Komentář: Napůl plná sklenice reformy sociálních dávek i magické číslo 29

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Stát by měl sociálními dávkami pomáhat lidem efektivně. Zneužívání dávek je špatně. Zároveň z dat víme, že nelegální zneužívání je minimální, kolem 1 %. Naopak dávky dostává jen čtvrtina domácností, která má nárok je pobírat. Tedy možná ještě větší problém, než zneužívání dávek, je jejich nízké využívání. Vládní reforma to má změnit, aby sociální dávky pomáhaly těm, kterým mají. Reforma sjednocuje do jedné čtyři sociální dávky, na které šlo celkem 29 miliard, a tedy 1 % všech veřejných výdajů v roce 2023, a drobné ve srovnání s výdaji na důchody ve výši 686 miliard ve stejném roce.

Magické číslo reformy sociálních dávek? Za mě jistě 29. Právě 29 miliard totiž byly výdaje na čtyři slučované sociální dávky, které má nyní nárok čerpat 29 % domácností. A 29 miliónů je hodnota dávek hmotné nouze, které bylo na základě kontrol možné považovat za protiprávně zneužité.

Návrh reformy sociálních dávek považuji za sklenici napůl plnou také proto, že současný stav sociálních dávek je žalostný. Cílem dávek by mělo být pomáhat lidem, což se ale z velké části neděje. Většina lidí, pro které jsou dávky určeny, je totiž nečerpá.

Dávky čerpá jen čtvrtina domácností z těch, které by mohly. Konkrétně jen 6 % domácností čerpá sociální dávky, ale přitom 29 % domácností má nárok dávky čerpat. Část z těchto relativně vysokých 29 % má pravděpodobně nárok jen na velmi nízké dávky, a dává smysl, že o ně nežádá, jak píši níže u dat o příspěvku na bydlení.

Zároveň z analýz víme, že toto nečerpání je i u nejzranitelnějších lidí a je objemově významné. Konkrétně z analýzy dopadů reformy víme, že domácnosti by čerpaly vybrané dávky ve výši 59 miliard v roce 2022, kdyby je čerpaly všechny domácnosti, které na ně mají nárok - oproti 19 miliardám čerpaným ve skutečnosti. Tedy třikrát větší pomoc domácnostem, které stát považuje za potřebné - a také, druhá strana stejné mince, třikrát větší výdaj veřejných rozpočtů.

Z dat také víme, že mnohé domácnosti nečerpají všechny dávky, na které mají nárok. Například jen zhruba polovina domácností, která pobírá příspěvek na bydlení, pobírá i přídavek na dítě, i když na něj má nárok. Reforma navrhuje sjednocení čtyř dávek do jedné, a tím pádem by k podobným častým případům již nedocházelo.

Příspěvek na bydlení čerpá jen pětina lidí, kteří na něj mají nárok, a to je největší z těchto čtyř sociálních dávek, na kterou šlo 18 miliard v roce 2023. Z analýzy PAQ Research víme, proč většina domácností nečerpá příspěvek na bydlení, i když na něj má nárok. Přes desetinu jej nepobírá kvůli nedostatku informací a administrativním překážkám. Čtvrtina si myslí, že na něj nemá nárok. Další čtvrtina jej nepobírá kvůli jiným překážkám jako stigma. Zjednodušení žádání o dávky by některým těmto důvodům nečerpání mělo zamezit. Téměř pětina je nepobírá, protože je nepotřebuje.

Sociální dávky připadají lidem jako zásadní téma a podle sociologa Martina Buchtíka mají tím podle všeho na mysli především jejich zneužívání. Chápu, že lidé nechtějí zneužívání sociálních dávek, já mezi ně také patřím. Jaká je ale skutečnost?

Ve skutečnosti se alespoň nelegální zneužívání z velké části neděje. Nelegální zneužívání je minimální, kolem 1 %. Například jen 1300 dávek hmotné nouze ze 122 tisíc kontrolovaných v roce 2022 bylo možné považovat za zneužité, v celkové výši 29 milionů. Tyto relativně nízké přínosy velkého množství kontrol by bylo zajímavé porovnat s jejich mně neznámými náklady.

Kromě nelegálního zneužívání máme také něco, co by šlo označit jako legální zneužívání, což je subjektivní a těžko měřitelné, ale nejspíše zahrnuje tzv. obchod s chudobou spojený s ubytovnami. Pro snížení legálního zneužívání je potřeba změnit právě legislativní nastavení. A o to se snaží projednávaná reforma tím, že upravuje pravidla, kdo má za jakých podmínek nárok na dávku.

Výhody reformy sociálních dávek vláda sama představuje docela přesvědčivě. Očekává snížení administrativní zátěže, jednodušší žádost o dávky, digitalizaci a efektivní zacílení dávkové podpory. Nově navrhovaná dávka nahrazuje čtyři existující dávky: příspěvek na bydlení, přídavek na dítě, příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení. Nebude už tak mimo jiné docházet k tomu, že někdo, kdo má nárok na více z těchto čtyř dávek, čerpá jen některé.

Za výhodu lze označit nejspíše také očekávání, že k nejvyššímu nárůstu průměrné výše dávky dojde u domácností s nejnižším příjmem, a naopak domácnosti s relativně vyšším příjmem budou mít nárok na nižší dávky než dnes. Oproti současnému stavu má reforma vést k vyšším dávkám pro domácnosti s dětmi a samostatně žijící seniory. Také bychom se po reformě měli obejít bez většiny současných náhlých rozdílů v podpoře v návaznosti na změny příjmů či pracovní aktivitu, tedy bodů zlomu, kterými je současný systém dávek zaplevelený.

Navzdory mnohým výhodám je pro mě reforma sociálních dávek jen napůl plná sklenice. Jak ji naplnit efektivní pomocí lidem a jaké jsou některé nedotažené aspekty reformy?

Nová dávka se snaží motivovat k práci, ale sankce za jedno nedostavení se na úřad práce v délce tří měsíců bez dávek se jeví jako přílišná. Naopak nastavení dávky bohužel může demotivovat lidi v oddlužení k práci. Dávka se počítá z příjmů před insolvenční srážkou, ale mělo by to být spíše naopak. Takto zvýšení příjmů může vést ke snížení pobírané dávky, a navíc vezme většinu příjmů insolvenční správce, a tedy může celkový příjem klesnout.

Dávka se odvozuje od životních minim závislých na počtu členů domácnosti, a současný návrh je relativně přívětivý k těm s hodně členy, a naopak příkrý k samostatně žijícím nebo například samoživitelkám s jedním dítětem. Ty mohou v kombinaci s vysokými cenami nájmů například v Praze a okolí, které nejsou plně zohledněny, způsobovat velmi tíživou situaci i při čerpání dávek. Samozřejmě vysoké ceny bydlení nebo relativně nízké mzdy jsou problémy samy o sobě, ale nastavení sociálních dávek je musí brát jako skutečnost ovlivňující lidi.

V průběhu přípravy reformy do ní přibyla kategorie zranitelná domácnost pro lidi, kteří nemohou dosáhnout na tzv. pracovní bonus, a proto mají dávku vyšší nezávisle na práci. Když pomineme ne úplně šťastný název, že by se mělo jednat spíše o pracovně neschopné než zranitelné, zbývá otázka, jak široká má být tato definice. A fakt, že například dlouhodobě nemocní nebo samoživitelky s dětmi 7-10 let mezi nimi nejsou, je minimálně s otazníkem.

Otazníky zůstávají i nad konkrétní podobou pracovního bonusu, podmínek docházky do školy, příjmových i majetkových testů. Například, proč je návrh relativně příkrý pro lidi s finančními úsporami, a vytváří tam nový bod zlomu, anebo proč je nemožností mít druhé auto, ale naopak druhá nemovitost, například chata, v čerpání sociálních dávek nijak nevadí? Větší promyšlenost, prosím.

Reformou ovlivněné sociální dávky nejsou velkým výdajem státu a navržené změny by to neměly příliš změnit. Stále by se mělo jednat o zhruba jedno procento výdajů celého veřejného sektoru. Při rozhodnutí vlády ponechat rozpočtové výdaje podobné je zřejmé, že ne všichni, kdo čerpají dávky nyní, na ně budou mít nárok i po reformě, anebo v jiném rozsahu. Tyto distribuční dopady reformy, kdo a jak moc bude ovlivněn, by přitom měly být zásadní pro rozhodování o reformě samotné.

Existující odhady dávají smíšené signály ohledně toho, jak které skupiny dopadnou. Vládní odhady poukazují na větší přínosy pro ty s úplně nejnižšími příjmy. Ale definitivní slovo o distribučních dopadech reformy na jednotlivé lidi v žádném z dostupných zdrojů nevidím. Například Platforma pro sociální bydlení přináší konkrétní příklady ovlivněných domácností a poukazuje na možný propad příjmů 4 tisíce měsíčně u nízkopříjmových domácností, rodičů samostatně vychovávajících dítě ve školním věku. Další analýzu vydal PAQ Research a důležitá je již odkazovaná analýza hodnocení dopadů, která vznikla v dílně Ministerstva práce a sociálních věcí ve spolupráci s Vládním analytickým útvarem, i vstupy od Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí nebo think tanku IDEA. Vítám tuto debatu, dopady reformy na lidi jsou zásadní, a doufám, že reforma přinese změny takové, aby méně lidí v Česku trpělo chudobou. Přeji si, a přeji nám všem, aby se ještě nějaká nová kvalitní analýza těchto dopadů objevila.

Celkově je reforma v něčem zlepšení současného složitého systému sociálních dávek a v něčem by se mohla sama zlepšit, jak diskutuji výše. Stát má pomáhat lidem žijícím v chudobě, ať už se do ní dostali jakkoliv. A reforma sociálních dávek má tuto pomoc učinit jednodušší a cílenější.