Komentář: Česko má skvělou ekonomickou teorii, ale bohužel slabou praxi

Komentář si můžete poslechnout v audioverzi.

Česko ekonomicky zaostává. Ať se na data z praxe za posledních pět let díváme z jakéhokoli úhlu, mezinárodní srovnání dopadá smutně. V růstu i inflaci patříme k nejslabším. Časté změny daní a jejich vymáhání přináší chaos. Věhlas České národní banky skomírá. Naše inspirace pro zahraničí tedy zní –⁠ dělejte to jinak než Češi. Před covidem, za covidu, po covidu. Naopak reputace českého ekonomického výzkumu rychle stoupá.

Donedávna byl Jan Švejnar jediným světově uznávaným ekonomem českého původu. Dnes už řada kolegů publikuje v elitních žurnálech: Jaroslav Borovička, Marie Hoerová, Jakub Kastl, Filip Matějka, Monika Mrázová, Petr Sedláček, Jakub Steiner. Michal Bauer a Julie Chytilová patří mezi nejznámější experimentální ekonomy. Ladislav Krištoufek, expert na kryptoaktiva, se dokonce řadí k nejvlivnějším vědcům světa.

Ekonomie též mocně přispívá k slušnému mezinárodnímu hodnocení Univerzity Karlovy a patří mezi její světově nejúspěšnější obory. Kromě toho české univerzity a Česká národní banka vychovaly řadu ekonomů, kteří poté odešli školit centrální bankéře do zahraničí pod hlavičkou Mezinárodního měnového fondu: Michal Andrle, Jaromír Beneš, Aleš Bulíř, Adam Geršl, Tibor Hlédik, Jaromír Hurník, David Vávra.

Pravda, ne vše je v naší praxi špatně. Nový NERV je aktivní a pomáhá. A jakkoli často kritizuji strategii ČNB ohledně měnové politiky a investování aktiv, taktiku musím pochválit: model ČNB je špičkový a balík 130 miliard eur zvládá bez průšvihů řídit pouhých 10 traderů. Jinde potřebují násobně širší tým a řádově větší balík na odměny. Operační expertiza je ale z praxe to jediné, čím se můžeme v zahraničí chlubit.

Jak vysvětlit český kontrast mezi špičkovou vědou a zaostávající praxí?

Zaprvé, ne vždy se výzkum snadno přenáší do rozhodování. Sofistikovaná věda se nejlépe uplatní v modelování měnové politiky ČNB. U jiných rozhodnutí jsme občas na úrovni učebnic úvodu do ekonomie. Třeba: co s obrovským balíkem eur a dolarů, který hodláme držet dlouho? Ne, opravdu se nevyplatí nacpat ho do hotovosti a dluhopisů.

Jinými slovy, kromě expertizy je zapotřebí ochota tlačit těžká rozhodnutí, ač vás za ně nikdo hned nepochválí. Nedostatek ochoty a elánu nám výzkum nenahradí. Potřebujeme srdcaře, které jejich odpovědnost baví a kteří chtějí brát kalkulované riziko. Ale i s touto ochotou může teoretický výzkum pomoci, protože zvyšuje tlak na kvalitní odůvodnění každého (ne)rozhodnutí.

Zadruhé, mnoho našich elitních talentů zmíněných výše buď trvale žije v zahraničí, nebo tam tráví značnou část roku. Dnes jim často není možné nabídnout „balíček“ tak atraktivní, aby je do české národohospodářské praxe přilákal. K tomu musíme prolomit český haléřový management a úměrně k vyšší odpovědnosti zvednout také platy na klíčových ekonomických postech. Vyděláme na tom nakonec všichni.

Přispět k tomu můžeme už letos. V prosinci končí první mandát radnímu ČNB Tomáši Holubovi. Ten si zřejmě druhý (a poslední) mandát teď nevyplýtvá, neboť je přirozeným favoritem na guvernérské křeslo od roku 2028. Věřme, že na jeho místo prezident zvolí experta s výraznou zahraniční zkušeností, třeba z Mezinárodního měnového fondu. Ruku v ruce s tím potřebujeme zvednout platy radních skrze bonusy za udržování nízké inflace.