Komentář: Evropa zaostává za USA i v lidech. Bude mít méně peněz

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

O krizi plodnosti ve vyspělých státech bylo už napsáno dost. Méně často jsou však klesající ukazatele fertility ve veřejné debatě vztahovány alespoň k populačnímu růstu. Přitom už tento pohled ukazuje, jak složitý je problém populačního vývoje v Evropě, zvláště ve srovnání s dalšími vyspělými ekonomikami ve světě.

Nejprve fakta. Evropské hodnoty fertility, tedy počty dětí na jednu ženu, byly v roce 2022 (posledním s univerzálně pokrytými daty) nedostatečné k tomu, aby zajistily stagnaci počtu obyvatel. Minimální hodnota pro reprodukci je 2,1 dítěte na ženu, což nesplňuje žádný evropský stát včetně chudé Albánie nebo s Evropou spojeného Turecka.

Ne všude ovšem fertilita klesá, ve srovnání s rokem 2012 se v některých zemích zvýšila. Výjimkou je Portugalsko, kde růst plodnosti pravděpodobně souvisí s migrací. Naopak v zemích tradičně spojených s migrací (Francie, Nizozemsko, Německo, Spojené království, Švédsko) fertilita klesá.

Tam, kde plodnost stoupla, lze tento trend spíše přičíst rostoucímu bohatství, například v Česku, v Rumunsku, na Slovensku nebo v Srbsku. Existují však i výjimky – bohaté Lucembursko vykazuje nárůst, zatímco chudá Albánie další pokles na mimořádně nízkou hodnotu 1,21.

Stojí za zmínku, že plodnost v USA, i když nestačí na reprodukci populace, je stále výrazně vyšší než v Evropě. Srovnatelná je pouze ve Francii a vyšší je v částečně evropském Turecku.

Navzdory nízké plodnosti „tradičnějších Evropanů“ populace Evropy neklesá. Jen v EU přibylo za posledních 11 let zhruba 7,5 milionu obyvatel, především díky migraci. Ta přichází buď z bývalého Sovětského svazu a Balkánu, nebo z Maghrebu a Blízkého či Středního východu. Překvapením však může být, že v Německu přibylo obyvatelstvo zhruba stejným tempem jako v Česku, ačkoliv veřejná debata u nich i u nás často naznačuje rychlejší růst. Navíc Česko zvládlo tento přírůstek s menšími problémy, než by se očekávalo.

Podobně Rakousko, které je cílem migrantů z různých kulturních okruhů, zvládá to merklovské „zvládání“ při vyšším tempu růstu populace o poznání lépe. Naopak Polsko a Rumunsko, navzdory vyššímu tempu růstu, čelí odchodům obyvatel. Bohatá Itálie dokonce stále zaznamenává pokles populace, zatímco Turecko a Švýcarsko musejí zvládat rozsáhlé migrační vlny (v případě Švýcarska nárůst 11,5 %).

Evropa se sice nemusí obávat propadu celkové populace, nicméně téměř 10% růst populace USA, přibližně šestkrát rychlejší než v EU, zůstává znepokojivý. Výrazný nárůst zaznamenávají v EU pouze menší státy jako Irsko nebo Švédsko.

Z těchto údajů vyplývají ekonomické úvahy. Otázkou je, jak bude vypadat vývoj plodnosti v zemích, jako je Česko, kde se zhoršují ekonomická očekávání. U nás plodnost opět klesá a poslední nárůst obyvatel souvisí s vlnou uprchlíků z Ukrajiny.

Pro české investory to přináší další otázky. Lze například očekávat, že ceny nemovitostí v reálném vyjádření porostou i při stagnaci obyvatelstva a ekonomických problémech? Nebo znamená ochota Čechů investovat do nemovitostí spíše snahu zajistit se proti inflaci?

Zhoršující se demografické trendy mohou také ovlivnit investice na důchod. Je například otázkou, zda si jediní potomci, a tedy i dědicové neuvědomují svou pozici a zda to tedy nevede k menší ochotě k investování. Politicko-ekonomický rozměr naznačuje, že demografické změny mohou přispívat k odporu vůči vyšším majetkovým daním z nemovitostí.

Shrnu-li to, systematický pohled na vývoj fertility a počtu obyvatel přináší překvapení jak v rámci Evropy, tak ve srovnání s USA. Současné trendy naznačují, že investory může čekat řada nepříjemných překvapení. Demografické změny potvrzují, že diverzifikace investic mimo Evropu může být jednou z cest ke snížení rizik – například oproti populárním investicím do nemovitostí.