Článek
Vláda se ve středu shodla na tom, že přichystá nástroje pro zajištění spolehlivého provozu české elektroenergetiky. Vedle podpory rozvoje bezemisních zdrojů je totiž ze systémového pohledu nezbytné připravit podpůrné mechanismy také pro uhelné a plynové elektrárny, aby bylo možné realizovat bezpečné odstavení uhelných zdrojů Česka.
O stavbě plynových elektráren se u nás hovoří mnoho let, nicméně reálné kroky se dosud nepodnikly. Hlavním důvodem je nejistota na trhu a specifická pozice těchto zdrojů v rámci systému dodávek elektřiny v delším časovém horizontu. V souvislosti s podporovaným rozvojem obnovitelných zdrojů budou fotovoltaické a větrné elektrárny společně se stabilní dodávkou z jaderných elektráren schopny zajistit téměř veškerou elektřinu potřebnou během dne. Klíčové je však slovo „téměř“.
Večerní špičky budou zůstávat problematicky pokryté i v případě rozsáhlého rozvoje akumulace v podobě bateriových systémů. V zimních měsících se pak slabiny fotovoltaických zdrojů projeví ještě výrazněji. Výroba z větrných zdrojů nebude schopna v každé hodině dostatečně zastoupit nevýrobu z fotovoltaik.
Větrné zdroje také těžko zajistí dostatek výkonu pro rostoucí poptávku elektřiny zejména v zimním období. Po odstavení uhelných elektráren nám v zimních měsících může v řadě hodin pro pokrytí poptávky elektřiny chybět až 4 GW pohotového výkonu, což je asi tolik, jako by došlo k odstavení Temelína a Dukovan.
Spoléhat se v tomto směru na dovoz, když řiditelných zdrojů nebude v okolních státech dostatek, je velmi rizikové. Například Německo, které je dnes a bude i do budoucna nejspíš největším vývozcem elektřiny do Česka, si i přes masivní rozvoj větrných elektráren tento problém dostatečně uvědomuje a chystá se stavět plynové zdroje (spalující i vodík) se státní podporou v množství až 18,8 GW.
Plynové zdroje, jejichž výkon bude většinu času nevyužitý, ale v případě potřeby nastartují během několika minut, jsou pro investory těžko rentabilní. Výroba elektřiny z plynu nemůže cenově konkurovat zdrojům, jež mají téměř nulové či velmi nízké variabilní náklady, jako jsou fotovoltaiky, větrné, vodní nebo jaderné elektrárny. Do výrobních nákladů elektřiny z plynu se navíc kromě samotného paliva (plynu) propisuje také cena emisní povolenky.
Proč potřebuje plynová elektrárna pomoc
Cena elektřiny na trhu se určuje dle výrobců s co nejnižšími náklady, kdy poslední potřebná elektrárna pokrývající aktuální poptávku elektřiny stanoví výslednou cenu.
Ve většině hodin se při rostoucím zastoupení obnovitelných zdrojů nedostanou plynové zdroje do výroby. Pro celoroční spolehlivou dodávku elektřiny jsou však nezbytné. Aby si na sebe plynové elektrárny vydělaly i při nízkém využití, bylo by třeba extrémně vysokých cen elektřiny. Ani ty by však investory nejspíš nepřiměly k rizikové investici do nových instalací.
Proto je vhodné pro spolehlivost dodávky elektřiny dnes vytvořit podmínky, které běžný trh částečně obcházejí. Například formou platby za jejich samotnou existenci, respektive připravenost k dodávce elektřiny v případě potřeby.
Představený plán vlády nemá za cíl pouze snížení investičního rizika, ale také usnadnění a zrychlení administrativy spojené s výstavbou plynových zdrojů. I v případě rychlého schválení našeho návrhu Evropskou komisí však zabere výstavba nových plynových zdrojů nejméně pět let.
Výrobci technologií pro plynové elektrárny jsou navíc již nyní zahlceni poptávkou. Čekací lhůta na turbíny dosahuje běžně dva a více let. Do zprovoznění nových plynových zdrojů bude žádoucí udržet v podporovaném provozu také některé ekonomicky nejohroženější uhelné zdroje. Množství těchto zdrojů bude záviset zejména na rozvoji poptávky po elektřině.
K tomu všemu se nyní vláda přihlásila a hodlá přijít s podporou pro soukromé investory. Jakkoli nemusí jít z pohledu veřejných financí o populární řešení, vláda nese odpovědnost za spolehlivý chod energetiky a avizovaný plán nejen tuto snahu podpoří. Kromě navýšení spolehlivosti dodávek bude totiž efektem i snížení rizika na trhu s elektřinou a také nižší výkyvy cen. Oboje s pozitivním dopadem na ceny pro konečné odběratele.
