Článek
Už teď jsme mohli být v energetice dál. Dostali jsme se ale typicky českou cestou do situace, kdy ani o cenách elektřiny neumíme mluvit na rovinu a z energetické transformace se stalo polarizované celospolečenské téma. V příštích letech přitom domácnosti opakovaně zaskočí rychlý růst cen za distribuci, kterému se nevyhnou. Důvod je paradoxní – dokázali jsme říct A na cestě k energetické soběstačnosti, ale zoufale nám chybí to B.
Nejprve pozitivní informace na úvod. Poslední roky vzdělaly domácnosti v energetice víc než předchozí dekády. Takže velká část lidí (ač to stále ještě není většina) začíná chápat, z čeho se skládá cena energií na faktuře a neměří svoji spotřebu „přes zálohy“. A logicky se ptají – proč je vlastně potřeba platit za distribuční soustavu víc, když stále více domků má na střeše soláry a jejich odběry klesají?
Proč distribuce energie zdražuje a zdražovat bude
Zatímco cena za samotnou elektřinu může teoreticky klesnout na nulu (nebo jít do záporných hodnot, i když to bych dlouhodobě nečekal), u distribuční složky čekejme přesný opak. Rozvodnou síť potřebujeme a rozhodně potřebovat budeme, což znamená investovat nadále do péče a rozvoje.
Obojí podléhá běžným inflačním vlivům. Roste cena lidské práce. Roste cena stavebních prací. Roste cena materiálů. Roste cena služeb. A s nimi logicky roste i cena distribuční složky elektřiny. Tlak na ni je však dvojí. Paradoxně ji zvýší i stále větší podíl odběrných míst, která si spotřebu dokážou z velké části pokrýt vlastní výrobou.
Regulovaná složka ceny energie
- Regulovanou část ceny elektřiny určuje Energetický regulační úřad (ERÚ) a je pro všechny dodavatele závazná. To znamená, že s její výší nemůže dodavatel žádným způsobem manipulovat.
- Platí se v ní za samotnou distribuci, za činnost operátora trhu (OTE – fixní měsíční poplatek) a obsahuje také stálou měsíční platbu dle odběrného pásma odběrného místa.
- Neregulovaná část ceny elektřiny je cena za samotnou komoditu a je plně v rukou každé energetické společnosti.
Čím menší bude totiž objem dodané elektřiny právě kvůli většímu množství doma vyrobené, tím méně se na údržbu bude skládat odběratelů. A to je do budoucna problematická situace. Přestože ostrovní systémy, které síť nepotřebují, určitě rostou, porostou dál a mnoho lidí se od sítě odpojí a stane se nezávislými, pro většinu z nás bude rozvodná síť nadále klíčová, ať se nám to líbí, nebo ne.
Ostatně to je jeden z hlavních důvodů, proč se dnes regulovaná složka přesouvá na takzvanou „rezervaci příkonu“ – lidově poplatku za jistič – kterou hradíte každý měsíc nehledě na skutečný odběr. Je to běžné v celé Evropě a účel je jasný. I když bude reálný odběr v některých domácnostech klesat kvůli samovýrobě, za údržbu sítě zaplatí stejně jako ostatní.
Drahá elektřina je daň za vlekoucí se zákony
Pokud bychom se ovšem zasekli v tomto mezistavu, bude to hodně bolet. De facto by si Česko budovalo dva nepropojené systémy výroby a distribuce (národní a hyperlokální) a peníze na provoz a údržbu by se musely hledat na oba. Drát na údržbu stojí s nadsázkou stále stejně, ať jím elektřina protéká, nebo ne.
A tady se ukazuje, jak moc nám začíná chybět vhodná legislativa. Přesně ta, která by dovolila oba systémy naopak přibližovat. Dám příklad – ve Španělsku mají domácnosti namontováno 99 % chytrých elektroměrů. V Itálii dokonce 100 %. Tedy zařízení, která umí měřit okamžitou spotřebu v daném odběrném místě na dálku a podle toho plánovat nejen výrobu elektřiny, ale do budoucna i kapacitu sítě.
Porovnejte si tento stav s českými „hodinami“, které se musí odečíst jednou ročně manuálně. Postup výměny za chytré elektroměry je ze strany distributorů plouživě pomalý a neskutečně laxní. To je pouze ukázka toho, jakou má v Česku efektivnější nakládání s energiemi prioritu.
A stejně je to s akumulací energie. Místo toho, abychom vyrobenou elektřinu dokázali efektivně spotřebovat a co nespotřebujeme uložit, jsme jeden z mála států, kde se dostáváme pravidelně na záporné spotové ceny, aby rostoucí počet solárů nesložil celou distribuční soustavu.
LEX OZE III, který to řeší, má tři roky zpoždění a stal se z něj v přímém přenosu ze Sněmovny hadrový panák pro úplně jiné diskuze. K čemu to vede? Spousta investorů do moderních energetických technologií je v nejistotě a raději se rozhlíží po jiných trzích, než je Česko. A to je hodně špatně – na ceně energií to poznáme všichni.
Hlavně nepolarizovat!
No, dobře, řeknete si. Ale jak to můžu já jako občan ovlivnit? Dám jednoduchý recept. Naučme se o energetice opět bavit racionálně. Zapomeňme na polarizaci nebo informační manipulace.
Vím, je to těžké. Dvě dekády zde řada osobností veřejného života dělala z energetické transformace boj o světonázor. Bavit se v rovině benzin nebo elektrika je samozřejmě vděčnější a pro laika uchopitelnější.
Ale myslete na to, až budete platit účty a divit se, že elektřina zdražuje. Jakmile bude totiž z energetické transformace pozitivní celospolečenské téma a konsenzuálně povedeme diskuzi tak, aby na konci byly nižší účty za energie, vyšší odolnost systému a jako velice příjemný bonus také spokojenější planeta, výsledku se dobrat dokážeme.
