Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Roky 2022 až 2024 přinesly do Česka mnoho změn ve vnímání hodnot. Řada z nich souvisí s ruskou válkou a negativním srovnáním vývoje v některých okolních zemích. Průzkumy, především u mladých lidí, ukazují nárůst podpory členství v EU a NATO. Mění se náš vztah k mnoha novým věcem, mimo jiné i k udržitelnosti a ekologii. Dekarbonizace (snížení emisí skleníkových plynů) se i v ČR po mnoha letech stává mainstreamem, je méně zpochybňována a více vyžadována.
Česká společnost udělala krok k té evropské. Do jisté míry pak platí, že na evropské úrovni se začíná řešit revize některých nereálných plánů. Naznačují to výsledky eurovoleb, ale také oživení oficiální EU politiky o zajištění konkurenceschopnosti evropského průmyslu.
Veřejnost se postupně smiřuje s vyššími náklady, které přinese velkou většinou chtěná dekarbonizace. Dodávka z kolísavých obnovitelných zdrojů a jádra, které naopak vyžaduje co nejvyšší stabilitu provozu, bude potřebovat další dvě energetiky. Na jedné straně energetiku akumulace a flexibility, která bude vyrovnávat kolísání, ale žádnou energii nevyrobí.
Na druhé straně energetiku záložní a sezónní, která bude vykrývat výpadky obnovitelných zdrojů a sezónní navýšení spotřeby. Pokud budeme chtít alespoň zmírnit rychlost odchodu energeticky náročného průmyslu, neobejdeme se bez výrazného přerozdělování. Domácnosti mohou střednědobě nést vyšší náklady na dekarbonizaci než průmysl, který je vystaven mezinárodní konkurenci. Dlouhodobě však nebude dekarbonizovaná energetika dražší.
Jsem skeptik, ale ne pesimista. Nedojde k nenávratné destrukci evropského průmyslu až do konce věků. Průmysl se spíše restrukturalizuje, mírně upozadí, bude se více soustředit na zboží s vyšší přidanou hodnotou a lokálním razítkem kvality. Naroste podíl služeb. Některé strategické obory budou mít subvence nebo výjimky z dekarbonizace. Návrat části odešlého průmyslu přijde až v době, kdy se dekarbonizace stane mainstreamem i v zemích, jako je Indie nebo Čína.
V této situaci stojí za povšimnutí jeden z mnoha problémů energetické transformace. Vysoce synchronně vyrábějící fotovoltaické zdroje po značnou část dne výrazně snižují cenu elektřiny, a tedy výrazně i svou rentabilitu. Výkupní ceny jsou nízké a efekt na celkový účet zákazníka bude brzy záporný. Čekali jsme to, a proto jsme varovali, že pouhá ekonomická výhodnost není vhodnou motivací investice do fotovoltaiky. Někteří naši zákazníci z firem si investici rozmysleli. Kombinace extrémní ceny elektřiny a někdy až agresivní kampaně dodavatelů vedly k druhému českému fotovoltaickému boomu i s očekávanými negativními důsledky.
Nyní pozorujeme kolaps poptávky po nových instalacích. Tento dílčí problém ukazuje hlubší podstatu, a sice: výhodnost zelené energetiky většinou nezařídíme ani mimořádně masivními dotacemi, a pokud budeme chtít dále dekarbonizovat, budeme muset změnit přístup k poměřování hodnot.
Řekněme si na rovinu – dekarbonizace bude drahá, ale přesto má hodnotu. Energetika bez fosilní energie bude krátkodobě až střednědobě výrazně dražší. Podobně bylo krátkodobě a střednědobě dražší plynové světlo oproti petroleji a elektrické oproti plynovému… anebo třeba jízda automobilem oproti jízdě na koni. Výhodnost a hodnota není nikdy absolutní a neměnná, je vztažená k okolnostem a době. Dekarbonizovanou energetikou, například fotovoltaikou, dostáváme jinou hodnotu. Je to hodnota nefinanční, která má naopak náklady. Úkolem energetických poradců tak většinou není hledání levnější, protože zelené energetiky, tu najdeme jen málokdy, ale nejlevnější zelené z dražších, protože zelených energetik.
Zapomeňme na zlatokopecký kalkul spojený s přímým finančním profitem. Je čas změnit chápání dekarbonizace. Člověk rád zaplatí za věci, které pro něj mají hodnotu. Vzpomeňme, kolik věcí si kupujeme nikoli pro jejich cenu, ale pro jejich výjimečnost. Myslím, že právě v této době si lidé v Česku začínají vedle vyšších nákladů dekarbonizace uvědomovat také její novou hodnotu – hodnotu vyšší udržitelnosti. Právě tato změna v poměřování hodnot je nutným předpokladem pokračování dekarbonizace bez pocitu nespravedlnosti či přímo křivdy. Nová energetika není zlo, ale výsada pro ty, kteří si ji chtějí dovolit. Velká většina našich zákazníků jde v posledních dvou letech touto cestou. I my v EGÚ Brno máme 50kW fotovoltaiku, od které čekáme především snížení naší emisní stopy.
Vše řečené nic nemění na tom, že na nové energetice mohou aktivní investoři, budoucí poskytovatelé energetických služeb, vydělat vhodnou volbou investice. Platí to rovněž pro některé malé podniky, továrny a města. O místě pro novou energetiku ale až příště. Mimochodem, zkuste si představit, jak by dnes pro vás byla ekonomicky výhodná doprava koňmo, třeba na vaši oblíbenou letní dovolenou.
