smysl. Pojďme si právě na příkladu zdanění vína ukázat, proč je lepší si vládnout informovaně, mít férový stát a veřejné finance sloužící lidem.

Mít relevantní informace je zásadní pro správná rozhodnutí. Ať už se snažíme zvýšit délku dožití a kvalitu života v Česku na úroveň Německa nebo vybrat daně co nejméně bolestným nebo prorůstovým způsobem, měli bychom vycházet z co nejrelevantnějších informací o stavu světa.

Pro otázku zdanění vína takovými informacemi jsou, například, obsah alkoholu a jeho škodlivost pro naše zdraví a s tím související společenské náklady nejen pro zdravotní systém. Ačkoliv některá moravská i česká vína jsou výborná, vinařskou velmoc to z nás nedělá: méně vína vyrobíme než spotřebováváme a většinu spotřebovaného vína dovážíme. A nulovou spotřební daň má tzv. tiché víno, které kromě normálního, nešumivého vína zahrnuje například taky cidery, jen od roku 1999.

Čtení těchto informací, podobně jako kolegů z NERV nebo PAQ Research, je takové, že nepodporují absenci spotřební daně u vína a naopak poskytují podporu pro její zavedení.

Samozřejmě námi volení politici mají právo rozhodnout se na základě těchto informací, jakkoliv uznají za vhodné, a tak to učinili i v tomto případně. A aspoň prozatím bylo politické rozhodnutí jiné, než bych si osobně přál.

Nejen u zdanění vína mě bude těšit, když budeme vládnout na základě relevantních informací, které nám umožňují i zhodnotit, zda se stát chová férově.

Když bude chování státu vnímáno jako férové, může to zvýšit jeho legitimitu. Konkrétně pro zdanění: když si lidé budou myslet, že stát daní podobné aktivity podobně, může to zvýšit jejich podporu pro daňový systém. V současnosti je víno jediný alkoholický nápoj, na který se nevztahuje spotřební daň, ale silné opodstatnění pro to nevidím, tedy snad pokud nevezme doslova moravské přísloví v podnadpisu.

Mohou existovat některé dobré důvody pro různou úroveň zdanění alkoholických nápojů, třeba výše obsahu alkoholu nebo náchylnost k závislostem, ale u vína takové důvody nevidím. Pro srovnání: na pivo je uvalena spotřební daň, a od nového roku je nově v základní sazbě DPH i točené pivo, ale na víno ne.

To není fér – podobný alkohol by měl mít podobné zdanění. A pivaři a pivovary by možná použili ještě ostřejší výrazivo, i vzhledem k tomu, že v posledních letech klesá spotřeba piva a roste spotřeba vína a cideru, jak ve své studii ukazují Jakub Komárek a Daniel Prokop. Navíc díky nedávnému výzkumu Terezy Čiderové a Milana Ščasného z Institutu ekonomických studií FSV UK víme, že víno a pivo jsou ekonomickými substituty: tedy zvýšení ceny vína, například v návaznosti na jeho zdanění spotřební daní, může vést k snížení spotřeby vína a zároveň k zvýšení spotřeby piva.

A to nemluvíme o šumivém víně, které dnes podléhá spotřební dani a oproti němuž je nyní normální a tedy tzv. tiché víno zvýhodněno.

Nulová spotřební daň na víno je nefér a nejsem sám, kdo si to myslí, i když samozřejmě různí lidé vnímají férovost různě. Jak píše STEM: „Polovina s tím nesouhlasí a myslí si, že vůči ostatním alkoholickým nápojům to není fér.“ A také pan ministra financí Stanjura „je pro zavedení daně proto, aby jí byly spravedlivě zatíženy všechny druhy alkoholu“.

Férový stát je, když se skrz stát k sobě navzájem chováme fér, tedy podobně k podobným lidem nebo když spotřební daň máme na všechny alkoholické nápoje bez výjimky, včetně vína.

Veřejné finance sloužící lidem jsou, když daně a rozpočty využíváme k dosahování společných cílů, jako je zvyšování životní úrovně nebo přerozdělování napříč generacemi.

Když dnes koupím dětem láhev jablečného moštu, odvádím státu na každé koruně stejně DPH, jako když koupím svým rodičům láhev červeného. Z obojího státu zaplatím 21% daň z přidané hodnoty. Do této základní sazby přešel mošt ze snížené spolu s dalšími nealkoholickými nápoji od nového roku, od kdy se naopak nakonec nezavedla diskutovaná spotřební daň na víno. Tedy od nového roku se zvýšilo zdanění moštu a dohnalo tak zdaněním víno, u kterého se jeho výše nezměnila.

Víno daníme stejně jako mošt a méně než pivo. Kdyby to nebyla pravda, kdo by tomu byl uvěřil? Každopádně nevěřím, že takovýto způsob zdanění naplňuje poslání veřejných financí sloužit lidem. Ano někteří z čtenářů možná budou souhlasit s prý čínským příslovím v podnadpisu anebo budou chtít za velkou cenu podpořit české vinaře – tedy spíše hlavně jihomoravské, odkud mimo jiné pocházím –, ale bránit se spotřební dani na něj za každou cenu nedává pro většinu lidí včetně mě dobrý smysl.

Absence spotřební daně z vína má samozřejmě důsledky pro veřejné finance: je pravděpodobné, že kvůli tomu máme jiné zdanění vyšší, například práce, nebo je vyšší zadlužení veřejných financí. Více než miliardy nevybrané na spotřební dani na víno mě ale trápí absentující pozitivní vliv této spotřební daně na zdraví obyvatel – například nejčastějším hlavním konkrétním alkoholickým nápojem žen závislých na alkoholu před léčbou je víno.

Tipuji, že – i pod tíhou těchto argumentů – dříve nebo později dojde k uvalení spotřební daně na víno. Přeji nám, aby když už nemáme spotřební daň již od tohoto roku, bude v budoucnu o to lépe připravena, aby nadbytečně administrativně nezatížila především malé vinaře.

Může to vypadat, jak kdybych netoužil po ničem jiném více než po spotřební dani na víno. Přitom já chci jen informované a férové veřejné finance sloužící lidem – a nulová spotřební daň na víno stojí mimo tuto vizi. Až se nám podaří přiblížit k této vizi zavedením spotřební daně na víno, klidně si na to připiji, třeba tramínem červeným z jižní Moravy.