Komentář: Nový stavební zákon. Velké naděje, ale tristní realita

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

S novým rokem nabyl účinnosti nový stavební zákon. Zatím tedy bez digitalizace a pouze pro takzvané vyhrazené druhy staveb, například infrastrukturní stavby jako dálnice. Od 1. července 2024 pak bude ale zákon platit pro všechny ostatní druhy staveb a rozběhnout se má i digitalizace. A to jak v části územního plánování, tak i ve stavebním řádu.

Má se tak otevřít nová kapitola v českém stavebním právu. Dlouho očekávaný a diskutovaný zákon má totiž zásadním způsobem změnit a zefektivnit povolování staveb. Zatím však vyvstává celá řada otázek, zda bude nová legislativa příležitostí, či hrozbou. Nepřipravenost na tuto aplikaci je ale téměř fatální.

Považuji za důležité a férové uznat pozitivní záměr, kolem kterého je nový stavební zákon postaven. Zjednodušení a sjednocení procesů stavebního řízení, zavedení úplné apelace v odvolacím řízení (přípustnost uvedení nových skutečností, pozn. red) a snaha o zrychlení celého procesu jsou bezesporu kroky správným směrem. Tyto změny mají potenciál ulehčit stavebníkům i úřadům od mnohdy nikdy nekončící byrokratické zátěže a přispět k urychlení výstavby. Implementace zákona však v současné situaci naráží na realitu. Mám na mysli možnost dostatečně a včas proškolit úředníky, pro stavebníky pak prostor, aby se s novinkami mohli s předstihem seznámit a v praxi podle nich postupovat.

Za jeden z nejpalčivějších problémů pokládám nedostatečnou připravenost prováděcích právních předpisů. Nejsou dosud plně připraveny a schváleny, ačkoliv jsou klíčové pro specifikaci požadavků na výstavbu a dokumentaci pro povolení. To vede k nejasnostem a potenciálním zmatkům v praxi.

V současné době například není nachystané finální znění vyhlášky obsahující požadavky na výstavbu vydávané Ministerstvem pro místní rozvoj. Existuje pouze znění do projednání v komisi Legislativní rady vlády, ale vyhlášku ještě čeká notifikace v Evropské unii, což je proces na minimálně 3 měsíce. Není tedy jasné, k jakým změnám požadavků ještě dojde a kdy bude vyhláška schválena.

Chybí také finální znění vyhlášky obsahující požadavky na obsah a rozsah dokumentace pro povolení vydávané Ministerstvem pro místní rozvoj. Známá je jen verze návrhu vyhlášky do připomínkového řízení (připomínky bylo možné podat do 19. 1. 2024). Po prvním zhlédnutí ale není zřejmé, zda jde skutečně o slibovaný rozsah dokumentace pro vydání územního rozhodnutí s doplněním, když není v návrhu vyhlášky přesně určeno, jaký detail má být v dokumentaci obsažen. Přitom toto měl být jeden ze stěžejních znaků nového stavebního zákona – jednoduchá dokumentace pro povolení a povinná prováděcí dokumentace.

Dalším závažným bodem je otázka digitalizace a implementace nových technologických systémů. Informace o zrušení výběrového řízení na dodavatele řešení již médii proběhla dostatečně a nyní je na místě se ptát, co bude dál.

Bude od 1. 7. 2024 skutečně existovat funkční Portál stavebníka, prostřednictvím kterého budou podávány žádosti a vkládány potřebné dokumentace? Bude existovat funkční Národní geoportál územního plánování, kde budou zveřejňovány výstupy územně plánovací činnosti? Budou existovat funkční evidence stavebních postupů, evidence elektronických dokumentací a přístup do těchto evidencí? Zmiňovaná funkčnost souvisí i s jejich využitím ze strany stavebních úřadů a dotčených orgánů. Již nyní by měl probíhat zkušební provoz všech těchto systémů, aby dnem 1. 7. 2024 bylo možné žádosti nejen zvenku vkládat, ale také ze strany úřadů procesovat.

V neposlední řadě se objevují obavy ohledně dostatečných personálních kapacit Dopravního a energetického stavebního úřadu (DESÚ, jde o je nový speciální úřade, který bude od 1. ledna 2024 vykonávat působnost ve věci vyhrazených staveb, pozn. red). Povolování velkých staveb je personálně podceněno a hrozí riziko neplnění lhůt stanovených novým stavebním zákonem. Jako klíčový orgán pro vydávání povolení i řešení odvolání v oblasti vyhrazených staveb hraje DESÚ zásadní roli v celém systému. To vede k otázce, zda byla předem dostatečně zvážena kapacita a zdroje potřebné k řízení tak obsáhlé oblasti. Personální podstav a převzetí veškeré agendy vydávání povolení a společných povolení, včetně agendy odvolacího řízení, totiž může snadno způsobit přehlcení úřadu.

Lze konstatovat, že nový stavební zákon, ač určitě s dobrými záměry, stále čelí řadě výzev a nejistot, které mohou podkopávat jeho funkčnost a přínosy. Je třeba zvýšit kapacity a zdroje klíčových úřadů, urychlit proces schvalování a zavádění potřebných prováděcích předpisů a zajistit hladký přechod k digitalizaci. Vláda a příslušné orgány by měly mít na paměti, že úspěšná implementace takto významné legislativní změny vyžaduje nejen dobré záměry, ale i důsledné plánování, dostatečné zdroje a flexibilitu při reagování na nečekané problémy. Pouze tak může nový stavební zákon skutečně naplnit svůj potenciál a přispět k efektivnějšímu a transparentnějšímu stavebnímu procesu v České republice.

Závěrem bych rád sdílel konkrétní zkušenost. V JRD připravujeme a projednáváme vyšší desítky stavebních a energetických záměrů. Vím proto, že existují stavební úřady, které nejsou dostatečně personálně zabezpečeny, a tak čekáme na vypsání stavebního povolení více než rok a půl. Zákonná lhůta je přitom 30 dní. Z pochopitelných důvodů nechceme situaci řešit soudně, protože s konkrétním úřadem řešíme více záměrů. Tedy čekáme, čekáme, čekáme….a zde bohužel ani nový stavební zákon nepomůže.