Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
S druhým prezidentským obdobím Donalda Trumpa vstoupil svět do nové éry obchodních válek. To není dobrou zprávou pro nikoho, ale ekonomiky, jako je ta naše, budou skrze cla a obchodní restrikce trpět nejvíc.
Že Donald Trump nevyznává zrovna tradiční přístup k hospodářské politice není žádným tajemstvím. Už v prvním období začal narušovat do té doby několik dekád trvající konsenzus západních zemí založený na postupné liberalizaci volného obchodu a odbourávání celních bariér. Tehdy byl Trump ještě celkem umírněný - na EU uvalil jen nízká, cílená cla, zatímco plošné restrikce se mu podařilo rozmluvit. Tentokrát je ale přístup americké administrativy o dost agresivnější.
Ve volební kampani před svým druhým obdobím označil Trump cla za „to nejkrásnější slovo ve slovníku“. A restrikce na zahraniční obchod na sebe po jeho druhém nástupu do Oválné pracovny nenechaly dlouho čekat. Poslední salvou v probíhající obchodní válce bylo uvalení cel na dovozy automobilů a automobilových součástek do Spojených států. Tomu předcházela cla na dovoz oceli a hliníku a plošnější obchodní restrikce proti Kanadě, Mexiku a Číně. A záběr obchodních restrikcí se patrně výrazně rozšíří jak po geografické, tak produktové stránce 2. dubna, tedy v den, jenž už Trump nazval „Dnem osvobození“.
Pro světovou ekonomiku jsou to špatné zprávy. Obchodní války totiž obvykle nemají vítěze, jen poražené. Celní bariéry sice na první pohled mohou ochránit domácí výrobce před zahraniční konkurencí. Ve finále ale omezení volného obchodu vedou k nižší produktivitě, vyšším cenám a nižšímu růstu, kterým trpí celá ekonomika. I Trumpův deklarovaný cíl natáhnout zpátky průmyslovou výrobu do Spojených států zůstane nejspíš nenaplněný.
A pokud skutečně dojde k eskalaci obchodní války, tak Česko bude mezi ekonomikami, které budou trpět nejvíc. Naše ekonomická struktura nás bohužel k restrikcím volného obchodu činí velmi zranitelnými. Náš růstový model je založený na velkém průmyslovém sektoru, integraci v globálních dodavatelských řetězcích a vysokých čistých vývozech. Do Spojených států přímo vyvážíme jen poměrně malé množství zboží – zhruba kolem 2,5 % HDP. Tento údaj je ale velmi zavádějící.
Obchodním omezením jsme vystaveni mnohem více právě skrze naše zapojení do dodavatelských řetězců. Mnoho českých firem funguje jako subdodavatelé mezivstupů např. do Německa a zbytku eurozóny. Skutečnou míru naší zranitelnosti vůči clům z USA tedy ukazuje podíl finální poptávky ze Spojených států v domácí přidané hodnotě – tedy indikátor, který bere v potaz právě dodavatelské řetězce. A ten ukazuje, že Spojené státy tvoří zhruba 6 % poptávky jak pro náš průmysl, tak pro českou ekonomiku jako celek. Pro některé sektory je tento podíl ještě vyšší. Velká zranitelnost německých odběratelů – a zároveň exportérů do USA – je špatnou zprávou i pro nás.
Zavedení cel by tak pro nás mělo zásadní negativní dopad. Pokud by Spojené státy uvalily na dovozy z EU 10% cla a Unie zavedla odvetná opatření, snížilo by to český hrubý domácí produkt o zhruba 1,5 % do konce Trumpova volebního období, společně se ztrátou 20 tisíc pracovních míst. Středoevropské země by v rámci EU právě kvůli své ekonomické struktuře a orientaci na zahraniční obchod patřily mezi ty nejvíce zasažené – situace je ještě o něco ponuřejší pro naše východní sousedy, jejichž automobilový sektor do USA vyváží o dost víc. Dopady cel pak budou podstatně horší v přímo zasažených odvětvích.
Jenže cla nemusí vůbec být zavedena k tomu, aby napáchala ekonomické škody. Ohromná nejistota, kterou Trump vyvolává svými hrozbami i tím, jak se celní bariéry neustále mění a odsouvají, je pro ekonomiku obdobně škodlivá. Dopadá především na investiční rozhodnutí firem – u kapitálových výdajů s dlouhým horizontem návratnosti je nejistota ohledně budoucího vývoje velkou překážkou. Pokud firmy neví, jestli budou vůbec mít přístup na trh největší ekonomiky světa, minimálně investice odloží, a to v situaci, kdy v české ekonomice růst fixních investic kvůli vysokým úrokovým sazbám už rok a půl stagnuje.
Nejistota ohledně celní politiky Spojených států tak už naši ekonomiku negativně ovlivňuje několik měsíců i bez toho, aby byla cla uvalena. Z očividných důvodů se nejistota jen obtížně měří, nicméně dosavadní ohromný nárůst indexu nejistoty ohledně obchodní politiky z dílny amerického Fedu by odpovídal snížení investičních výdajů kolem 2 %, nebo 13 miliard korun, v nadcházejícím roce – i bez zavedení jediného cla.
Naše vlastní měna ke zranitelnosti také trochu přispívá. Českou korunu totiž finanční trhy stále zařazují do kategorie rozvojových trhů (emerging markets) a obchodují s ní v rámci košíku spolu s ostatními středoevropskými měnami. Tyto měny mají obvykle tendenci k odprodejům a tedy oslabování v momentech, kdy panuje zvýšená nejistota. Otevřenost české ekonomiky vůči externím šokům tuto tendenci ještě umocňuje. Oslabování koruny by vedlo ke zvýšené dovezené inflaci a nutilo by ČNB držet vyšší úrokové sazby.
Z ochlazení vztahů se Spojenými státy mohou možná vzniknout dílčí pozitiva, pokud donutí země Evropské unie být aktivnější v řešení svých strukturálních problémů a k převzetí zodpovědnosti za svou vlastní bezpečnost. Z Trumpových cel ale nebude mít prospěch nikdo – a zejména ne Česká republika.
