Komentář: EU vznikla, aby dala trhu volnost, teď ho ale sama omezuje

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Česká republika letos 1. května slavila významné výročí. Přesně před 20 lety jsme v tento den vstoupili do Evropské unie, a tím se stali součástí jednotného evropského trhu. Vedle politických důsledků měl přitom vstup do EU i zásadní ekonomické dopady.

Centrum ekonomických a tržních analýz (CETA) společně s think-tanky ze šesti dalších evropských zemí zpracovalo studii, která zkoumala fenomén jednotného evropského trhu se zaměřením na hodnocení výsledků ekonomické integrace ČR do EU a její budoucí vývoj.

Za dobu členství ČR v EU u nás vzrostl hrubý domácí produkt (HDP) na hlavu (tj. ukazatel ekonomické výkonnosti zemí) o 46 %. Tímto výsledkem jsme tak předčili i některé státy, které se členy jednotného vnitřního trhu staly dříve než my, jmenovitě Španělsko, Portugalsko či Řecko.

Zatímco český HDP na hlavu v paritě kupní síly byl v roce 2004 na úrovni 59 % toho rakouského, do roku 2010 se vyšplhal až na 65 %. Ekonomické přibližování ČR k vyspělým zemím EU však bohužel v posledních několika letech znatelně zpomaluje. Český HDP na hlavu v paritě kupní síly od roku 2017 totiž poněkud stagnuje mezi 72–73 % HDP Rakouska. Doplňme, že když ČR vstupovala do EU, vyhlídky na reálné ekonomické sbližování byly daleko optimističtější.

Podle hlavního analytika CETA Michaela Fanty České republice jednotný evropský trh nepochybně pomohl. Dodává však, že by nám mohl pomoci ještě více. A to proto, že zatímco v prvních letech po vstupu do EU doháněla česká ekonomika tu rakouskou tempem zhruba o jeden procentní bod ročně, od roku 2017 se naše přibližování v zásadě zastavilo (viz graf výše). Michael Fanta dokonce tvrdí, že dokud něco nezměníme, Rakousko ekonomicky prostě nedoženeme nikdy.

Již od roku 2004 je ČR nepřetržitě jedním ze států, které se nejvíce integrovaly do jednotného evropského trhu, a to co do poměru zahraničního obchodu s ostatními členskými zeměmi. Do zemí EU totiž směřuje 80 % celkového tuzemského vývozu (přičemž 33 % do Německa). A co se týče dovozu, téměř tři čtvrtiny pochází z členských zemí EU (nejvíce je přitom opět z Německa, konkrétně 28 %).

V roce 2004, kdy ČR vstoupila do EU, jsme u českých exportů viděli nejvyšší roční nárůst o  29 %. Z dat Eurostatu přitom vyplývá, že průměrný roční nárůst exportu za období 2002–2022 odpovídal hodnotě 9,6 %. U dovozů se tomu má do určité míry analogicky, když byl v ČR v roce 2004 zaznamenán nárůst importů ve výši 23 %.

Export do zemí Evropské unie vzrostl díky našemu členství v EU opravdu výrazně. Zatímco v roce 2002 činil 22 miliard eur, o 20 let později, v roce 2022, dosáhl hodnoty 188 miliard eur a přímé zahraniční investice se od našeho vstupu do EU zvýšily na čtyřnásobek. Právě tato expanze stojí z velké části za pozitivním ekonomickým vývojem naší země.

Na začátek deklarujme, že fungování jednotného evropského trhu lze považovat za velký úspěch. Je však zapotřebí zmínit i nepřehlédnutelné problémy, které členství představuje.

Ústředním problémem je zavádění všemožných obchodních bariér a omezení, jejichž odstraňování bylo paradoxně původně jednou ze stěžejních myšlenek jednotného trhu.

Ukazuje se, že bonmot o tom, kterak „USA inovují, Čína kopíruje a EU reguluje“, je poměrně trefný. Z dat OECD totiž plyne, že mezi lety 2014 až 2022 restrikce v mezinárodním obchodě v EU neklesaly, nýbrž naopak rostly. A právě v regionu střední a východní Evropy stoupal počet opatření omezujících rozmach mezinárodního obchodu rychleji než v zemích západní Evropy. Přísnější regulatorní pravidla se přitom prolínají celou řadou odvětví, což signalizuje potřebu zvážit, jak dopadají na konkurenceschopnost jednotlivých zemí.

Ačkoli se ekonomové často v mnohém neshodují a vedou mezi sebou ostré spory v některých hospodářsko-politických otázkách, jsou oblasti, kde mají zcela jasno. Jednou z nich je právě prospěšnost otevřenosti mezinárodnímu obchodu. Přesto však tento vzácný konsenzus politické elity ignorují. Výkonný ředitel CETA a člen Národní ekonomické rady vlády (NERV) Aleš Rod dokonce poněkud satiricky konstatuje, že „v Evropské unii zatím nemáme ani jednotný trh, ale ani ten samotný trh“.

Analýza CETA nabízí řadu návrhů na zlepšení fungování jednotného evropského trhu, jež by pomohly podpořit evropský hospodářský růst, z čehož by měla ČR významný prospěch.

Klíčové je celkové omezení množství regulatorních norem. Nasnadě je alespoň princip „1 in, 1 out“, tedy zásada, podle níž by vždy, když se schválí nová regulace, měla být přinejmenším jedna jiná zrušena. Celkově by tak množství regulací stagnovalo, což by byl sice jen částečný úspěch, avšak pořád by to byl stav lepší oproti současnému a očekávanému vývoji.

Dále by bylo vhodné liberalizovat předpisy, jejichž dopady představují největší náklady pro evropský trh. To platí také v „digitálním světě“, kde EU není zdaleka schopna konkurovat USA nebo Číně, částečně právě kvůli příliš svazujícím regulacím.

Unie by se měla vyhýbat zavádění dalších nadbytečných regulací, které snižují atraktivitu zemí sedmadvacítky (nejen) pro zahraniční investice směřující do rozvoje digitálních společností a inovací.

Cestou by také bylo nebránit využití a rozvoji různých systémů umělé inteligence za účelem podpory konkurenceschopnosti tohoto odvětví na světovém trhu.

Jak vysvětluje jeden z největších myslitelů minulého století F. A. Hayek: „Konzervatismus nedokáže změnit fakt, že myšlenky, které mění naši civilizaci, nerespektují žádné hranice. Ale odmítání seznámit se s novými myšlenkami pouze připravuje člověka o možnost efektivního protiúderu, je-li ho zapotřebí.“

A jako stejně důležitá se ukazuje potřeba racionalizace ekologické politiky EU. Třebaže změna klimatu a další ekologické hrozby jsou skutečností a je nezbytné hledat účinné způsoby ochrany naší planety, měl by se hledat rozumný kompromis mezi rychlostí ekologické transformace a náklady s ní spojenými.