Článek
Už zase čtu vyjádření, že „Green Deal končí“. Tentokrát hlavně kvůli potřebě investic do obrany. Shodou okolností je pod jedním z takovýchto titulků v podání jednoho z ministrů i text s vyjádřením šéfky Akademie věd, že jsme se dostali do situace, kdy voda, kterou upravujeme na pitnou, je už tak špatná, že se často na pitnou ani upravit nedá.
Takže kvůli tomu, že vlády zemí EU zanedbaly investice do obrany, bychom měli pít jedovatou vodu a pokračovat v devastaci přírody a krajiny. Ona totiž ke Green Dealu, pokud jde o skutečný obsah tohoto slovního spojení, patří i snaha lépe chránit krajinu, včetně vody.
Ale není to jediný paradox této „ukončovací“ logiky. Abychom ušetřili peníze na investice do bezpečnosti, měli bychom nakupovat více fosilních paliv od zemí jako Rusko, jehož chování potřebu lepší obrany vyžaduje, či jiných, jen o něco méně problémových. Tím bychom víc peněz posílali zemím, kvůli jejichž nebezpečné politice musíme více investovat do obrany. Zní to nelogicky? Přesně to se ale stane, pokud nebudeme přecházet na většinou domácí obnovitelné zdroje a snižovat spotřebu energií, což je jeden z hlavních cílů Green Dealu. Přesněji tedy Fit55, což je plán na snížení emisí do roku 2030, jehož části zřejmě chtějí likvidátoři Green Dealu zrušit.
A v neposlední řadě by konec Green Dealu znamenal, že nebudeme mít peníze na modernizaci naší ekonomiky či na podporu našich občanů při snižování spotřeby energií. Onen politicky nepopulární Green Deal totiž pro naši zemi znamená stovky miliard korun z fondů EU na modernizaci ekonomiky, snižování emisí a též na podporu občanů, kteří třeba na investice do snížení spotřeby energií nemají. O tyto peníze bychom při navrhovaném konci Green Dealu přišli a investice by se zastavily, což by ve výsledku zpomalilo růst ekonomiky i tvorbu zdrojů k potřebným výdajům do obrany.,
Green Deal nejen bere, ale také zlepšuje a inovuje
Myslím, že velká část našich politiků – za potlesku podnikatelů, majících z pálení fosilních paliv prospěch – by zrušila Green Deal, kdyby bylo moc teplo nebo moc zima. Kdyby pršelo i kdyby bylo sucho. Bezesporu by to byla jedna z jejich prvních myšlenek i v případě hrozící srážky s asteroidem. A budou to dělat dál. Právě toto neustálé zpochybňování potřeby modernizace ekonomiky s sebou nese riziko, že se z její části stane nekonkurenceschopný skanzen. Třeba i proto, že zatím co my kvůli investicím do obrany odložíme modernizaci firem, zbytek světa rozvoj a využití nových technologií nezastaví a nebude na nás čekat.
U nás je jako samozřejmost přijímaná logika, že konec Green Dealu je nutnou podmínkou oživení naší či evropské ekonomiky. Tato logika je ale chybná nebo přinejmenším notně kulhá.
Je jistě pravda, že potřeba poměrně rychlé dekarbonizace s sebou nese náklad, mimo jiné v tom, že firmy urychlují investice, které by jinak proběhly později. Jenže proti těmto nákladům stojí také výnosy a to nejen v tom, že se pokoušíme snížit astronomické škody, které změna klimatu přinese, ale též i vyšší konkurenceschopnost.
Modernizace přinese efektivnější technologie, volání po zastavení Green Dealu naopak spíš urychluje cestu zpět a ztrátu konkurenceschopnosti proti zbytku světa, který modernizaci a nástup moderních technologií nebrzdí.
Jedním z příkladů je automobilový sektor. Green Deal bývá často vykreslován jako jeho zhouba, ale evropské firmy až teď na poslední chvíli dohánějí ztrátu v oblasti elektromobility za americkou Teslou a asijskou produkcí. Elektromobilita, jakožto energeticky i ekonomicky efektivní cesta k osobní dopravě, se prosadí tak či onak, ale až obrat evropských výrobců tímto směrem na poslední chvíli dává naději, že to bude s našimi firmami, a nikoliv bez nich.
Elektřina může zlevnit
Ještě jasnější je situace v energetice. Evropa stejně jako Čína nedisponuje velkými nalezišti plynu či ropy a je odkázána na dovoz. Vzhledem k tomu není rychlý rozvoj obnovitelných zdrojů a energetická efektivita jen cestou k větší ekonomické bezpečnosti, ale také k nižší ceně energií.
Ačkoli se často tvrdí opak, přesně toto se děje u elektřiny, jejíž význam roste, protože vstupuje do oblastí, kde byla dříve méně využívána, třeba do vytápění. Trhem očekávaný pokles cen elektřiny (podle cen pro nás relevantní burzy v Lipsku), kdy silová elektřina zlevňuje z 2,1 Kč za kWh pro rok 2026 na 1,8 Kč pro roky 2028 a 2029, je v Evropě spojen nejen s očekávaným poklesem ceny plynu, ale i s rozvojem obnovitelných zdrojů, úložišť, agregace a chytřejším fungování sítí.
Evropa se nemůže kvůli své situaci zbavit potřeby drahé elektřiny třeba ze zemního plynu (jejíž přímý náklad je dnes i bez emisní povolenky nad 2,5 Kč), ale může rozšiřovat časové intervaly, kdy bude elektřina vyrobena obnovitelnými zdroji, tedy za nižší cenu. Navíc, s rychlým rozvojem obnovitelné výroby je spojen růst úložišť a flexibilních zdrojů, které poskytují služby stabilizace sítě mnohem levněji než ve staré energetice, odkázané na pomalé či rychlé přikládání uhlí do kotle. A to by se mělo viditelně promítnout do poklesu části regulované složky ceny elektřiny.
Je jisté, že zrušení, odložení či zpomalení Green Dealu by vytvořilo velké zisky pro některé podnikatele či sektory. V některých oblastech by odložilo investice do modernějších technologií a déle udrželo na trhu méně efektivní firmy, ale těžko by přineslo něco pozitivního celé společnosti a takřka jistě by to poškodilo budoucí konkurenceschopnost Evropy.
A ano, některé změny jsou nutné
Ano, některé změny pravidel a cílů balíčku Fit55 by jistě dávaly smysl a mělo by k nim dojít.
Ale jde spíše o doladění, v žádném případě likvidaci. Například po roce 2030 by mělo být zmírněno tempo poklesu objemu průmyslových emisních povolenek a počítat by se měly i záporné emise.
Doladění nebo doplnění by mělo potkat i pravidla pro flotilové emise aut, dost úprav by si myslím zasloužila strategie zavádění vodíku a smysl by dalo posílení pojistek, aby cena nových emisních povolenek pro vytápění a dopravu nerostla nad dohodnutou úroveň.
Při racionální diskuzi by nemělo být složité na takovémto doladění najít shodu. Ale dnešní volání části byznysu a politiků po avizovaném zrušení Green Dealu, navíc skoro vždy bez konkrétního obsahu kvůli potřebě posílit obranu, je něco zcela jiného. Je to opakování požadavků, které se ozývaly po začátku ruské agrese na Ukrajině a poté, co se Rusku podařilo rozpoutat v Evropě energetickou krizi.
Toto neustálé omílání té samé, jen jinak zdůvodňované fráze, která se podobá slavnému „ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno“, nás odvádí od urgentní potřeby modernizace ekonomiky. Ta je nutná nejen kvůli ochraně planety či konkurenceschopnosti, ale též kvůli naší ekonomické bezpečnosti.
Toto volání odpůrců u nás navíc ukazuje na nepochopení, že efektivní využití stovek miliard unijních green-dealových peněz se musí stát motorem růstu. To ilustruje naši malou schopnost dělat při využití těchto zdrojů efektivní ekonomickou politiku a mít alespoň nějakou vizi, včetně pochopení, že zahledění se do minulosti budoucnost nezlepší. Nebo taky neznalost či uváznutí v ideologických klišé.
Dohánění zanedbaných výdajů na obranu je velká ekonomická výzva, kterou musíme přijmout. Její naplnění bude složité hlavně ze dvou důvodů. Prvním je obrovské navýšení výdajů o desítky miliard, skutečně efektivně transformovat do zvýšení obranyschopnosti – nejen české, ale i evropské.
To nebude vůbec snadné, i když pomineme zkušenosti s některými armádními zakázkami v minulosti, kdy ne vždy efekt odpovídal nákladům.
Nepříjemná debata o vyšších daních
Druhá komplikace je „kde na to vzít“ a bohužel odpověď je jasná. Rozpočet se stále nevzpamatoval z nedomyšleného snížení příjmů zrušením superhrubé mzdy a od té doby se i kvůli dalším faktorům, jako je ruská agrese na Ukrajinu, není s to vymanit ze značných strukturálních schodků. Bude tedy nutné i zvýšit příjmy – a to tak, aby to co nejméně podvázalo ekonomickou aktivitu. Což ale je možné.
Nejen pokračování v ochraně životního prostředí, snižování spotřeby fosilních paliv a redukce emisí, ale i zvýšení smysluplných výdajů na obranu je nezbytné. Musíme zvládnout oboje a zajistit, aby celkový dopad byl pro ekonomiku i občany přínosem.
Ale chápu, že diskuze o navýšení daní, které lze udělat lépe i hůře, není příjemná, a to nejen před volbami.
Odvedení pozornost ke zrušení Green Dealu je politicky lákavější – i když to zejména pro naši zemi nedává smysl. Pro nás by „konec Green Dealu“ problémy naší ekonomiky nejen nevyřešil, ale též by přinesl riziko, že modernizaci naší ekonomiky k naší škodě zbrzdíme. Toto volání je proto jen ukázkou bezradnosti a nedostatku odpovědnosti.
