Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Český sektor služeb, včetně lázeňství, se v posledních letech stále více opírá o práci ukrajinských uprchlíků. Ti často působí v podpůrných profesích, které jsou pro fungování těchto odvětví klíčové. V doplňkových službách lázeňství tvoří až 20 % personálu, přičemž v západních regionech jejich podíl dosahuje až 50 %. Pokud po skončení války přijdou o dočasnou ochranu, a s ní i o volný přístup na pracovní trh, hrozí jejich odchod, a s ním i vážné personální výpadky.
Ministr vnitra Vít Rakušan již dříve upozornil, že po uzavření míru nebudou ukrajinským uprchlíkům s dočasnou ochranou automaticky prodlouženy pobytové a pracovní podmínky. Pokud nebudou mít možnost snadno legalizovat svůj pobyt, hrozí odchod tisíců pracovníků, na kterých české služby, včetně lázeňství v současnosti stojí.
Naše odvětví dlouhodobě tíží nedostatek personálu. S válkou na naše území přišla řada ukrajinských uprchlíků, většinou žen, díky kterým se situace částečně stabilizovala. Opravdu se obáváme toho, že pokud nastane odliv těchto pracovníků, znamenalo by to oslabení naší schopnosti poskytovat služby ve stejné míře jako doposud.
Stát nemotivuje nízkopříjmové uprchlíky
Situaci dále komplikuje kritizovaná novela zákona Lex Ukrajina VII, která zavádí možnost požádat o zvláštní dlouhodobý pobyt. Ten by uprchlíkům umožnil zůstat v Česku až pět let, ale je podmíněn ekonomickou soběstačností – konkrétně minimálním ročním příjmem 440 000 Kč, tedy zhruba 36 600 Kč měsíčně, plus 110 000 Kč za každou další osobu ve společné domácnosti. Vzhledem k tomu, že průměrná mzda Ukrajinců v prvním pololetí 2024 činila jen 35 000 Kč, mnoho z nich na tuto podmínku nedosáhne.
Ministr Rakušan sice ujišťuje, že nikdo nebude muset odejít jen kvůli nesplnění těchto podmínek, a že uprchlíci mohou nadále využívat dočasnou ochranu, zároveň ale dodává, že po skončení války už nová dočasná ochrana udělována nebude. Tyto nejasné a protichůdné signály zvyšují obavy mezi zaměstnavateli, kteří se obávají výpadku pracovní síly.
Napětí navíc umocnila nejistota ohledně samotného prodloužení dočasné ochrany. Lex Ukrajina VII vstoupil v platnost až 11. února, přičemž uprchlíci měli na podání žádosti čas jen do 15. března. Krátké lhůty a zpoždění přijetí zákona přispěly k nejistotě jak mezi samotnými uprchlíky, tak mezi poskytovateli služeb.
Myslím si, že jde o ukázku odpojení politiků a státní správy od každodenního života společnosti a důkaz toho, že plná ústa pomoci ještě nejsou pomocí samotnou. Že se bez cizinců naše služby už neobejdou, musí být přece jasné každému, kdo se dívá okolo sebe. A že se matky samoživitelky a ostatní uprchlíci, kteří přišli o domov, tady budou chtít usadit bez ohledu na to, zda válka trvá, je přeci evidentní. Země se stárnoucí populací, s drasticky klesající porodností a nedostatkem zaměstnanců ve službách by po nich měla skočit, a ne si vybírat jen „mozky“ (které navíc kvůli byrokracii neumí nebo nechce profesně zapojit a využít), nebo ty s příjmem, který je v mnoha profesích a regionech nadstandardní. Zajímalo by mě, kolik naší ekonomice prospěšných Čechů by touto absurdní optikou ztratilo nárok na život v zemi pod Řípem. V případě Ukrajinců jde navíc o národ, který je nám kulturně blízký a jejich integraci neprovází negativní jevy.
Odliv ukrajinských pracovníků ohrozí služby
Ukrajinci dnes zastávají v české ekonomice především místa, o která Češi nemají zájem – nízkokvalifikované, náročné a špatně placené profese. Právě díky jejich ochotě tyto práce vykonávat se daří udržet chod celé řady sektorů. Podle Ministerstva práce a sociálních věcí byla v roce 2024 bilance nákladů a příjmů spojených s uprchlíky kladná – Česko tak po třech letech války na jejich práci ekonomicky profituje. Průzkum Centra pro výzkum veřejného mínění navíc ukazuje, že i přes vysokou míru zaměstnanosti (80 %) žije polovina uprchlických domácností pod hranicí příjmové chudoby. Mnozí pracují hluboko pod úrovní své původní kvalifikace, což jen potvrzuje jejich ochotu zaplnit mezery na českém pracovním trhu.
V lázeňských zařízeních dnes Ukrajinci tvoří významnou část personálu v doprovodných službách – dle našich odhadů je jich téměř 20 %. Důležité je ale také dodat, že jsou velké regionální rozdíly – na západě země uprchlíci tvoří až 50 % personálu v těchto službách, zatímco na Moravě jich je mezi 5-10 %. V každém případě jsou na nich tyto služby opravdu závislé a pokud by došlo k jejich odchodu, bude velmi obtížné je nahradit.
Hrozící odchod těchto pracovníků může výrazně oslabit odvětví, která jsou na jejich přítomnosti závislá – od lázeňství po gastronomii, úklidové služby nebo stavebnictví. Kritici proto varují, že vláda místo podpory těchto klíčových, ale nízkopříjmových pracovníků, zavádí pobytová pravidla, která favorizují pouze ekonomicky silnější část ukrajinské komunity.
