Článek
Zaměstnanecké akcie nebo ESOP (Employee Stock Ownership Plan) jsou oprávněně považovány za klíč odemykající rychlejší růst Česka i zatraktivnění podnikatelského prostředí na mezinárodní scéně. A hurá, ve Sněmovně je návrh na jejich zavedení. Měl přinést zpřehlednění situace, zvýšení právní jistoty a sladit zdanění s příjmy. A hurá podruhé, i to se povedlo.
Jako začínající či rostoucí podnik uspějete jen se špičkovými klíčovými zaměstnanci. Ti ale mají vysoké nároky na kompenzaci, na který zase nemáte ve fázi růstu prostředky. Běžnou praxí v západních ekonomikách je tedy motivace podílem na firmě, resp. růstu hodnoty. Klíčový zaměstnanec sice nedostane takovou mzdu jako jinde, ale podíl na firmě mu to vícenásobně vynahradí. I v Česku již díky podílu na růstu hodnoty firem při jejich prodeji (exitu) zbohatlo mnoho talentovaných lidí - a často tyto prostředky použili na rozvoj dalšího podnikání.
Problém nastává v tom, že pokud získáte podíl na firmě nebo opci na něj, tak se de facto jedná o příjem, který by měl být zdaněn jako jiný příjem ze zaměstnání. V tom okamžiku ale nemá prostředky ani firma, ani zaměstnanec, který reálné peněžní prostředky získá až při prodeji firmy. Navíc hodnota firmy může i klesnout, ale daně už byly zaplaceny. A právě časový nesoulad řeší zavedení ESOP do českého daňového systému.
Zjednodušeně: začínáte ve startupu a dostanete podíl na firmě, v rámci prvních investičních kol. Ani z podílu na této v začátku malé hodnotě neplatíte daň, ta se odsune až do okamžiku příjmu z tohoto podílu, např. při prodeji firmy. Posléze hodnota firmy naroste – při dodržení časového testu (a limitu 40 milionu) se ani zde neplatí daň. A když hodnota firmy klesne, ze ztráty se daň také neplatí.
Střelba do vlastních řad
Míč je tedy na straně startupové scény. A i když střílím do vlastních řad, tak tady to vypadá na čistokrevného vlastňáka. Řada podnikatelů novou úpravu vítá a potvrzuje, že po ní dlouho volali. Někteří ale zůstávají nespokojení. Rozporujme tedy některé nářky dřív, než dítě (ESOP) vylijeme i s vaničkou.
Za prvé: „Návrh není dobrý.“ Otázkou je, kdo to říká… říká to přeci kamarád, který sice není ani daňový poradce, ani právník, ale je to startupista, takže tomu přece rozumí, protože má firmu. Také bych si přál, aby byl právní a daňový systém srozumitelnější. A snad jednou bude. Ale teď není a opravdu to chce odborníka, aby změnu interpretoval. Rozhodně jím nejsem ani já, proto beru jako bernou minci názor právníků a daňařů - i záměr odborníků, kteří návrh připravili právě se zadáním principu „no tax before cash“.
Za druhé: „Je to málo ambiciózní.“ Možná. Fakt je ale ten, že návrh v kombinaci s relativně nízkými přímými daněmi a zastropování odvodů nás řadí mezi ty atraktivnější země pro růstové firmy. Bezpodmínečně benevolentní návrh zadělává na zneužívání typu „korunové dluhopisy“ a v konečném důsledku by na podnikatele vrhal špatné světlo (výnosy z korunových dluhopisů se podle dřívější legislativy nemusely danit, respektive daň se zaokrouhlovala dolů, a byla proto vždy nulová. Firmy, které dluhopisy vydaly, si navíc náklady na úroky odečítaly od základu daně a snižovaly tak i vlastní výslednou daň. Pozn. red.). Jistě do budoucna můžeme uvažovat o rozšíření úpravy vedle zaměstnaneckých podílů i na zaměstnanecké opce s obdobnou úpravou, jakmile si to vyžádá praxe. Některé žádosti o omezení výjimek ale racio postrádají.
Za třetí: „Když zaměstnanec odejde, musí firma doplatit odvody.“ Jistě, protože tím pozbývá smysl motivace zaměstnance na růstu hodnoty firmy. A v první řadě si zakladatel si musí setsakra dobře vybrat, komu podíl na firmě dát, protože hodnotu firmy zvedne. Zaměstnanecké podíly mají být srozumitelné každému jako stravenky – ale to zároveň neznamená, že je jako stravenky budu rozdávat. Vybrat správné talenty do byznysu a správně je motivovat a udržet není věc daňového systému, ale základní předpoklad úspěšného zakladatele. A za chyby se platí – v tomto případě však jen odvody z původní malé hodnoty firmy.
Za čtvrté: „Musíme doplácet i při změně domicilu.“ No samozřejmě! Stát chce přece podpořit podnikatele a talenty u nás, proč by jim měl dát při případném úprku jinam ještě „výslužku“?
Za páté: „Schvalovací proces je moc rychlý.“ Naopak je chvályhodné, že návrh je ve Sněmovně za méně než rok od reálných diskuzí na Ministerstvu financí. Nejen, že jindy voláme po „rychlejším státu“, v tomto případě probíhala debata mnoho let, a to na úrovni éteru, whatsAppových skupin, hospod, konferencí a nepříslušných ministerstvech. Bylo bezpočet šancí přinést konkretní a praktický návrh až na úroveň paragrafového změní dříve, než před druhým čtením ve Sněmovně.
Za šesté: „Než tohle, tak raději nic.“ Hm. Tento poslední postoj je snad nejbolestnější. Návrh asi není perfektní, ale perfektní je zabiják dobrého. Je s podivem, že startupová scéna za tu dobu nenašla silný hlas, právníka nebo seriózního lobbistu. A možná i tato epizoda je příkladem, že budoucí byznysová elita této země prochází pubertou a dospívá, že se začne více angažovat ve věcech veřejných profesionálním způsobem. Bez práce nejsou koláče a najít názorové průsečíky je těžké. To, že lze být slyšet hlasem nové ekonomiky, ale úspěšně dokládají osobnosti jako Táňa le Moigne nebo Zdeněk Zajíček (a jeho 411 dílčích změn, bravo!), takže se máme od koho učit.
Tento komentář má být záměrně zjednodušující a naopak nemá ambici být vyčerpávajícím popisem. Především by měl ale přivést pozornost na to pozitivní, co se zaměstnaneckými podíly přichází. Odložení zdanění, zpřehlednění, právní jistota a srozumitelnost pro zaměstnance. A samozřejmě se může úprava dále vylepšit. V té době už snad s praktickými zkušenostmi a profesionálními a konstruktivními návrhy. V každém případě přeji všem podnikatelům při motivování zaměstnanců podíly na firmě mnoho zdaru.
