Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Zažité představy a stereotypy o seniorech přestávají platit. Demografie české společnosti se mění a s ní i charakteristika seniorů. Mnohem více jich je, a hlavně bude, ještě v sedmdesáti velmi aktivních a uvažováním bývají mladší než kdejaký padesátník. Díky medicíně a zdravějšímu životnímu stylu i prostředí drží lidem zdraví stále déle.
Přicházející generace seniorů budou nejen zdravější, ale také majetnější. Zrovna teď do důchodového věku odcházejí první generace, které většinu svého produktivního života zužitkovaly ve svobodné porevoluční době a startovaly svou kariéru či byznys v 90. letech. Okolo roku 2036 budou dosahovat důchodového věku lidé, kterým bylo v době revoluce 18 let a kteří jsou součástí velmi početných populačních ročníků tzv. Husákových dětí.
Vyšší věk prožitý v relativním zdraví má v kombinaci s lepším finančním zajištěním vliv na životní styl. Novodobí senioři budou mít nejen čas, ale také elán a peníze na to si užívat života. Protože jde o společenskou změnu, kterou lze velmi dobře předpovídat, někteří už ji adresují, zejména v byznysu. Rozšiřuje se nabídka soukromé prémiové medicíny, nejrůznější longevity produkty a služby nebo zkrátka nabídka luxusnějšího zboží uzpůsobeného pro dříve narozené.
Generace seniorů, jež budou v příštích letech a pár desetiletích odcházet do důchodu, sice budou v průměru bohatší, rozdíly mezi těmi movitými a chudými ale budou s největší pravděpodobností propastnější, než jak je tomu dnes. Průběžný důchodový systém, který v Česku máme, naráží na to, že lidí v produktivním věku na uživení populačně silných ročníků narozených v 70. letech bude málo. Kdo se bude spoléhat jen na státní penzi, tak ten si asi nebude moct po finanční stránce moc vyskakovat.
Jinými slovy, předpokladem pro dlouhý a spokojený život bohužel není jen celoživotní investice do zdravého těla a mysli, ale také investice do finančního polštáře. Lze navíc předpokládat, že objem peněz, který bude pro spokojené prožití penze potřeba, bude v čase růst.
Je to až cynické, ale tím hlavním důvodem je předpokládaný růst průměrné délky života Čechů. Pokud se dle prognóz Českého statistického úřadu mají lidi v roce 2100 dožívat okolo 90 let, tak budou muset v porovnání s dneškem hospodařit o nějakých deset let déle. Rok 2100 se pro někoho může zdát jako sci-fi, ale tato prognóza se vlastně týká lidí, kteří už jsou dávno na světě - dnešních teenagerů.
Tím dalším důvodem, který část společnosti nerada slyší, je značná pravděpodobnost, že postupem času bude stále obtížnější získávat z veřejných prostředků a v kvalitní podobě služby, jako je vzdělání či právě zdravotní péče. Pokud pomineme, že už dnes lze najít spoustu příkladů přesunu kvality v těchto oblastech do soukromé sféry nebo přinejmenším do modelu spolufinancování, tak demografie a stav státní kasy jasně říkají, že v budoucnu bude potřeba si za tyto služby připlatit, ať už ve formě vyšších daní nebo zkrátka z vlastní kapsy.
Byť to může pro někoho působit jako vize stinné budoucnosti, já to negativně nevnímám. Svým způsobem jde jen o postupné proměňování porevoluční společnosti vstříc modelu, který dlouhá léta funguje na Západě. A jak jsem popsal výše, díky pracovitosti a podnikavosti generací, které budou v příštích letech odcházet do důchodu, by na tom měli být novodobí senioři o poznání lépe než jejich rodiče.
Bez dlouhodobého investování do svého staršího já by tomu tak ale nebylo a hlavně nebude. Čím dřív každý začne své úspory zhodnocovat, tím líp si s tím, co přijde, poradí. Pro investování do cenných papírů či ETF fondů to platí dvojnásob, protože tak prostě složené úročení funguje. Zároveň ale také nikdy není pozdě a času máme stále víc.
