Komentář: Když se ženy navzdory předsudkům stanou šéfkami, firmám vydělávají

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

České ženy vydělávají o 18 % méně než muži, nejhorší nerovnost panuje na vedoucích pozicích. Genderově rozmanité týmy přitom přináší firmám měřitelné výhody –⁠⁠⁠ jsou kreativnější a efektivněji se rozhodují. Podporu rovných příležitostí v zaměstnání považuje marketingová ředitelka společnosti Mars pro střední Evropu, Daniela Hlaváčková, za povinnost každého z nás.

Ženy se na cestě za kariérním rozvojem stále potýkají s řadou překážek. Světové Ekonomické Fórum odhaduje dobu potřebnou k dosažení rovnosti žen a mužů na 132 let. Před pandemií to přitom bylo „pouhé“ století.

České ženy podle Eurostatu stále vydělávají průměrně o 18 % méně než muži, přičemž největší nepoměr panuje u profesí, jako jsou řídicí pracovníci nebo zákonodárci. Na takových pozicích ženy musí pracovat v průměru o 65 dní déle než muži, aby dosáhly na stejnou odměnu.

Mezera v platech často bývá výsledkem zajetých zvyklostí, nikoli záměrem jednotlivých firem. Přesto, nebo možná právě proto, se za posledních 21 let situace zlepšila o pouhých pět procent. Nastal skutečně nejvyšší čas udělat z rovnosti téma nás všech a začít se aktivně zajímat o to, zda jsou ve firmách nastaveny doopravdy férové podmínky a příležitosti.

Četné studie ukazují, že větší zapojení žen do byznysu a veřejného dění přináší měřitelné výhody pro samotné firmy i pro ekonomiku jako celek, a především pro společnost. Obchodní oddělení s rovným zastoupením žen a mužů dosahují statisticky vyšších zisků než týmy, kde dominují pouze muži. Genderově vyrovnané týmy se také efektivněji rozhodují.

Diverzita na pracovišti propojuje osobnosti z různých prostředí, což podporuje kreativitu a rozšiřuje obzory. Spolupracovníci mají také více příležitostí k osobnímu růstu, protože se setkávají s různými názory či úhly pohledu. Navíc se spolu musí naučit komunikovat, takže ve výsledku se na pracovišti objevuje méně konfliktů. Ve vyrovnaných týmech, kde je ke všem přistupováno jako ke stejně hodnotným osobnostem, se také snižuje riziko bossingu a šikany, a naopak angažovanost spolupracovníků roste.

Já si myslím, že na mé pozici marketingové ředitelky pro střední Evropu je podpora mladších a méně zkušených kolegyň moje povinnost, stejně tak jako pomoc těm, které se vrací z mateřské dovolené. Ráda bych připomněla citát Madeleine Albrightové: „V pekle je speciální místo pro ženy, které nepomáhají ostatním ženám.“ Tím se řídím.

Domnívám se, že jakmile se ženy dostanou do vyšších pozic, tak by měly ostatní inspirovat a podporovat. Když jsem přišla na Slovensko vést naši obchodní jednotku, tak jsem měla sedm podřízených mužů. Ve chvíli, kdy jsem odcházela, byly v týmu i tři ženy. Myslím si, že je to něco, na co bychom se neměli ani ptát, ale automaticky si pomáhat navzájem a brát to jako samozřejmost.

Další věc, kterou je potřeba změnit, aby ženy mohly dosáhnout plného potenciálu v kariéře a zároveň se mohly věnovat své rodině, je ještě větší podpora flexibilní pracovní doby a částečných úvazků. Věřím, že každý člověk ze sebe vydá maximum, pokud ve svém životě pociťuje rovnováhu, kterou všichni potřebujeme. Protože pokud nemáme oporu v osobním životě, nemůžeme se odreagovat a užít si klidné zázemí, nepodáme dobré výkony ani v práci.

Mně osobně pomáhá skloubit moji roli ředitelky v mezinárodní společnosti s rolí matky dvou malých dětí právě pružná pracovní doba, kterou jsem si domluvila individuálně. Dobrým příkladem je, že mám jasně nastavené hodiny, kdy nejsem k dispozici. Po páté hodině neberu telefony, nemám žádné mítinky a všichni to respektují. Nalézt stabilitu mi přesto trvalo zhruba půl roku.

Před třemi lety jsme dělali interní průzkum, kdy jsme chtěli vědět, co přesně ženám pomáhá tuto rovnováhu najít. Vedle již zmíněných částečných úvazků jsme objevili dobré zkušenosti například se sdílením pracovních míst nebo s rozšířením možnosti pracovat z domova. Mimo to se mi díky dotazníku opět potvrdilo, jak je důležité podpořit ženy v návratu z mateřské dovolené zpět do práce. Mnoho novopečených matek si totiž nevěří a mají obavy, že s narozením dítěte se musí vzdát své kariéry. Jakmile zjistí, že to tak není, ohromně jim to zvedne sebevědomí.

Také bych ráda připomněla roli mužů –⁠⁠⁠ tím myslím nejen manžely nebo partnery, kteří by se měli rovným dílem podílet na péči o děti a domácnost, ale také vedoucí, zaměstnavatele a zákonodárce. Právě oni by se měli připojit k systémové změně a pomoct zbořit zbytečné stereotypy, které, jak pevně věřím, do 21. století už nepatří.