Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Stagnující česká ekonomika a zamrzlý trh práce jsou dva silně propojené problémy, na které je nutné jít z mnoha stran. Bez komplexních řešení, umožňujících maximální využitelnost ekonomicky aktivních obyvatel, ekonomiku neoživíme. Jedno z mnoha pozitivních řešení je zaměřit se na zdraví zaměstnanců právě v době, kdy pracovní neschopnost způsobená nemocí je o 40 procent vyšší než před pandemií.
Podle posledních dat Českého statistického úřadu chybí každý den v Česku 266 tisíc zaměstnanců, a to kvůli pracovní neschopnosti. Těchto více než pět procent kvalifikovaných pracujících v důsledku chybí české ekonomice – a brání jí v dalším ekonomickém rozvoji.
Zaměstnavatelé uměle drží další pracovní místa, jelikož musejí počítat s výpadkem jednotlivých nemocných zaměstnanců. Tihle „náhradníci“ pak zase chybějí na trhu práce.
Zamrzlý trh práce znemožňuje vznik nových firem či rozvoj stávajících. Pracovní neschopnost nejenže zpomaluje růst jednotlivých podniků, ale také omezuje možnosti nových firem využít již kvalifikovanou pracovní sílu pro inovace přinášející vyšší přidanou hodnotu.
Jsme tedy chyceni ve smyčce, ze které se aktivně musíme dostat ven. Jedno z nejvíce přímočarých řešení, které by navýšilo počet ekonomicky aktivních obyvatel ze současných kapacit, je právě snížení pracovní neschopnosti. Snížení pracovní neschopnosti díky zlepšenému zdravotnímu stavu ekonomicky aktivního obyvatelstva má výrazný ekonomický potenciál především kvůli zvýšené produktivitě práce.
Jak na to? Můžeme klidně opisovat, nevymýšlejme české cesty. Zkusme se inspirovat v zemích, v nichž si uvědomili, že zdraví je nedílnou součástí udržitelného ekonomického růstu. Mám na mysli Finsko a jeho 40letou historii úspěšného modelu fungování zdravotnictví. Tento systém se může pochlubit několika významnými úspěchy včetně prodloužení účasti na trhu práce o tři roky, výrazným snížením výskytu onemocnění, kterým lze efektivně předcházet preventivními opatřeními, a samozřejmě také snížením počtu předčasných úmrtí.
Dle údajů Finského úřadu sociálního zabezpečení KELA dospěla země i díky těmto zdravotnickým úspěchům do bodu, v němž průměrný Fin pracuje o 3,5 roku déle než průměrný Čech.
„Tajemství“ úspěchu finského modelu spočívá ve spolupráci mezi zaměstnavateli, zdravotníky a státem. Zaměstnavatelé buď sami organizují rozšířenou primární a sekundární prevenci a koordinaci péče, anebo si (to častěji) najímají soukromá zdravotnická zařízení, která se o to starají. Tato zařízení také často zastávají i roli širších ambulantních služeb dostupných třeba přímo na pracovištích.
Část těchto služeb je hrazena ze zdravotních fondů, na část přispívá stát a část hradí zaměstnavatelé. Díky zapojení zaměstnavatelů a přiblížení preventivní i základní léčebné péče co nejblíže lidem (těchto programů se často zúčastňují i rodiny zaměstnanců) se podařilo zvýšit využitelnost prevence o dalších 30 procent a hlavně výrazně snížit podíl takzvaných preventabilních onemocnění, tedy těch, která při správném vedení prevence nevzniknou. Klobouk dolů, velká inspirace i pro Česko.
Firmy, dbejte na zdraví
Podstatným prvkem, kterým se finský model odlišuje od situace v Česku, je právě přímé a aktivní zapojení zaměstnavatelů v oblasti prevence. To je zajištěno prostřednictvím komplexních pracovnělékařských služeb, které se zaměřují právě na prediktivní medicínu. Takové začlenění zaměstnavatelů do systému zdravotní péče umožňuje efektivněji předcházet zdravotním problémům a podporuje udržení vysoké úrovně zdraví a produktivity celé finské společnosti.
Změna v Česku nenastane přes noc, ale musíme na ní začít pracovat už teď, v situaci, kdy odhadem třetina obyvatelstva u nás úplně ignoruje zdravotní prevenci. Přitom právě prevence může být pilířem, na němž se podaří postavit dlouhověkou a zdravější společnost, která aktivně přispívá k prosperitě republiky.
I v Česku už dnes existují ostrůvky pozitivní deviace. Jde například o sítě telemedicínských služeb a dálkových konzultací nebo snahy sdružených praxí praktických lékařů a některých specialistů cílit přímo na podporu zaměstnanců jednotlivých firem.
Těmto inovativním krokům lze jít naproti třeba tím, že se takové služby budou moci uznávat ke snížení daní. Skrze motivaci zaměstnavatelů zlepšovat zdraví zaměstnanců nakonec nejvíce ušetří právě státní pokladna. Ušetřily by se i významné prostředky veřejného zdravotního pojištění, nemocenské pojištění by se čerpalo méně a zvýšila by se celková efektivita firem. Důsledkem budou vyšší zdanitelné zisky a odvody ze zaměstnaneckých platů.
Nyní si můžeme vybrat. Buď nebudeme dělat nic a ponecháme věci tak, jak jsou. Budeme nadále zdraví zaměstnanců přehlížet a na následky pracovních neschopností kontinuálně doplácet. Anebo věci změníme a pomůžeme ekonomicky aktivním spoluobčanům k cílenější a dostupnější zdravotní péči. V součtu by na tom totiž vydělali opravdu všichni včetně státu.
