Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Zdá se to být celkem jednoduché. Budeme mít takovou obranu, jakou si zaplatíme. Čím lepší obranu, tím více musíme zaplatit. Naše výdaje na obranu se posledních třicet let pohybovaly kolem 1 % HDP, loni poprvé vzrostly na 2 % HDP, zhruba 160 miliard. A lze očekávat další nárůst. Vláda schválila nárůst na 3 % HDP do roku 2030. A koncem června se Česko setká se svými spojenci v NATO a pravděpodobně domluví ještě vyšší cíle.
S rostoucími výdaji na obranu se bude zvyšovat i naše obranyschopnost. A nechám na expertech na obranu v Česku i v NATO, abychom ji za každou korunu nebo procento HDP zlepšili co nejvíce. Co je ale jasné, že tím, že jednou nebo dvakrát dáme na obranu 2 % HDP, tak nezískáváme ihned obranyschopnost odpovídající těmto 2 % HDP. Po dekádách výdajů kolem 1 % HDP máme podinvestovanou armádu. Chátrající kasárny, nepostavené ranveje, chybějící zbraně, munice - i vojáci.
Abychom tento dluh z minulosti splatili, měli bychom nyní dávat na obranu o to více, jak popisujeme v čerstvé studii s kolegy z Univerzity Karlovy, konkrétně ekonomem Alešem Bělohradským z Centra veřejných financí a experty na obranu Vojtěchem Bahenským a Michalem Smetanou z Pražského centra pro výzkum míru. Výši podinvestování odhadujeme v hlavním scénáři na 265 miliard.
Ať už se rozhodneme mít 2%, 3% nebo 4% a více procentní obranu naší země, rozhodnutí, z čeho ji zaplatíme, zůstává stejné a jen se liší jeho velikost. Základní možnosti máme jako u všech veřejných výdajů tři:
(1) zaplatit nyní snížením ostatních výdajů,
(2) zvýšením daní,
(3) financovat vyšším zadlužením a zaplatit v budoucnu snížením ostatních výdajů nebo zvýšením daní.
Výdaje na obranu potřebujeme rychle, dočasně i dlouhodobě - a těmto důležitým aspektům odpovídají i zdroje financování.
Rychlost je důležitý aspekt. Pokud se domníváme, že výdaje na obranu se mají zvýšit výrazně rychle (ať už kvůli cíli být včas připraven na měnící se bezpečnostní prostředí, nebo například kvůli tomu, že je potřeba co nejrychleji objednat vojenskou techniku kvůli jejímu ještě většímu budoucímu nedostatku na trhu), dává smysl využít financování, které je rychlé - v rámci měsíců tedy především zadlužení. Ať už standardní dluh státu, nebo prostřednictvím EU.
Dočasnost je důležitý aspekt. Pokud se domníváme, že výdaje na obranu budou dočasně vyšší než dlouhodobě (ať už kvůli vyšším výdajům spojeným se splácením vnitřního dluhu, nebo kvůli tomu, že se změní bezpečnostní situace), dává smysl využít na část těchto dočasně vyšších výdajů dočasné zdroje financování. Těmi mohou být dočasné zvýšení dluhu nebo některých daní.
Dlouhodobost je důležitý aspekt. Pokud se domníváme, že výdaje na obranu budou dlouhodobě vyšší (protože to Česko bude potřebovat a rozhodneme se pro to), pak dává smysl je financovat dlouhodobě udržitelnými a vhodnými zdroji. Těmi mohou být především jak kvalitně reformované a efektivnější výdaje, tak lépe nastavený daňový systém díky moderní daňové reformě (a případně také vyšší zadlužování, kdyby pro to byl výraznější prostor díky nižšímu strukturálními deficitu).
Zatím toho v české veřejné diskuzi k financování vyšších výdajů na obranu příliš nepadlo. Podívejme se do zahraničí. Estonsko na tři roky od příštího roku zvýšilo o tři procentní body hned tři různé daně: DPH, i daní z příjmů osob i firem. Ukrajina zvýšila zdanění fyzických osob o 1,5 % v roce 2014, a pak o 5 % od roku 2024. Další příklady jsou vzdálenější geograficky nebo časově. USA zvýšily na pár let při válce ve Vietnamu 1968 daň firem z 48 % na 52,8 %. Izrael v minulosti navyšoval daň z příjmů fyzických osob, Pákistán z příjmů fyzických i právnických osob.
Osobně stojím o financování výdajů na obranu tím nejvhodnějším způsobem. Tedy dočasně především na dluh nebo zvýšením vybraných příjmů, dlouhodobě reformami výdajů i příjmů.
