Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Lidé dávají přednost vyššímu státnímu důchodu, do kterého nepůjdou později než v 65 letech i za cenu toho, že se jim zvednou daně.
Přesně to vyplynulo z našich prvních výzkumů, jak si Češi skutečně představují své penze, v rámci projektu Smlouva pro Česko. Vláda proto neudělá chybu, když při dotahování reformy změkčí posouvání odchodu do důchodu.
Dál se však politici musejí zaměřit na zjednodušení výhodného spoření. Spoření nyní neplní roli sociálního zajištění prostě proto, že je těžké si je správně a výhodně zařídit. Zlepšit to ale není těžké. Je to pro stát daleko jednodušší než jako nyní dál platit 20 miliard Kč ročně na dotacích na nevýhodné produkty.
Mnozí naši respondenti chtějí vyšší důchody právě proto, že nemají dobré možnosti spořit. Je pravda, že nyní kvůli štědrým státním dotacím spoříme buď velmi nevýhodně (penzijní připojištění) a nebo dotujeme (přes DIP) jen ty lidi, kteří se v investování vyznají, jsou obvykle bohatší a dotace nepotřebují. Málokdo z třetiny nejchudších vůbec ví, co DIP je.
Češi nechtějí odcházet do důchodu později a nevadí jim platit vyšší daně. V našich anketách v průměru lidé odpovídali, že za 20 let chtějí dál odcházet do důchodu v 65 letech a s důchodem na úrovni 50 procent průměrného platu. Tedy asi o 1400 korun vyšším než dnes. Zároveň počítají s tím, že by jim to zvedlo daně o 4500 korun měsíčně.
Stárneme. Za 20 let by se daně nemusely zvedat vůbec, pouze pokud bychom chodili do penze až v 68 letech nebo kdyby byly důchody o pět tisíc korun nižší, tedy asi o čtvrtinu.
Proč ale chceme vyšší důchod i za cenu vyšších daní? To je hlavní otázka, abychom věděli, jestli můžeme udělat něco užitečnějšího než měnit parametry výpočtu důchodů.
Další naše ankety naznačují, že nevíme, jak jinak uspořit vydělávané peníze. Bohatší a vzdělanější lidé si myslí, že vyšší důchody lidé chtějí, protože jsou placeny hlavně z daní bohatých. Avšak lidé, kteří chtějí ony vyšší důchody, většinou ti chudší a méně vzdělaní, často tvrdí, že je to tím, že jim chybí možnost spořit.
Pokud nemůžu spořit, tak mi trochu vyšší daně a vyšší důchod pomohou. Raději budu mít plat 35 tisíc Kč a důchod 20 tisíc, než plat 40 tisíc a důchod 15 tisíc. Není dobré mít na obživu najednou daleko méně peněz než dříve.
Jednoduché spoření na penzi pro každého
Jak spoříme nyní? Asi polovina lidí využívá dotovaná penzijní připojištění, která jsou ale velmi nevýhodná. Státní příspěvky sotva stačí na vysoké poplatky důchodových fondů a inflaci téměř jistě neporazí. Tyto dotace na spoření jsou tedy zcela jistě dobré pro finanční instituce, pro ostatní z nás již ne tolik. Na spoření nevyděláme a ještě za ty dotace platí každý pracující asi 4000 Kč na daních ročně.
Pro srovnání, velké americké fondy účtují za poplatky často desetkrát méně než ty zdejší.
Naopak se obvykle vyplatí investovat do akcií, za 30 let se vklady většinou alespoň zpětinásobí. Kdo tomu nerozumí, může však o vše přijít, třeba naletí podvodníkovi – proto vcelku rozumně u nás tu možnost pětinásobku využívá jen asi 10 procent lidí. Ostatní neví, jakého brokera vybrat, jak nenaletět a co kde správně podepsat. Kolik z nás má čas a energii to všechno zkoumat?
Vybrat výhodné spoření musí být daleko jednodušší než nyní. Představte si, že by každý mohl z platu automaticky spořit tak, že se vklady do důchodu zmnohonásobí, že by bylo lehké poznat důvěryhodný způsob spoření od služeb pokoutného finančního poradce – a to i když v zaměstnání třeba dobře rozvážím mléko, ale o financích nevím vůbec nic a ani se to nechci učit.
Hrubý návrh, jak na to:
- Různorodé dotace a odpočty na všemožné formy spoření a investování nahradit jednou formou příspěvku ve formě dané částky měsíčně na osobu. Nebo dotace zrušit.
- Stát uspořádá soutěž na to, jaké produkty na spoření bude doporučovat. Jen doporučovat, lidé si budou sami moci zvolit cokoliv jiného. Například v kategorii „bezpečná spoření v penzijním fondu“ mohou pravidla požadovat investici do státních dluhopisů a stát bude žádat akorát co nejnižší poplatky. V kategorii „riskantnější bohatnutí s celosvětovými akciemi“ bude vyžadovat dostatečné rozprostření po vybraných kapitálových trzích.
- Kdykoliv bude někdo z nás uzavírat smlouvu na spoření a bude chtít státní příspěvek, tak dostane jako přílohu státem připravenou tabulku s deseti nejlepšími nabídkami v každé kategorii a výší jejich poplatků. U těchto deseti stát zkontroluje, že smlouva odpovídá podmínkám v jeho soutěži. Zákazník to nebude muset ověřovat.
- Zcela automatické: pro lidi, kteří nebudou chtít rozhodovat vůbec nic, bude vybrána jedna varianta, na kterou se jim bude spořit automaticky z platu. Například 2/3 do nejvíce doporučeného penzijního fondu a 1/3 do nejvíce doporučeného akciového fondu. Kvůli této variantě by nebylo ani třeba podepisovat žádnou dodatečnou smlouvu u banky.
- Suverénní fond: stát by měl zvážit založení vlastního investičního fondu po vzoru Norska a mnoha dalších států. Ten by potom plnil roli toho automatického výběru, jak spořit. Spravovali by jej největší investiční odborníci. Jak ale zařídit důvěryhodnost takového fondu, jak vědět, že je státem správně kontrolován a že jeho šéfové jsou opravdu odborníci? Například tak, že by se pětina platu každého poslance automaticky vkládala na účet v tomto fondu.
Když stát pomůže spoření dobře a lehce vybrat i těm, pro které jsou finance španělská vesnice, tak skutečně vylepší sociální zabezpečení na stáří. Pomůže to daleko více, než když dnes utrácíme za dotování nevýhodných spoření.
