Komentář: Evropa potřebuje Ameriku více než Amerika nás, bohužel

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Prezident Donald Trump ve středu vyhlásil nová cla pro celý svět. Základní CLA jsou 10 %, pro některé země a zboží ale platí vyšší hodnoty. Pro Evropskou unii se jedná o zvýšení o 20 %. V případě Číny navýšení o 34 % (v současnosti jsou již cla ve výši 20 %). Výrazně vyšších cel se dočkala také řada dalších asijských zemí jako Vietnam nebo Thajsko.

Jednou z hlavních informací z uplynulých měsíců je, že Trumpovy následné kroky budou obtížně předvídatelné. V tuto chvíli není jasné, nakolik je cílem skutečně zavést tato cla do praxe na dlouhá léta a nakolik jde o vyjednávací taktiku ve snaze přitlačit obchodní partnery k jednání. To může na finanční trhy přinést menší či větší šoky a zvyšovat tak kolísání akciových trhů.

Z minulosti víme, že trhy mají tendenci u podobných jevů postupně otupět. Zkrátka a jednoduše řečeno, každý další návrh bude mít sám o sobě menší a menší vliv. Dlouhodobě bude trhy ovlivňovat především to, jak se změny, ať už navrhované nebo reálné, odrazí v ekonomice a ziscích a tržbách firem.

Jaké mohou tyto kroky mít následky pro Evropu a co to bude znamenat pro Českou republiku? Zavedení cel především zdraží evropské výrobky na americkém trhu, což bude snižovat jejich konkurenceschopnost. Mezi nejvíce ohrožené sektory by patřil automobilový průmysl, který je klíčovým exportním odvětvím Německa a dalších evropských zemí a kde jsou navrhovaná cla ve výši 25 %. Německé automobilky jako Volkswagen, BMW nebo Mercedes by čelily vyšším nákladům a nižší poptávce v USA. Automobilový průmysl má v Evropě širokou dodavatelskou síť, zasaženy by tak nebyly jen samotné automobilky, ale i tisíce subdodavatelů v různých zemích včetně ČR.

Dalším sektorem, který by mohl pocítit negativní dopady, je luxusní zboží. Firmy jako LVMH (Louis Vuitton, Moët, Hennessy) nebo Kering (Gucci, Saint Laurent) mohou čelit vyšším clům na své produkty, což může vést k poklesu jejich prodejů ve Spojených státech. Podobně by cla mohla zasáhnout i potravinářství. Pokud by Evropě klesl export do USA, zpomalil by se celkový hospodářský růst, a to by mohlo vést k vyšší nezaměstnanosti a nižší spotřebitelské důvěře.

K zavedení cel pravděpodobně dojde i z evropské strany. Evropa dlouhodobě na zboží z USA cla uplatňuje. Není to tak, že bychom byli zcela bez cel a bariér. Nyní se však hovoří o odvetných krocích reagujících na současná Trumpova navýšení cel.

A zde je zásadní rozdíl. USA totiž mají výhodu, že domácí spotřebitel je poměrně silným tahounem americké ekonomiky, ale i ekonomiky celého světa. Spotřeba v USA, známá jako osobní spotřebitelské výdaje (Personal Consumption Expenditures –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ PCE), představuje významnou část americké ekonomiky. V roce 2024 dosáhly tyto výdaje ve třetím čtvrtletí hodnoty přibližně 16,1 bilionu USD, což je nárůst z 15,6 bilionu USD ve stejném období předchozího roku a výdaje spotřebitelů se na tvorbě tamního HDP podílejí z více než dvou třetin.

Pro Evropu je naopak odbyt do USA důležitý, protože je významně orientovaná na export. Evropa bohužel potřebuje USA více než naopak. I kdyby cla vedla i v USA ke snížení ekonomického růstu a vyšší inflaci, dopady na ostatní státy by byly větší.

Cla jsou především velkým šokem. Krátkodobě povedou ke zdražení zboží a hospodářskému zpomalení. Dlouhodobě jde spíše o výzvu. Velké společnosti budou zvažovat, jestli se jim vyplatí orientovat se na jiné trhy, nebo přesunout do USA část výroby a clům se tak vyhnout. To je snazší pro velké společnosti, kterým se náklady na tyto kroky vyplatí.

Nejvíce cla zasáhnou automobilový průmysl, luxusní zboží a potravinářství, a to může vést k hospodářskému zpomalení v Evropě. Česká republika bude nepřímo postižena kvůli své silné provázanosti s německou ekonomikou. Pokud budou obchodní války eskalovat, bude Evropa i USA čelit zpomalení ekonomického růstu a vyšší nejistotě na finančních trzích. Z historie víme, že cla a obchodní války obvykle vedou k negativním důsledkům pro všechny zúčastněné. Bude zajímavé sledovat, jakým směrem se budou vyjednávání mezi USA a Evropou ubírat. Na druhou stranu zdravé a silné společnosti se nakonec clům dokážou přizpůsobit. Pro ilustraci např. Velkou depresi ve 30. letech ustály značky, které prosperují dodnes: Colgate, Coca-Cola, Anheuser-Busch, Procter & Gamble, Levis, Disney, John Deere a další.

Pro dlouhodobého investora, který má své portfolio dostatečně diverzifikované, tak aktuální či budoucí obchodní války neznamenají velkou hrozbu. Samozřejmě pokud ustojí emoce s těmito válkami a jejich reakce na trzích. V konečném důsledku bude nejdůležitější roli hrát celkový stav ekonomik na obou stranách Atlantického oceánu.

Česká republika je silně závislá na exportu, zejména do Německa, které je jejím největším obchodním partnerem a tamní problémy se přenesou i na české firmy. To by mohlo vést k propouštění nebo zpomalení růstu mezd v tomto sektoru. Pro nás proto nejsou celní války vůbec dobrou zprávou.

Historie přitom ukazuje, že obchodní války mívají spíše negativní dopady. Například během Velké deprese ve 30. letech zavedly USA vysoká cla (Smoot-Hawleyho celní zákon), což vedlo k odvetným opatřením ostatních zemí a dramatickému poklesu světového obchodu. Výsledkem byl ještě hlubší hospodářský propad. I když dnešní situace není srovnatelná s 30. lety, poučení je jasné. Protekcionismus sice krátkodobě může pomoci některým domácím výrobcům, ale dlouhodobě narušuje obchod a zpomaluje hospodářský růst.