Článek
Se začátkem příštího roku se vrátí poplatek za obnovitelné zdroje energie a oproti minulosti se na něm budou více podílet firmy. Ačkoliv některé podniky a zájmové organizace tvrdí, že pro firmy to bude znamenat velký zásah, který promítnou i do cen svých produktů, reálný dopad by měl být mizivý.
Co je to POZE?
- Podporované zdroje energie (POZE), mezi které patří hlavně výrobny elektřiny z obnovitelných zdrojů (například solární a vodní elektrárny), jsou podporovány dotacemi.
- Podpora těchto zdrojů pochází z části ze státního rozpočtu a z části na ni přispívají domácnosti a firmy v cenách elektřiny. Pro maloodběratele příspěvek činí 495 Kč bez DPH na každou spotřebovanou MWh. Od října 2022 do konce roku 2023 náklady na POZE převzal stát, aby spotřebitelům ulevil v platbách za energie.
- Příspěvek inkasují převážně majitelé solárních elektráren, které v Česku vyrostly během prvního solárního boomu kolem roku 2010. Solárníci mají podporu přislíbenou zákonem na 20 let dopředu.
V průběhu roku totiž řada podniků uzavřela díky poklesu cen energií výhodnější smlouvy, od ledna tak na tom budou při meziročním srovnání lépe. Náklady se jim kvůli poplatkům oproti současnosti zvýší maximálně o 15 procent. Větším rizikem pro firmy ale bude navýšení poplatků za rezervaci kapacit, použití sítí a systémové služby.
Od příštího roku se počítá se znovuzavedením poplatku za podporované obnovitelné zdroje energie (POZE). V rámci snížení cen energií je od loňského října dočasně hradil stát, od nadcházejícího ledna se však má opět přenést na domácnosti a firmy. Oproti minulosti však s jednou zásadní parametrickou změnou – zatímco dříve firmy ve srovnání s domácnostmi platily výrazně méně a na celkové alokované sumě se více podílel stát, od příštího roku se podíl podniků a domácností prakticky srovná.
Obě skupiny spotřebitelů by tak od příštího roku měly za každou spotřebovanou megawatthodinu platit maximálně 495 korun bez DPH. Zástupci firem toto řešení kritizují, v jádru však lze říci, že přenesení větší části poplatku za POZE právě na podniky by pro ně v úhrnu nemělo představovat velký problém. Stížnosti firem i zájmových organizací v médiích jsou spíše pokusem o to, aby byl zachován status quo posledních 12 měsíců. Podniky si totiž během energetické krize zvykly, že poplatek hradit nemusely.
Skokový nárůst v loňském roce
Pokud však porovnáme situaci před rokem a nyní, pro firmy je v jádru mnohem příznivější. Vloni totiž musela řada z nich kvůli uzavírání nových smluv na plyn a elektřinu čelit nárůstu nákladů na energie i o více než 200 procent. Logickým vyústěním tohoto bezprecedentního stavu tak bylo, že podniky promítly své náklady do cen výrobků. Tímto krokem přitom argumentují i nyní, v řadě případů se však u zdražení bude jednat spíše o záminku nebo jen o snahu o silový způsob vyjednávání. Reálně k tomu nebude důvod, a pokud ano, měl by být procentuální nárůst naprosto zanedbatelný.
Aktuální ceny energií se již několik měsíců pohybují pod vládním stropem. Podniky toho proto zpravidla využily k uzavření nových smluv. Příští rok tak nemusí vyhlížet s obavami z toho, že by plánovaný konec zastropování cen přinesl velký skok směrem nahoru.
Navýšení nákladů do 15 procent
Pokud bychom vzali v potaz konkrétní čísla, cena elektřiny se v současnosti pohybuje kolem 3600 korun za megawatthodinu. Pokud by tedy k obnovení poplatků za POZE došlo už například nyní od listopadu, dosahovalo by meziměsíční navýšení nákladů do 15 procent. Pokud situaci srovnáme s loňskem, jde nejen o výrazně nižší navýšení nákladů z hlediska procent, ale také v absolutních číslech. Tehdy se řada firem potýkala s astronomickými částkami, které ty současné i při započítání poplatku za OZE výrazně převyšovaly. Ačkoliv jsou tedy důvody pro nespokojenost se současnými změnami pochopitelné, v úhrnu by na tom firmy na začátku příštího roku měly být i s poplatky za POZE lépe než na startu toho letošního.
Nejhlasitějšími odpůrci znovuzavedení poplatků jsou poměrně logicky zejména podniky, jejichž provoz je velmi energeticky náročný. Uvádějí, že budou muset platit i například 30 milionů na energiích navíc. V těchto případech však už ale nezaznívá ono „B“, tedy že ročně jejich náklady na energie činí stovky milionů korun. V jádru se tak opět jedná o menší nárůst, než se může na první pohled zdát.
Problém navýšení poplatků za sítě či systémové služby
Zároveň příliš neobstojí ani argumenty spojené s tím, že firmy v některých jiných zemích Evropské unie platit poplatky za POZE nemusí, případně jsou tyto částky výrazně nižší. Opět totiž nezaznívají v plném kontextu, tedy že v řadě těchto států se cena elektřiny obecně pohybuje na jiných, zpravidla nižších hodnotách než v Česku. Typickým příkladem může být Portugalsko.
Daleko větší zátěž pro firmy bude namísto POZE představovat navýšení regulovaných složek za rezervaci kapacit, použití sítí a systémové služby. O těchto nákladech se přitom v rámci aktuální debaty příliš nehovoří. Pokud by však cenové rozhodnutí na příští rok kopírovalo aktuální návrh, znamenalo by to meziročně pro firmy značný nárůst. Například když se podíváme na distribuční území EG.D, v případě použití sítí a systémových služeb o více než 100 procent.
Právě to by tak mohly být hlavní důvody existenčního ohrožení některých tuzemských podniků, zejména pak těch, které jsou připojeny na hladině vysokého napětí. Tato skoková zdražení jsou způsobena rozsáhlými investicemi jednotlivých distributorů do modernizace a posílení sítí, aby byly uzpůsobené zelené energetice. Výroba z obnovitelných zdrojů je, co se výroby týče, méně stabilní a hůře predikovatelná, neboť je závislá především na počasí. Další investice distributorů pak míří do inteligentních sítí, takzvaných smart grids.
