Komentář: Česká minimální mzda – nejvyšší, a přitom stále nízká

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Průměrná hrubá i minimální mzda poklesly v reálném vyjádření v roce 2023 na 89 % úrovní rekordního roku 2021. Letos očekávám nárůst jejich reálných hodnot: u průměrné mzdy na 92 % a u minimální mzdy na 94 % roku 2021. Reálné hodnoty tedy rostou, ale zůstávají znatelně pod úrovní roku 2021. Tyto nárůsty jsou dané nižší inflací a vyšším růstem ekonomiky i mezd, které očekávám ve výši listopadové predikce Ministerstva financí.

Minimální mzda je pak samozřejmě od ledna zásadně ovlivněna vládním zvýšením o 1600 Kč na 18 900 Kč, a činní tak 41 % průměrné hrubé mzdy, což je nejvíce za poslední tři dekády a více než stabilní úroveň 40 % mezi roky 2020 a 2023. Vláda mluví o zvyšování tohoto poměru na 45 % v roce 2028 a předloni schválená evropská směrnice doporučuje až 50 %. Poměr vůči průměrné mzdě tedy zůstává stále relativně nízký, nezávisle na tom, co si myslíme o dopadech minimální mzdy na trh práce (viz dřívější nebo nedávné shrnutí v češtině) nebo způsobu stanovování její výše například nezávislou komisí. Pokud vláda své aspirace myslí vážně, bude v příštích letech pokračovat v tom, co již započala od letošního ledna: tedy ve zvyšování minimální mzdy rychlejším tempem, než bude nárůst průměrné mzdy.

Spolu s minimální mzdou by bylo nejlepší zrušit upravované zaručené mzdy, které fungují v osmi pásmech jako vyšší minimální mzdy pro pracující s předpokládanou vyšší přidanou hodnotou a u kterých není jasné, jestli je někdo kontroluje, a ponechat jen jednu minimální mzdu. Vláda zatím k jejich zrušení nepřistoupila, ale poslední dva roky zvyšuje jen některé stupně, od loňska dva, od letoška čtyři, a tím efektivně vede k jejich částečnému zrušení.

Kolik lidí pobírá minimální mzdu? V roce 2022 za ni podle vládních podkladů pracovalo zhruba 118 tisíc lidí, tedy něco přes dvě procenta všech více než pěti milionu pracujících. Kdo jsou tito lidé? Víme například, že minimální mzda se v Česku dotýká především žen a zaměstnanců vyššího věku, konkrétně věkové skupiny 50–59 let. Podobně z informací pro rok 2011 víme, že takovým pracujícím byla nejčastěji žena středního věku se středním vzděláním bez maturity, která byla zaměstnaná jako uklízečka. Mezi muži byl typický zaměstnanec s minimální mzdou muž mladšího věku se středním vzděláním bez maturity, který pracoval jako pomocný pracovník ve výrobě. Je pravděpodobné, že část pracujících za minimální mzdu má od svého zaměstnavatele vyšší příjem, ale načerno, a tedy v rámci šedé ekonomiky. Pokud ale vím, neexistují odhady, jak moc je tento fenomén rozšířen.

Také je pravděpodobné, že část pracujících za minimální mzdu bude patřit k těm chudším obyvatelům Česka a mezi lidmi žijícími v Česku v bídě budou i ti, kteří pracují právě za minimální mzdu (jak ukazuje Vennův diagram níže). Stát nemá dělat sociální politiku přes minimální mzdu, ale vysoké zdanění minimální mzdy, a tedy i pracujících chudých, mi jako ekonomovi nebo člověku nedává příliš dobrý smysl.

Každopádně bychom se očekávaného budoucího růstu minimální mzdy neměli obávat, ekonomice to může dokonce prospět. Vzpomeňme si na to, až bude vláda nejspíše opět koncem tohoto roku rozhodovat o zvýšení minimální mzdy.