Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Pracuji v oboru, kde je udržitelnost obrovským tématem. A to nejen v souvislosti s politikou a regulacemi. Moderní průmysl totiž vnímá udržitelnost v celé své šíři a velmi ekonomicky, jako cestu k co největší efektivitě nakládání se zdroji. Od těch přírodních až po lidské a finanční. I proto na nás mají klienti obrovské nároky, kterým musíme vyjít vstříc. A to je dobře, protože tak můžeme nacházet nové cesty k pokroku a pozitivním dopadům na životní prostředí a společnost.
Díky moderním technologiím už jsme schopní velmi snížit dopady provozu průmyslové budovy na životní prostředí, a s tím i náklady na provoz. Zateplení, obnovitelné zdroje energie, tepelná čerpadla nebo chytré systémy řízení budovy jsou dnes v podstatě standardní výbavou moderní výrobní nebo logistické haly. Abychom vyšli klientům vstříc, zkoumáme i takové „detaily“ jako vliv barevnosti fasády na spotřebu energií a ladíme i způsoby, jak co nejefektivněji nakládat s dešťovou vodou.
Emise CO2 z provozu budov díky tomuto pokroku klesají a budou neustále klesat. Co ale zůstává největší výzvou pro stavebnictví, je takzvaný zabudovaný uhlík. V průmyslovém developmentu se totiž kvůli technickým nárokům provozů a bezpečnostním předpisům nebudeme moci stoprocentně spolehnout na obnovitelné materiály jako dřevo, i když v určité míře s ním pracovat plánujeme. A když to zjednoduším, cement nebo ocel bez emisí CO2 prostě nevyrobíte.
Zároveň ale mají přední nadnárodní společnosti velmi ambiciózní cíle v oblasti uhlíkové neutrality. Cesta, jak jim nabídnout uhlíkově čistou budovu, je tak v podstatě jen formou kompenzací neboli offsetů.
Jen v roce 2023 zničily lesní požáry v celé Evropě více než 600 000 hektarů lesů. Česko se pak navíc vypořádává i s následky rozsáhlé kůrovcové kalamity. To vše zvyšuje riziko dalších požárů, povodní a eroze půdy. Přitom řešení může být velice rychlé a bez dopadů na veřejné rozpočty.
Výstavba jedné středně velké průmyslové haly o ploše 35 tisíc metrů čtverečních vyprodukuje zhruba 14 tisíc tun CO2. Pokud zaplatíme certifikované kompenzace, aby CO2 zadržely lokální lesy, dosáhneme toho, že na více než 14 tisících hektarech se bude hospodařit s menší mírou těžby, budou zde sázeny odolné a rozmanité druhy stromů, bude více podporována biodiverzita a proběhne celá řada dalších opatření, aby lesy zadržely větší množství uhlíku v požadovaném objemu 14 tisíc tun CO2. Tím zvýšíme odolnost českých lesů a pomůžeme jejich obnově po kůrovcové kalamitě. A to se bavíme o jedné jediné hale.
Soukromých firem, které si uvědomují své závazky odpovědnosti vůči planetě a společnosti, je celá řada a zároveň jich naštěstí stále přibývá. Když jedna jediná průmyslová hala dokáže pomoci více než 14 tisícům hektarů lokálních lesů, pak stačí vlastně velmi málo a odpovědný soukromý sektor může zachránit české lesy. A jako bonus to přinese případné miliardové dotační úspory v napjatém státním rozpočtu.
Někdo vidí problémy, jiný vidí výzvy. Česku by hodně pomohlo, kdyby se přepnulo z módu, kdy řešíme, proč něco nejde do více vizionářské polohy. Ať už nese aktuální ekonomická a energetická transformace jakýkoli politický název, je faktem, že ke změnám dojde a dojde k nim všude na světě. K čistší ekonomice nejde jen Evropa, ale směřují k ní i asijské mocnosti jako Indie nebo Čína. Ano, bude to stát hodně peněz, ale v důsledku se nám to vyplatí. Nejen v dobrém pocitu k přírodě, ale i ekonomicky.
Od lokálních i evropských politiků si přejme jediné. Aby nastavili dlouhodobě předvídatelné prostředí pro nutné změny. Lidé i firmy si pak najdou cesty, jak celou změnu zvládnout. A vyděláme na tom všichni.
