Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Moje dcera Lucie má ráda jednorožce a chtěla by jej mít. V sedmi letech ale rozumí tomu, že to není možné. Jednorožci neexistují. A i já rozumím tomu, že něco prostě není možné a pro vysoké důchody v budoucnu je potřeba realistická kombinace příjmů a výdajů důchodového systému.
Mám na srdci především tři otázky týkající se výše důchodů, soukromého spoření a zdravotní i sociální péče.
Výše a délka důchodů a kde na ně vzít
Zaprvé, jakou důchodovou reformu potřebujeme, aby důchody byly v budoucnu vysoké – a jak moc vysoké?
Ano, přijde mi nedostatečná veřejná diskuze k tomu, jak vysoké mají být důchody v budoucnu. Důchodovou reformu potřebujeme především kvůli tomu, aby důchody v budoucnu mohly být relativně vysoké.
Ale jaké jsou přesně naše cíle, pokud jde o výši důchodů, například ve vztahu k mzdám? Dnes na toto explicitně neodpovídáme. Dnes je to automatický důsledek odpovědí na ostatní otázky, jako je výše pojistného, velikost schodku a věk odchodu do důchodu.
Neméně zásadněji mi přijde nedostatečná veřejná diskuze k tomu, kde vezmeme na pokrytí výdajů důchodového systému a jeho schodků v dalších letech. Tedy z kterých příjmů či na úkor jakých jiných výdajů nebo vyššího zadlužování budeme důchody financovat? Na tuto otázku lze nahlížet různě, například tak, že bez dostatečných příjmů nemůžeme mít dostatečně vysoké důchody a odcházet do důchodu relativně brzo.
Dobře to jde vidět při aktuální diskuzi o prodlužování věku odchodu do důchodu. Tento věk by se podle vládní reformy měl zvyšovat, jen pokud poroste očekávaná doba dožití, ale diskutuje se jak rychle. Mělo by se snížit tempo zvyšování věku odchodu do důchodu v projednávané reformě ze dvou na jeden měsíc za rok, co myslíte?
Dva měsíce vláda schválila dříve, ale teď navrhuje jeden – a podle toho by se za čtvrt století zvýšil věk odchodu do důchodu maximálně o dva roky. Tato změna sníží průměrný věk odchodu do důchodu, ale zvýší schodek v letech kolem roku 2050 o zhruba 0,4 % HDP. Co je lepší? Nutně nevím, ale rozhodně by součástí této diskuze mělo být to, kde vezmeme na ten schodek vyšší o 0,4 % HDP, pokud začne od příštího roku platit tato mírnější varianta zvyšování důchodového věku.
V těchto týdnech se vláda snaží schválit důchodovou reformu. Ta obsahuje dvě zásadní opatření z pohledu veřejných financí, které každé z nich v původní podobě mělo být zodpovědné za snížení deficitu o jeden procentní bod. Jednak právě zvyšování věku odchodu do důchodu. Tedy, že dnes pracující lidé půjdou do důchodu o něco málo později. A taky snižování nově přiznaných důchodů v budoucnu. Tedy, že dnes pracující lidé budou mít nižší důchody.
Od některých dnes mladých lidí slyším, že prý oni (vysoké) důchody mít nebudou – a ano, mladé zasáhne navrhovaná důchodová reforma více než lidi v důchodu nebo těsně před důchodem a přesto jejich hlas příliš silně ve veřejných diskuzích o reformě neslyším. Možná jsou pro ně jiná témata zásadnější, ať už kvalita vzdělávání, dostupnost bydlení nebo změna klimatu. Každopádně do důchodového systému budou přispívat celý život a v budoucnu si (vysoké) důchody zaslouží neméně než současní důchodci.
Současná vláda nejvíce šetří na důchodech. Před kroky této vlády byl schodek důchodového systému v letech kolem roku 2050 odhadován na pět procent HDP. Po snížení tempa valorizace a zpřísnění předčasných důchodů od tohoto roku je odhadován na tři procenta HDP. A po schválení dříve navržené podoby důchodové reformy měl být jedno procento HDP – ale po zpomalení tempa zvyšování 1,4 % HDP.
Za hodně peněz daňových poplatníků málo muziky
Zadruhé, jak máme upravit státní podporu soukromého spoření na důchod?
Lidé se mohou připravovat na stárnutí v blahobytu i vlastními silami včetně svých vlastních úspor. A stát může toto soukromé spoření na důchod podporovat a i tak činí – jen bohužel ne příliš efektivně.
V současnosti tuto oblast považuji jako promrhanou příležitost jako celek. Konkrétně pak vidím špatně nastavené podpory v rámci jak desítky let fungujícího doplňkové penzijního spoření, tak od letoška zavedeného dlouhodobého investičního produktu.
Přitom neefektivní státní podporu soukromého spoření na důchod si nemůžeme podle mě dovolit.
Sociální péče a zdravotnictví ve stínu důchodů
A za třetí, jak máme reformovat zdravotnictví a sociální péči, aby stárnutí bylo co nejvíce v blahobytu a bez dluhů?
Jakkoliv mohu být vystrašen z kvality veřejné diskuze o důchodech, ještě více mě straší téměř úplně absentující paralelní debaty k souvisejícím výzvám ve zdravotnictví a sociální péči. Je skvělé, že se budeme dožívat delšího věku, ale kdo a za co zajistí kvalitní zdravotní a sociální péči?
Závěrem se ptám: co více si přát než nízké daně, vysoké důchody a stárnutí v blahobytu? No přece jednorožce!