Článek
Nový americký prezident Donald Trump při svém druhém nástupu do úřadu začal ve velkém. V prvním balíku prezidentských exekutivních příkazů zatím na proklamované navýšení celních tarifů, kterými pohrozil Evropě a tím i Česku, nedošlo. Ale že změny globální ekonomiku s tímto silným hráčem v čele Spojených států čekají, je zřejmé.
Pro Česko, ale i pro Evropu jako celek vidím dvě klíčové cesty, jak se připravit na případné disrupce ve světovém obchodě, které Trumpova politika může přinést. A máme se jimi vydat, i kdyby nakonec politika Trumpovy administrativy nebyla tak protekcionistická, jak dopředu staronový prezident Spojených států avizoval.
Nástup Donalda Trumpa byznysmeni ve Spojených státech vnímají jako pozitivní příležitost. Vidí v Trumpovi marketingového génia a úspěšného dealmakera, který obchodováním „něco za něco“ posune USA i svět. Aspoň tak jsem to od nich navnímal po zkušenosti na Harvard Business School v Bostonu. Těžko nyní odhadovat, jak rozsáhlé změny Trumpova vláda přinese. Globální dopady změn v USA budou součtem mnoha faktorů, jako jsou reakce nezávislých národních i mezinárodních institucí, balancování s bezpečnostními a geopolitickými zájmy, míra existujících technologických a surovinových závislostí, či jednoduše kultura mezinárodního dialogu.
Jednoznačně ale musíme přistoupit k nastalé situaci jako k výzvě a soustředit se na posílení našich ekonomik a našeho obchodu. Evropa, a Česko je její nedílnou součástí, je z hlediska celkových úspor s náskokem nejbohatším regionem světa, a to, co potřebujeme, je dohnat inovační náskok, který Spojené státy mají. K tomu vedou dvě cesty.
Podpora podnikání jako takového, protože především podnikání je zdrojem inovací. Významným krokem v tomto směru by bylo vytvoření 28. režimu v rámci Evropské unie. Zjednodušeně řečeno by v tomto režimu mohly firmy zvolit, zda chtějí být firmou „evropskou“, nebo národní – a podle toho se na ně vztahují specifická pravidla. Existující firmy nemusí na svých procesech nic měnit, protože 28. režim je zároveň nepovinný. Pravidla pro evropské firmy by byla ve všech státech Unie stejná a investoři by nemuseli studovat normy jednotlivých států například na poli pracovního práva, daňových povinností, insolvenčního práva a tak dále.
Cílem je vytvořit systém, který je od počátku digitální a umožňuje společnostem v celé EU založit firmu a provádět celou řadu právních úkonů rychle a čistě digitálně. Co by to firmám přineslo? Šanci získat větší kapitálové investice, což zvyšuje šanci na globální expanzi, usnadnění propojování evropských firem, snížení nákladů na expanzi do vedlejšího státu Evropské unie a řadu dalších benefitů. I proto se iniciativa Druhá ekonomická transformace rozhodla podepsat petici pro vznik „28. režimu“, který zpracovává sdružení organizací v rámci projektu EU Inc (https://www.eu-inc.org/).
Druhou cestou, jak se postavit k výzvám, které před sebou máme – a není to jen nevypočitatelnost amerického prezidenta –, je vybudování funkčního kapitálového trhu. Jednoduše řečeno se potřebujeme rozinvestovat. Bez toho se neposuneme. Je třeba naučit Evropany dlouhodobě investovat a vytvořit novou generaci dlouhodobých investičních produktů, které budou podporovat společnosti přinášející inovace. S těmito investicemi firmy budou moci inovovat, růst a škálovat napříč Evropou. Tím zvyšovat produktivitu, zaměstnanost i přinášet inovace a růst hodnoty majetku českých investorů. Je důležité, aby se těmito investory stále více stávaly i české domácnosti. Tomu mohou pomoci nové fondy alternativních investic v rámci penzijních společností a nové ELTIF fondy, které k nám právě přichází. Věřím, že toto investování je i řešením pro lepší penze Čechů.
Tady bych zmínil jen pár čísel, která dokládají, že kapitál máme, jen s ním nepracujeme. Češi mají v evropském srovnání vysoké úspory. V poměru úspor k disponibilnímu důchodu se držíme dlouhodobě na prvních příčkách: V roce 2023 jsme s téměř 20 procenty byli na špici, oproti evropskému průměru 13 procent. Ale velkou část z toho držíme v oběživu a vkladech. A to bezmála polovinu. Podle toho pak vypadá i náš finanční trh, který z 80 procent představují banky – a jen dvacet procent připadá na investiční fondy a pojišťovny.
Když se podíváme do ekonomik, s nimiž bychom se měli srovnávat – jako je například Nizozemí nebo Švédsko, pak vidíme, že podíl bank je okolo 50 procent a zbytek připadá na investiční fondy a pojišťovny, kde je šance na rizikovější investice, což je zajímavé pro firmy, ale také pro investory, tedy občany, protože se jejich prostředky výrazně více zhodnocují. Pro příklad Švédové drží v oběživu a vkladech jen něco málo přes dvacet procent svých úspor, Nizozemci pak pod 40 procent, a to po odečtení role penzijního systému.
Cest, jak uspět v globální ekonomice, je mnohem více. Jen namátkou na případná americká cla je třeba reagovat orientací na vlastní produkty a služby, využitím investičního prostoru, který se v USA otevírá s ohledem na požadavek lokalizace výroby, a také větší orientací na obchod se službami namísto se zbožím. A ve všech těchto oblastech může Česko i Evropa uspět. Jen na tom musíme pracovat a nečekat, jestli to nějak přece jen neustojíme.
