Komentář: Chceme být nejlepší ve strategiích, nebo se prostě mít dobře?

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Nová Hospodářská strategie České republiky chce, abychom byli nejlepší ve výkonu ekonomiky. Tedy mezi deseti evropskými zeměmi s nejvyšším hrubým domácím produktem, HDP, na hlavu. Přesněji řečeno jen mezi deseti členskými státy EU. Tak si držme hlavně palce, ať některé z deseti nejbohatších zemí světa, jako jsou Švýcarsko, Norsko nebo Island, nenapadne vstoupit do EU. To by se ten cíl stal ještě ambicióznějším. I tak je velmi ambiciózní - i vzhledem k tomu, co jedna strategická ruka státu hlásá a druhá rozpočtová ruka státu dělá. Bez práce nejsou koláče a bez rozpočtu není realizovaná strategie.

Dnes jsme v HDP 14. v EU. Mezi roky 2019 a 2022 jsme poklesli v HDP oproti průměru EU. Pokud bychom Hospodářskou strategii vzali vážně a měl by se jí stát řídit, chceme opravdu mít jako hlavní ukazatel úspěchu HDP na hlavu? A chceme v něm být lepší než ostatní země?

Před pár týdny na první přednášce Úvodního kurzu ekonomie pro prváky na Univerzitě Karlově mi studenti v diskuzi vyjmenovávali řadu důvodů, proč HDP není dobrý ukazatel kvality života - a o tu nám přece jde, nebo ne? Například když si rozbijete auto, kvalita vašeho života klesla, ale jeho opravou se HDP zvýší. Anebo vaše péče o dítě. Na druhou stranu ano, HDP bývá vysoký v zemích s vysokou kvalitou života, ale proč nebrat nějaký přímější ukazatel, jako je spotřeba domácností?

Strategie stát potřebuje. Hlavně strategie ve smyslu souboru kroků, které mají pomoci dosáhnout určitého cíle. Tomuto můžou pomoci i strategie ve smyslu dokumentů, kterých má náš stát mnoho, a celkem přehledně je možné si o jejich počtu a zaměření udělat obrázek v databázi strategií. Je otázka, nakolik nová Hospodářská strategie zůstane jen dokumentem a nakolik se stane opravdovou strategií - dokument obsahuje cíle a i některé kroky k těmto cílům, ale ty jsou často velmi obecné a chybí jim popis konkrétních kroků, jak a kdy k nim dojde. Detailní návod ve strategii nenajdeme. Alespoň zatím, akční plán je prý přislíben a v přípravě.

Ve strategii najdeme nastínění řady problémů, ale ty jsou z velké části známé. Minimálně od nedávných podobných strategií. Co je potřeba, je formulace řešení a jejich provedení. Kdo jiný než vláda, kdy jindy než teď?

Větší důraz na problémy než konkrétní řešení vidím i u nedávné evropské Draghiho zprávy, která je ale podložená kvalitnější analýzou. A také je rozdíl v českém a evropském kontextu. U českých strategií je vláda a parlament schopná teoreticky prosadit cokoliv - strategii mohou doprovázet celkem přímočaře například změny zákonů. Naopak k zásadnějším změnám na evropské úrovni je potřeba 27 vlád a parlamentů. Takže konkrétní řešení navrhovat a prosazovat je jednodušší u českých strategií.

V mnohém mi Hospodářská strategie připomíná Strategii mezinárodní konkurenceschopnosti České republiky pro období let 2012 až 2020, kterou jsem pod vedením profesora Michala Mejstříka pomáhal připravovat v roce 2011. Měli jsme tehdy podporu premiéra Nečase i silný tým složený z členů NERV a dalších odborníků. Vzhledem k uplynulým rokům víme, že realizována byla jen část této strategie, zároveň nebyla bez vlivu a na nedávném setkání k revizi agend na Úřadu vlády byla prezentována jako jeden z nejvlivnějších dokumentů svého druhu.

Strategie z roku 2011 se jmenovala Zpět na vrchol a její poměrně velmi detailní a s relevantními partnery rozpracované projektové záměry jsou dodnes dohledatelné - a inspirativní. Dnes je název Česko do top 10, ale co se musí konkrétně stát a kdy, zatím není detailně rozpracováno, a ve strategii je slibovaná příprava implementačního plánu. I kdyby byl další postup nalajnovaný tak, jak byl v roce 2011, je těžké být optimistou i vzhledem k tehdejšímu konci. A dnes, vzhledem k blížícím se volbám nejspíše nedojde k dopracování či dokonce provedení těchto konkrétních kroků ve zbývajícím roce vládnutí této vlády. A vzhledem k nedostatku zapojení opozice je velký otazník nad tím, že by si při případné změně vlády i nová vláda tuto strategii vzala za svou.

Hospodářská strategie se snaží být místy konkrétní, například u výběru odvětví.

Na která odvětví má tedy Česko vsadit, aby mělo zajištěnou dlouhodobou prosperitu? To bychom rádi věděli. Je těžké na tuto otázku odpovídat i proto, že je těžké předvídat budoucnost. Přesto se o to strategie pokouší.

Strategie vypichuje jako strategická odvětví například čistou mobilitu a výrobu polovodičů. Z relativně stručného popisu na stranách 51-52 Hospodářské strategie není vůbec jasné, jak byla tato odvětví vybrána. A to je zásadní. Pokud má stát podporovat některá odvětví na úkor jiných, musí to být podloženo analýzami a patřičně veřejně diskutováno a vysvětleno. Pokud stát chce zasahovat do ekonomiky, měl by to dělat mnohem přesvědčivěji.

Taky si pamatuji, že když jsem před rokem o strategii slyšel poprvé, již byla většina těchto strategických odvětví vybrána jako prioritní - tehdy to nebylo podpořeno detailní analýzou a nevidím ji ani dnes.

Navíc většinou těchto odvětví zůstáváme v průmyslové minulosti, anebo se chystáme dohánět průmyslovou současnost. Ale co služby, které jsou zodpovědné za větší a rostoucí podíl ekonomiky, jako např. vzdělávání? Odráží toto zaměření fakt, že nová strategie byla připravovaná ministerstvem, které má v názvu průmysl? Jen otazníky.

Přivítal jsem, že Hospodářská strategie identifikuje jako první ze čtyř hlavních strategických oblastí lidský kapitál, produktivitu a přidanou hodnotu, což zahrnuje rozvoj vzdělávání, podporu výzkumu a inovací, digitalizaci a zlepšování podnikatelského prostředí. Cílem je zvýšit přidanou hodnotu českých firem a zajistit dlouhodobou udržitelnost veřejných institucí. To jsou chvalitebné cíle.

Vzdělávání a výzkum a inovace jsou nejspíše součástí naší dlouhodobé prosperity. Jedna věc je mít je napsané jako priority, ale druhá věc je jim věnovat prioritu při sestavování rozpočtu. A to se příliš neděje. Na jednu stranu pochvalme vládu, že výdaje na tyto oblasti v návrhu rozpočtu na rok 2025 aspoň trochu nominálně vzrostly. Na druhou stranu, od začátku jejího vládnutí rozpočtová rozhodnutí již tak chvalitebná nejsou. Pro obě oblasti výdaje relativně klesly.

Ke zvyšování kvality života se má stát snažit přispívat. Strategie tomu mohou pomoci. A i když není příliš pravděpodobné, že by tato konkrétní strategie zásadně pozvedla prosperitu v Česku, za dobrý pokus si vláda a relevantní ministerstvo zaslouží pochvalu. Pro příště ale prosím pracovat více na základě analýz, být v souladu se státním rozpočtem a ideálně i s opozicí a dotáhnout strategii do konkrétních kroků  včas, aby bylo možné je provést.