Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Evropa a Česká republika s ní procházejí velkou energetickou změnou. Společnost si přeje větší udržitelnost, méně škodlivých emisí a skleníkových plynů, to vše s co možná nejmenšími náklady. Transformací projdou i česká města a obce, jejichž podoba a služby bezprostředně rozhodují o kvalitě života nás všech.
Úspěšná přeměna našich měst a obcí v lepší místo pro život musí mít dlouhodobý plán a ekonomiku. Řád pomáhají nalézt místní energetické koncepce, na něž existuje velkorysý dotační titul z Národního plánu obnovy. Minimální míra dotace, která se navíc poskytuje dopředu, činí i pro větší města 85 % způsobilých výdajů.
Čím začít?
Energetické koncepce pomáhají městům a obcím vyznat se v aktuálním stavu a vytvořit rámcový plán rozvoje energetiky. Součástí je i vytvoření jakési matice projektů a nástin prospěchu obci. Místní energetické koncepce ale končí na relativně obecné rovině a navržené projekty je třeba detailněji ověřit – vytvořit pro ně studii proveditelnosti založenou na výhledu cen energií a dalších energeticky relevantních vstupů.
Velmi důležité je pak srovnat tyto energetické projekty i s projekty neenergetickými, které mohou mít potenciálně vyšší přínos při dané ceně. Stanovení priorit je nezbytné, protože především lidské kapacity jsou v obcích a městech omezené. Na kvalitních datech detailně založený seznam priorit ovšem v městech a obcích chybí. Politická reprezentace měst a obcí je často pod tlakem nabídek dodavatelů toho, co právě frčí, nikoliv toho, co udělá výhledově největší službu. Zájmem dodavatelů je realizovat a není možné jim to vytýkat.
Města proto potřebují někoho, kdo stojí na jejich straně – potřebují svého energetického advokáta. Ve středu pozornosti se často neprávem nachází fotovoltaika či výměna systému osvětlení, obojí s obvykle malým dopadem, byť je největším energetickým problémem obce například chybějící energetický management, který běžně ukazuje zbytečné výdaje za špatnou dimenzaci odběrných míst nebo vytápění tam, kde je možné jen temperovat.
Dopadově významné jsou naopak namátkou například obměny tepelných zdrojů za méně emisní atp. Projektům, jež navyšují flexibilitu v odběru elektřiny nebo tepla, se často města nevěnují vůbec. Do rozpočtu středně velkého města ale mohou přinést řádově miliony až nižší desítky milionů korun ročně a zajistit tak financování dalších projektů.
Problémem je například zateplení budov nebo energetické využití čističek vod, vybudování větrných zdrojů, bioplynových stanic, spaloven odpadů, kotelen, kogeneračních jednotek nebo bateriových úložišť. Jedním z nejvíce opomíjených úkolů, který má přitom ale obrovský vliv na kvalitu ovzduší obcí, je vybudování sítě dobíjecích stanic elektromobilů.
Všechny tyto projekty je ale třeba zhodnotit z pohledu konkrétní obce či města a ideálně také v kontextu očekávaného vývoje energetiky. Co je vhodné pro Brno, nebude přesně vhodné pro Ostravu a tím méně třeba pro Krnov.
Pomalu, nejsou lidi
Podle jarního propočtu Ministerstva financí byl jen za rok 2023 přebytek hospodaření obcí a krajů okolo 72 miliard korun a kumulovaný přebytek dosáhl téměř 480 miliard, v něm čisté úspory tvořily přibližně 390 miliard. Jarní zpráva Ministerstva financí mimo jiné vytýká municipalitám, že vytvářením nadměrných úspor a „neutrácením“ rozvojových investic omezují růst celkové životní úrovně obyvatel. Brzdou rozvoje proto obecně nejsou finance.
Co za tím tedy stojí? Vedle nedostatků v prioritizaci je problémem měst a obcí také nedostatek lidí a jejich odbornosti a vedle toho sice slábnoucí, ale stále přítomná mentální nepřipravenost využít potenciálu specializovaných poradenských firem, které nejsou spojeny s dodavateli technologií.
Pokud chtějí politické reprezentace měst a obcí začít efektivně ekologizovat, musí se posunout nejen v samotném vnímání potřeby ekologizace společnosti, ale také ve způsobu, jak ho zavádějí do praxe.
