Článek
Ksi také můžete poslechnout v audioverzi.
Je něco shnilého ve státě dánském…, dalo by se říct v souvislosti s digitalizací stavebního řízení. Jenže to je laciné naskakování na osvědčenou vlnu kritiky a výhrad k tomu, co v oblasti online služeb a digitalizace dělá stát. Když pomineme severské a pobaltské státy, tak na tom zase tak špatně nejsme. Málo se to ví, ale některé oblasti (např. katastr nemovitostí) slouží v Evropě jako ukázkové řešení a vzor pro ostatní země.
Nebo počet datových schránek je také docela optimistické číslo. Co je ovšem bezpochyby katastrofa, je způsob, jak stát své služby nabízí, propaguje a vysvětluje. Odkázal bych možná na hodnocení jednotlivých států EU, ve kterém se mimo jiné dozvídáme, že „opravdu špatná situace je v oblasti uživatelské podpory 68/84 (druzí odzadu), v mobilní přívětivosti 68/84 (druzí odzadu) a v oblasti předvyplněných formulářů 42/68 (třetí odzadu z 27 zemí EU). Ve všech oblastech je pouze minimální zlepšení o jeden procentní bod. Bohužel v těchto třech zmiňovaných oblastech rosteme pomaleji nežli průměr Evropské unie.
Jsou online služby státu určeny lidem, kteří sedí denně u počítače a jsou zvyklí na práci v online prostoru, nebo všem, včetně těch, kteří používají maximálně chytrý telefon, a to ještě kdoví jestli?
Odpustíme si narážku na stavební řízení, které se, pro běžného občana, stalo synonymem neschopnosti státu, a zaměřím se na výrazy a terminologii, které se v propagaci online služeb státu používají. Identita občana? Co to je? Zkuste se zeptat, kolik lidí ve vašem okolí tomu rozumí. Certifikát, kvalifikovaný certifikát, online identita, mobilní klíč, eObčanka, eDoklady, LoA, ajdý, ajtý a všechny podobné výrazy, kterými jsou prošpikovány informace na portálech veřejné správy (mimochodem, kolik lidí rozumí slovu portál? ), spolehlivě snižují procento uživatelů, kteří online služby využívají. A prosím, neplácejme se po zádech za ty miliony přístupů, kterými se často prokazují různé „úspěchy“.
Když se totiž podíváte na detaily, zjistíte, že k běžnému používání většiny občanů to má ještě zatraceně daleko. Co s tím? Myslím, že by výrazně pomohlo, pokud bychom změnili „výrazivo“ a přestali občany zahlcovat odbornou terminologií a soustředili se na jednoduchá vysvětlení toho, jak si mohou zjednodušit život. Opravdu není potřeba, aby všichni rozuměli definicím všech termínů. K tomu, abych řídil auto, také nepotřebuji vědět, jestli motor je OHC nebo OHV, jaké mám zavěšení kol a podobně.
Řešení vypadá možná jednoduše, ale je to sakra těžká práce. „Jednoduchost je ultimátní sofistikovanost,“ řekl už kdysi prý Leonardo da Vinci. Snad by pomohlo, kdyby se v této oblasti věnovalo trochu místa i práci marketérů a podobných (pro mnohé možná zbytečných) profesí. Nechci snižovat erudici odborníků v IT, ale přeci jenom je rozdíl v tom něco vytvořit nebo vyrobit a pak něco prodat. Bublina odbornosti často vytváří komunikační slepotu a neschopnost sdělit složité věci jednoduše běžnému uživateli. Tím i paradoxně snižuje hodnotu vykonané práce. A to je opravdu škoda!