Komentář: Lepší budoucnost chce Fiala i Babiš. Ale jsme ochotní ji zaplatit?

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Bez práce nejsou koláče. Bez příjmů nejsou výdaje. Bez dostatečných daňových příjmů nejsou kvalitní veřejné služby a nezadlužená budoucnost. Ačkoliv nemůžeme dosáhnout tří cílů - nízkých daní, vysokých výdajů a nezadlužené budoucnosti - v plné míře najednou, můžeme se jim přiblížit. Usiluji o takovou fantastickou budoucnost, ve které budeme mít kvalitní veřejné služby a přitom zadlužení ani zdanění nebudou příliš vysoká. Chci lepší veřejné finance, chci lepší život v Česku.

Usiluji o lepší, fantastickou budoucnost. A, naštěstí, čeští premiéři a vlády taky. Premiér Petr Fiala věří v Česko na křižovatce a v to, že „naprosto zásadní roli pro budoucnost naší země mají reformy vzdělávacího systému a inovačního ekosystému“. Předchozí premiér Andrej Babiš také viděl budoucnost Česka v inovacích: The Country for the Future.

Chceme lepší budoucnost. A jsme ochotní si ji zaplatit? Zaplatit, nebo nezaplatit – to je otázka.

Konkrétně, například, chceme kvalitní vzdělání, špičkovou vědu, rychlé železnice a šetrnou energetiku? Pak potřebujeme více investovat, což je podmínka ne dostačující, ale nutná pro fantastickou budoucnost. Třeba takovou, ve které se mladí špičkoví podnikatelé a vědci odjíždějí podělit o své objevy na konferenci rychlovlakem poháněným obnovitelnými zdroji. A taky takovou, ve které jejich objevy vedou k ekonomickému růstu, vyššímu blahobytu, lepšímu zdravotnictví a školství a dalším kvalitním veřejným službám nejen pro tyto mladé, ale pro vyšší kvalitu života všech lidí žijících v naší zemi.

Nebo, například, chceme zdravotnictví založené na kvalitním výzkumu pro sebe i své rodiče? A navíc chceme, aby naše ani jejich vrstevníky nenechal důchodový ani sociální systém na holičkách? Pak potřebujeme investovat do budoucnosti nejen peníze do pracovníků a vybavení ve zdravotnictví a sociální péči, ale i reformní úsilí pro cílené a udržitelné nastavení zdravotního, sociálního a důchodového systému.

Pro takovou budoucnost jsou potřeba vyšší veřejné výdaje včetně investic do vzdělávání a infrastruktury. A co když nechceme investovat do budoucnosti na úkor jejího vyššího zadlužení anebo nižších jiných výdajů státu? Co když nevěříme na to, že zdroje jsou, ani na fantasticky vysoký ekonomický růst, stejně jako moje dcera ví, že nemůže mít jednorožce, protože neexistují? A co když na zefektivnění nebo snížení výdajů rozpočtu ani prohlubování zadlužování neexistuje celospolečenská domluva? Ano, je to tak, tušíte správně. Jedinou zbývající správnou odpovědí jsou příjmy rozpočtu.

Způsob, jakým v Česku platíme daně, by bylo možné výrazně zlepšit. Jak konkrétně rozmýšlím spolu s kolegyněmi a kolegy na základě dostupných informací, své analýzy a dalších současných poznatků o českém daňovém systému, včetně výborných analýz Centra veřejných financí, IDEA nebo PAQ Research. Důležitou inspirací pro mě je londýnský think tank Institute for Fiscal Studies a jeho Mirrlees Review. Návrhy jsou v pracovní verzi, tedy jsem připraven je aktualizovat. A to například v návaznosti na nové poznatky a na veřejnou diskuzi navazující na jejich první zveřejnění, u které doufám, že bude užitečná pro kvalitní nastavení českého daňového systému.

Nejdříve se však ptám, jaké vlastně chceme daně - a nemám tím na mysli vysoké, nebo nízké. V odpovědi vycházím z principů, tedy základních východisek, jaké by měly být daně: cílené, efektivní a vyhodnocované.

Cílem navrhovaných daňových změn je přispět k modernějšímu státnímu rozpočtu, a tak lepšímu životu v Česku. Moderní daňový systém má být především cílený, efektivní a vyhodnocovaný. Co to znamená?

Cílené daně myslí na budoucnost a naplňují společenské potřeby, které určují občané a politici. Pokud například naše cíle směřují k dlouhodobé prosperitě, tak ať je daňový systém opravdu naplňuje. Daně musejí být dostatečné pro dosažení stanovených cílů - například investice do budoucnosti a financování našich společenských potřeb. A pokud by cíli byly například podpora růstu a inovací nebo snižování nerovností, pak by tyto cíle měly pomoci naplňovat i daně.

Efektivní daně dosahují těchto cílů co nejlepším možným způsobem, a tedy daně vybíráme co nejméně bolestně. Efektivní daňový systém nám pomáhá dosáhnout cílů způsobem, který je co nejlevnější, tedy s nízkými ekonomickými i administrativními náklady na straně plátce i státu. Efektivní daně mohou narovnávat tržní selhání, podporovat kýžené aktivity, jako jsou inovace, podnikání, vzdělávání, věda a výzkum, a demotivovat od neřestí zatěžujících zdraví a zdravotnický systém nebo znečišťování životního prostředí. Efektivní daně motivují k využití schopností a ekonomické aktivity celé společnosti, včetně matek s malými dětmi anebo důchodců. Efektivní daně podporují ekonomickou aktivitu, zvyšují motivaci lidí pracovat a firem investovat.

Vyhodnocované daně vyjasňují, zda je cílů opravdu dosahováno a jak moc efektivně. Daně jsou vyhodnocované z pohledu dopadů na lidi, firmy i veřejné finance, ale i dopředu při návrzích jejich změn. U každé daňové změny je potřeba nejdřív dobře znát její vliv na domácnosti, ekonomiku a na rozpočet, tedy udělat důkladnou dopadovou analýzu. Vyhodnocované daně vedou k cílenějšímu a efektivnějšímu nastavení daní a zároveň zvyšují informovanost a transparentnost.

A když tedy cílené, tak k jakým cílům by měly daně směřovat? K progresivnímu neutrálnímu daňovému systému. I dnes máme podle všeho ambici mít progresivní neutrální daňový systém, ale ta není z velké části naplněna. Rád bych ukázal, jak tuto ambici naplnit. Pro začátek vysvětlím tato tři klíčová slova, a začnu odzadu.

Systém dává dobrý smysl jako celek. Takový daňový systém vybírá dostatečné příjmy, aby bylo možné zaplatit výdaje bez velkého zadlužení. Systém je také důležitý z pohledu toho, jaký dopad mají daně dohromady, ne nutně každá z nich jednotlivě. Není například důležité, aby každá z daní měla neutrální dopad, ale aby systém jako celek byl neutrální.

Neutrální daně se chovají k podobným příjmům a aktivitám podobným způsobem. Neutrální daňový systém může v lidech zvyšovat důvěru ve spravedlivost daňového systému - odůvodněný pocit, že všem daňový systém měří stejným metrem. Příjmy lidí nebo firem by měly být zdaněny podobně nezávisle na tom, jakým způsobem je jejich ekonomická aktivita organizována.

Výjimky z neutrálních daní by měly být velmi jasně a kvalitně zdůvodněny - a výhody porušení této neutrality by měly být pečlivě zváženy oproti nevýhodám včetně vyšších administrativních nákladů. Jaké jsou dobré příklady, u kterých je možné uvažovat o odůvodněných výjimkách a porušení neutrality? Například daňové zvýhodnění spoření na důchod nebo inovace. Nebo daňové znevýhodnění aktivit zatěžující zdravotní systém nebo životní prostředí. Daňový systém by neměl umožňovat neodůvodněné výjimky ani obcházení placení daní ani daňové úniky. Neutrální daňový systém bude tak nejspíše také jednodušší.

Progresivní systém spíše snižuje nerovnosti. Daně neodůvodněně nezvyšují nerovnosti - ať už mezi skupinami lidí, tak např. mezi nadnárodními a domácími firmami. Pro dosažení progresivního zdanění mezi lidmi je vhodné využít těch daní, které jsou pro to efektivnější - a těmi jsou přímé daně včetně zdanění práce spolu se sociálními dávkami. Ostatní daně, například ze spotřeby, tak mohou mít i regresivní dopad, pokud ten je dostatečně kompenzován ostatními opatřeními. Při zdanění vyšších příjmů nebo majetků se nevyhneme vyvažování progresivních dopadů s těmi snižujícími efektivitu - zdanění vysokopříjmových skupin zvýší progresivitu, ale povede také ke snížení jejich ekonomické aktivity. O to více je podobná rozhodování nutné dělat na základě kvalitních podkladů.

Chceme si zaplatit lepší budoucnost? Pokud opravdu ano, pak věřím, že chceme cílený, efektivní a vyhodnocovaný daňový systém - a daně v něm budou progresivní, neutrální a systémové. To nyní nemáme, ale máme na to se tomu přiblížit. Jak? Moderní daňovou reformou!