Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Evropská komise představila dva dokumenty na reformu energetické politiky, které by měly především zlevnit energie a tím povzbudit podlomenou globální konkurenceschopnost evropského průmyslu.
Plány EU jdou správným směrem, zatím však nejsou dostatečně konkrétní. Vyhýbají se také některým citlivým tématům, jako jsou ceny emisních povolenek, které neevropské podniky nezatěžují. Přesto je chvályhodné, že si EU uvědomila nutnost revize dosavadního příliš utopického přístupu a začíná přemýšlet nad tím, jak sladit dekarbonizaci s konkurenceschopností.
Takzvaný Akční plán pro dostupnou energii se zaměřuje na dostupnost primárně cenovou a méně řeší zajištění fyzické dostupnosti a bezpečnosti dodávek. Plán navrhuje okamžité i dlouhodobé kroky – například snížení daní, úpravu síťových poplatků (zavedení tarifů motivujících k flexibilnímu využívání sítě), podporu přechodu ke konkurenceschopnějším dodavatelům a opatření pro zvýšení efektivity a propojenosti sítí.
Snížení daní by patrně přineslo přinejmenším krátkodobou úlevu, nicméně příliš razantní fiskální změny a jiné cenotvorné úpravy bez adekvátní kompenzace mohou ohrozit státní rozpočty a přispět k nedostatku prostředků na financování investic v energetické infrastruktuře, které jsou v dlouhodobém horizontu zásadní.
Plán stojí na čtyřech pilířích. V rámci prvního pilíře je zvláště zajímavý bod 2 „Snížení nákladů dodávek elektřiny“. Tento bod zahrnuje řadu opatření od urychlování povolovacích procesů na výstavbu obnovitelných zdrojů přes posilování infrastruktury a flexibility až po interkonektory na propojení sítí členských států EU. Bod zmiňuje i posílení PPA kontraktů, tedy dlouhodobých smluv přímo mezi výrobcem elektřiny z obnovitelných zdrojů a odběratelem, který dostává elektřinu za pevnou či indexovanou cenu, navíc se zárukou jejího bezemisního původu.
Veškerá tato opatření jsou klíčová, měla by se však realizovat souběžně a se stejným důrazem. Důvod ozřejmí tento příklad: V některých členských státech jsou neřiditelné obnovitelné zdroje zastoupené ve větším množství než v jiných a již dnes jsme svědky toho, že v denní době příznivé na výrobu z fotovoltaik (tj. přes poledne) je elektřiny přebytek. Ostatní zdroje pak musejí snižovat výrobu tak, aby upřednostňované obnovitelné zdroje nebyly ze sítě vytlačovány, jak uvádí dokument EU nazvaný Electricity market design.
S posílením mezinárodních přenosových kapacit tak mohou některé státy doplácet na výrobní mix a možnosti jiných států. A pokud se budou některá opatření upřednostňovat před jinými, požadovaný efekt by se nemusel dostavit.
Zároveň je nutné se pragmaticky podívat na možnosti výrobních zdrojů, které mají EU pomoci k dosažení klimatické neutrality. Kromě obnovitelných zdrojů potřebujeme posílit ukládání energie, ale i význam jaderné energie, ať už v podobě klasických velkých reaktorů nebo těch malých modulárních.
Jaderná energetika je však v materiálech EU zmíněná pouze nepatrně, což je vzhledem k probíhající jaderné renesanci s podivem.
Ve hře je rozšíření uhlíkového cla
Druhý představený dokument se nazývá Dohoda o čistém průmyslu. Propojuje environmentální ambice s podporou konkurenceschopnosti průmyslu, aby se snaha o dekarbonizaci a přechod na čisté technologie přímo promítla do snížení energetických nákladů pro průmyslové podniky. Dohoda ohlašuje záměr vytvořit specifické akční plány nebo balíčky opatření, které mají pomoci (zatím neupřesněně) různým průmyslovým odvětvím.
Dokument nastiňuje kroky mimo jiné na podporu nových obchodních modelů a pilotních projektů. Příkladem je program ve spolupráci s Evropskou investiční bankou, který má za cíl rozšířit zmiňované PPA kontrakty mezi více firem, i těch středních a menších, zejména v energeticky náročných odvětvích. Zmíněn je třeba i plán na vytvoření inovativních modelů nebo tarifů motivujících průmyslové subjekty i spotřebitele k využívaní flexibility, což by mělo vést k efektivnější integraci obnovitelných zdrojů, tedy jejich lepší plánovatelnosti v čase.
Jedním z klíčových nástrojů je mechanismus CBAM neboli uhlíkové clo, které má zajistit, aby ceny dovážených komodit a výrobků lépe odrážely uhlíkové náklady. Tímto opatřením chce EU de facto zdražit levnější importy ze zemí, kde producenty tolik netlačí k ekologickým ohledům.
Ve druhé polovině letošního roku má být předložen podrobný přezkum CBAM, který se zaměří na možnost rozšíření cla na další sektory. Zváženo bude i zahrnutí nepřímých emisí (například těch spojených s využitím elektřiny), které by mohly ještě lépe reflektovat skutečné uhlíkové náklady. Od přezkumu se očekává i návrh strategie, jak minimalizovat rizika obcházení CBAM.
V páté části se dohoda dotýká jiné z hlavních příčin nekonkurenceschopnosti EU, a sice komplikovaného přístupu ke kritickým surovinám. Ke zmírnění tohoto problému má přispět vytvoření specializovaného unijního centra, které by pomohlo zajistit surovinovou bezpečnost mimo jiné skrze diverzifikaci dodavatelských řetězců.
Opět platí, že v dokumentu nastíněná opatření jsou strategicky správná, ale zatím nedostatečně rozpracovaná. A bez jasného rámce a koordinace na úrovni EU mohou čelit problémům při zavádění, což by mohlo ohrozit jejich efektivitu.
Úspěch plánů EU tak bude záviset především na schopnosti členských států dlouhodobě spolupracovat a udržet přitom jemnou rovnováhu mezi ekonomickými, ekologickými a sociálními cíli.
