Komentář: Celkově za „tři“, ale i tak, vládo, za konsolidační balíček děkujeme

Je dobré, že vláda připravila a prosadila konsolidační balíček. Veřejné finance budou díky němu ve výrazně lepším stavu, než by byly bez něj. A cokoliv kritického si o něm myslím, bych rád udržel v tomto kontextu: Ano, díky, vládo, za konsolidační balíček. Že se do konsolidace veřejných financí vláda pustila, je nejen chvályhodné, ale i překvapivé, protože některé současné vládní strany slibovaly před volbami v roce 2021 rozpočtovou verzi kvadratury kruhu: zvyšování výdajů, snižování daní a snižování deficitů. Oproti tomu konsolidační balíček se svým snižováním výdajů a zvyšováním daní představuje realističtější přístup ke snižování deficitů a zdravým veřejným financím.

Celkový rozsah konsolidace se při oznámení v květnu jevil jako relativně dobře nastavený (98 miliard v roce 2024 a 151 miliard v roce 2025, trošku větší polovina spíše na výdajové než příjmové straně, ale, jak již dnes víme, mezi těmi výdajovými hrají prim rušení krátkodobých „dotací“ v energetice zavedené vládou po nárůstu cen energií z předešlého roku) a česká vláda směřovala k relativně výraznému snížení strukturálního deficitu. V NERV jsme se ještě v květnu domnívali, že by mohl konsolidační balíček pomoci snížit strukturální schodek zhruba o jeden procentní bod oproti roku 2022.

S odstupem půl roku teď již víme o něco více. Vláda v září představila návrh rozpočtu na rok 2024 a ten má deficit 252 místo 210 miliard plánovaných v květnu. Národní rozpočtová rada na základě něj odhaduje snížení strukturálního deficitu jen o 0,1 % HDP z 2,3 % v roce 2023 na 2,2 % HDP v roce 2024. Toto je nejlepší popis očekávané reality, jaký máme, a podle mě je dobré si nenamlouvat, že tomu je jinak. Navzdory konsolidačnímu balíčku strukturální deficit zůstane v roce 2024 relativně vysoký, příliš vysoký. Bez konsolidačního balíčku by to bylo ještě horší. Takto se alespoň míra strukturálního deficitu nezvyšuje, když už se bude mezi roky 2023 a 2024 snižovat jen hlemýždím tempem.

Jak je možné, že se strukturální deficit nebude v roce 2024 příliš snižovat navzdory konsolidačnímu balíčku? Vláda totiž kromě zvyšování daní a snižování výdajů v konsolidačním balíčku také některé daně snižuje a hlavně zvyšuje některé výdaje.

Vláda kromě konsolidačního balíčku nevytváří nové daňové příjmy na plnění svých nových výdajových priorit, například v oblasti obrany. Tudíž v konečném důsledku konsolidační balíček alespoň v roce 2024 ukousne ze strukturálního deficitu jen 0,1 % HDP a zbytek balíčku jde vlastně na zvýšené výdaje v jiných oblastech, ať už jsou dány aktivním rozhodnutím vlády, novými zákony nebo stávajícím nastavením zákonů, či například inflací. A výhled od roku 2025 dál, kdy by dopad konsolidačního balíčku měl být vyšší než v roce 2024, zůstává ještě více nejistý právě i kvůli tomu, že není jisté, jestli do té doby nedojde k dalšímu zvýšení výdajů nebo snížení daní a případně jak velkému.

Konkrétní podoba balíčku je hotová věc. Není tedy vlastně proč rozebírat detaily a co by se bývalo mohlo udělat lépe. Ale ať už by se tato vláda rozhodla ještě nad rámec balíčku konsolidovat, i když to nyní veřejně s výjimkou zdanění některých neřestí vylučuje, nebo jakákoliv budoucí vláda bude chtít menší zadlužování země, nabízím poznámky, které by pro ně mohly být užitečné.

Do konsolidačního balíčku vláda zabalila zhruba desítky opatření, především snižování výdajů a zvyšování daní. Snad nikdo z něj nejásá. Ani rodiny s dětmi, ani OSVČ, ani firmy. Ani studenti, ani důchodci. To ukazuje na jednak široký záběr opatření v konsolidačním balíčku, který aspoň trochu ovlivní skoro každého, ale také to, že se opravdu jedná o nepříliš populární snižování výdajů a zvyšování daní – kterými vláda ozdraví veřejné finance, ale bezprostřední dopady na zasažené lidi jsou přirozeně skoro vždy negativní.

Některá opatření jsou povedenější, jako je zvýšení daně z nemovitostí, jiná bych v balíčku raději neviděl, jako je plošné snižování výdajů nebo pro rozpočet ztrátové změny v dani z přidané hodnoty. Když už se vláda rozhodla konsolidovat, u některých opatření se trefila. Například daně z neřestí, jako jsou tabák, líh nebo hazard, bylo namístě zvýšit – a zavedení spotřební daně z tichého vína snad bude v brzké době následovat. Rád bych vládu pochválil za zvýšení daně z nemovitostí, která i po jejím zvýšení zůstává jednou z nejnižších v Evropě a víceméně jediným zdaněním bohatství v Česku.

U některých jiných opatření se také trefila, ale nedotáhla je úplně. Státní podpora stavebního spoření zůstává, byť jen na poloviční úrovni. Sleva na dani pro nepracující manželku nebo manžela je již jen pro ty s dětmi do tří let. Od daně osvobozené nepeněžní zaměstnanecké benefity nejsou nakonec zrušeny, ale omezeny. Některé daňové úlevy, například pro studenty nebo školkovné, byly zrušeny, ale není jasné, proč některé jiné, například pro hypotéky, ne. Omezení zneužívání dohod o provedení práce podporuji, ale ještě uvidíme, jak moc byrokraticky náročné nové řešení bude a jak bude fungovat ve skutečnosti.

Vítané je také přiblížení podmínek sociálního pojištění osob samostatně výdělečně činných k těm pro zaměstnance. Bohužel výdajové paušály zůstávají netknuté, příliš a nerealisticky vysoké. Dochází tak u sociálního pojištění osob samostatně výdělečně činných jen ke změnám mírným (vyměřovací základ zvýšen jen z 50 na 55 % zisku) a ne nejlepším způsobem (minimální vyměřovací základ se zvýší z 25 na 40 % průměrné mzdy, ale ovlivní relativně hodně nízkopříjmové a málo ovlivní švarc a vysokopříjmové).

Dobrým cílem by bylo i v souladu se zprávou OECD z března zvýšit progresi, ale snížení aplikace vyšší sazby ze čtyřnásobku na trojnásobek průměrné mzdy mi nedává dobrý smysl. Vzniká tak nově příjem mezi trojnásobkem a čtyřnásobkem s nejvyšším marginálním zdaněním, zatímco příjem nad čtyřnásobek je zdaněn ještě relativně méně kvůli přetrvávajícím stropům sociálního pojištění na čtyřnásobku průměrné mzdy.

Některá opatření bych v balíčku raději neviděl. Patří mezi ně opětovné zavedení placení nemocenského pojištění všemi zaměstnanci ve výši 0,6 %, a tedy zvýšení zdanění práce i těm s nejnižšími mzdami. Plošnost snižování provozních výdajů státu a objemu platů státních zaměstnanců bych nahradil analýzami podloženými selektivními škrty.

A než takovou revizi sazeb DPH, jako je v balíčku, to raději žádnou. Tyto změny vedou ke snížení výběru z této daně a obsahují mnohé ne úplně smysluplné přesuny. Rád bych se nejen řečnicky, ale i vážně zeptal, proč do základní 21% sazby DPH přibyla oprava obuvi, kožených výrobků a kol či úklidové práce v domácnostech, ale ze základní 21% do snížené 12% sazby DPH se naopak přesouvá příležitostná hromadná autobusová doprava osob či dodání zdravotnických a diagnostických prostředků pro jedno použití?

Lepší odpovědi na tyto otázky bychom měli, kdyby vláda měla a zveřejnila kvalitní analytické podklady odpovídající důležitosti konsolidačního balíčku. Bohužel mi chybí analýza zásadních dopadů opatření v balíčku na ekonomiku a jednotlivé skupiny obyvatel. Takové analýzy by nám pomohly vidět i to, jak se vláda poprala s těžkými otázkami spojenými s jakýmikoliv podobnými úpravami, jako je vyrovnávání zájmů různých generací nebo nakolik mají změny ovlivnit chudé a nakolik bohaté.

Roli vlády tak v tomto částečně doplňují či nahrazují think-tanky, jako je IDEA nebo PAQ Research. Ty v jedné studii ukazují, že když vezmeme konsolidační balíček spolu se 120miliardovým snížením daní z příjmů fyzických osob z roku 2020, lidé s vyššími příjmy jsou na tom dnes lépe, kdežto ti s nižšími příjmy hůře.

Kromě detailního hodnocení dopadů a odůvodnění změn chybí i mnohé rok staré návrhy naší skupiny NERV pro veřejné finance. Výhodou je, že zvýšení některých opomenutých daní nebo snížení nákladů na chod samospráv, policie a dalších bezpečnostních sborů se tak mohou stát základem nějakého budoucího balíčku.

Vzhledem ke skomírajícímu výkonu ekonomiky v posledních měsících a letech je přirozené, že se o konsolidaci diskutuje nejméně tolik jako o možných prorůstových opatřeních. I proto nyní v NERV pracujeme na jejich návrzích v návaznosti na poptávku od vlády. Tyto návrhy ale budou z velké části konzistentní s konsolidací veřejných financí v tom smyslu, že jejich rozpočtové náklady budou nízké a bude se jednat o reformní či strukturální zlepšení v oblastech, jako jsou trh práce a vzdělávání.

Zároveň kdyby se situace někdy v budoucnu změnila a vláda by v případě zásadního zpomalení ekonomiky potřebovala podpořit růst krátkodobě silněji, nabízela by se možnost dočasně zvýšit některé výdaje a snížit některé daně k odvrácení větší krize. V takové situaci nejspíše zatím nejsme, ale je důležité sledovat vývoj ekonomiky. Zároveň dlouhodobě zdravé veřejné finance umožňují vládě reagovat na výrazný útlum ekonomiky podporou skrz rozpočtová opatření.

Pokud bych měl vládní konsolidační balíček oznámkovat jako ve škole, dostal by „dobře“. Aby konsolidační snaha vlády byla alespoň na chvalitebně, když už ne výborně, měla by k němu přistoupit ještě lépe na úrovni celých veřejných financí i jednotlivých opatření. Na chvalitebně bych musel mít výrazně méně poznámek, jak jsem je popisoval výše.

A na výborně by se musela konsolidace více odrážet v celkové rozpočtové politice vlády. Zde dochází k zásadním pozitivním krokům například v důchodovém systému (díky za důchodové změny, které jsou pro dlouhodobou udržitelnost veřejných financí ještě důležitější než konsolidační balíček), ale také k těm méně pozitivním v rozpočtu na příští rok. Také by bylo důležité zlepšit přípravy konsolidace, od analytických podkladů a hodnocení dopadů, která by nejspíše ovlivnila i obsah. Celkově, nezapomeňme, že dobře je dobré – a výrazně lepší než dostatečné a nedostatečné. Proto, vládo, díky za konsolidační balíček!

Vzhledem k dlouhodobě přetrvávající nerovnováze mezi výdaji a příjmy rozpočtu můžeme v dalších letech a volebních obdobích očekávat – a z pohledu zdraví veřejných financí vítat – další konsolidační snahy. Pokud by vlády nepokračovaly v konsolidačních a reformních snahách, budeme se v dalších letech nejen zadlužovat neudržitelně a stále více vydávat na splácení dluhů, ale výkon naší ekonomiky bude nadále zůstávat pod svým potenciálem.