Komentář: Bude o léčbě rozhodovat úředník místo lékaře?

Ministr financí Zbyněk Stanjura se rozhodl bez jakékoliv veřejné konzultace a analýzy dopadů zásadně změnit způsob nakupování léků v Česku. Možná se snaží ušetřit. Ale jeho nápad znamená, že se výrazně zhorší péče o pacienty a že se otevře prostor pro korupci, varuje ve svém komentáři viceprezident Hospodářské komory Tomáš Prouza.

V Poslanecké sněmovně leží návrh novely zákona o veřejném zdravotním pojištění. A jako vždycky na konci volebního období přicházejí poslanci s různými bizarními návrhy. Většinou to jsou poslanci, o kterých čtyři roky nikdo neslyšel, a tak se na poslední chvíli snaží na sebe upozornit. Jenže tady zásadní změnu nakupování léků připravuje ministr financí. Ale do sněmovny ji neposílá po připomínkovém řízení a po konzultaci s vládními kolegy. Ale jako poslanecký návrh, který na poslední chvíli zkouší nenápadně dostat do projednávání.

Pozměňovací návrh Zbyňka Stanjury zkouší bez jakékoliv předchozí konzultace zásadně změnit systém nákupu a distribuce léčiv v Česku. Zatímco nyní léky nakupují jednotlivá zdravotnická zařízení podle toho, jakou léčbu zvolí lékař, který pacienta zná a léčí, do budoucna by podle ministra financí (!) měly léky nakupovat centrálně zdravotní pojišťovny, které by tak místo lékařů rozhodovaly o tom, jaký jediný lék budou muset na danou diagnózu všichni v Česku používat.

Možná je ten návrh Zbyňka Stanjury veden dobrými úmysly, možná si myslí, že centrálními nákupy ušetří peníze z veřejných rozpočtů. Kdyby šlo o standardní návrh věcně příslušného ministra (tj. zdravotnictví), který projde konzultacemi s odborníky, který projde připomínkovým řízením, který by diskutovala Legislativní rada vlády, pak by aspoň na stole byla všechna pro a proti takového návrhu, včetně finančních dopadů, a na základě těchto faktů by se mohli všichni rozhodnout.

Jenže to se nestalo. Místo věcné a fakty podložené diskuse vidíme snahu tiše a bez mediální pozornosti provést v Poslanecké sněmovně zásadní změnu, aniž by se kdokoliv ptal na to, co to způsobí pacientům. Představte si situaci, kdy je třeba na léčbu rakoviny prsu k dispozici 15 různých léčivých přípravků. Široká nabídka léčiv dává každému onkologovi možnost vybrat ten lék, který je pro konkrétního pacienta ten nejvhodnější a dává největší šanci na úspěch. Nemocnice s nutností dát svým lékařům na výběr počítají a nakupují léky podle toho, co je podle lékařů to nejlepší pro každého konkrétního pacienta.

Návrh Zbyňka Stanjury nás vrací do dob centrálně plánované ekonomiky - znamenal by, že místo možnosti výběru z 15 léčivých přípravků bude mít onkolog k dispozici pouze jediný centrálně nakoupený lék. A pokud by chtěl náhodou nějaký jiný, bude muset podstoupit zdlouhavou byrokratickou proceduru s nejistým výsledkem, aby odůvodnil výjimku, takže místo péče o pacienty bude vyplňovat papíry. Jinými slovy stát možná něco málo ušetří na nákladech na léky, ale kvalita léčby pro velkou část pacientů výrazně klesne, protože přijdou o léky, které jsou pro ně těmi nejlepšími.

Do složité situace se kvůli tomuto návrhu dostanou i jednotliví lékaři. Budou sice vědět, který lék je pro jejich pacienta ten nejlepší, ale místo něho budou muset použít centrálně vysoutěžený lék. Ještě větší riziko přinese Stanjurova změna stávajícím pacientům, kteří často dlouhodobě používají jeden konkrétní lék, u kterého mají nejmenší komplikace a který jim nejvíce pomáhá. Podle nového systému ale budou muset i rozléčení pacienti z ekonomických důvodů přejít na jiný, potenciálně méně vhodný lék.

Od vlády jsme celé volební období slýchali, že je pro ně důležité zlepšení dostupnosti léčiv, že je pro ně důležité, aby když už jeden konkrétní lék vypadne, byly k dispozici alespoň další alternativy. Ministerstvo zdravotnictví opakovaně říká, že je jeho základní prioritou posílení odolnosti zdravotního trhu. Pozměňovací návrh ministra financí jde ale přesně proti těmto prioritám, protože výrazně zhorší dostupnost moderních způsobů léčby a bude tlačit lékaře k tomu aby nejednali v nejlepším zájmu konkrétního pacienta.

Poslední roky se celá Evropa potýká s občasnými výpadky dodávek různých léků. Dokud výrazně neposílíme produkci léčiv v Evropě a dokud budeme dál závislí na dodávkách ze třetích zemí, budeme s výpadky bojovat i v budoucnu. Dnes je ale systém nastaven tak, že je v případě výpadku jednoho konkrétního léku na trhu k dispozici alespoň nějaká vhodná náhrada. Pokud ale poslanci schválí návrh Zbyňka Stanjury a pro jednotlivé diagnózy bude v Česku centrálně nakupován jenom jeden lék, budou v případě jeho výpadku pacienti vystaveni obrovskému riziku, že ze dne na den nebude k dispozici v dostatečném množství ani žádná alternativa. Každý si asi umí představit, co může znamenat výpadek léků pro lidi s rakovinou, pro lidi s nemocným srdcem a vlastně s jakýmkoliv dlouhodobějším vážným onemocněním.

Velké problémy přináší návrh Zbyňka Stanjury i po technické stránce. Léky pro svá pracoviště dnes nakupují jednotlivé nemocnice, které na to mají týmy lidí, kteří umí nakupovat a dobře vědí, jak se trh vyvíjí a na co si dát pozor. Naproti tomu zdravotní pojišťovny, které by podle ministra financí měly centrální nákupy převzít od nemocnic, nemají o organizaci takových výběrových řízení žádné znalosti a nemají na to ani lidi, ani potřebnou infrastrukturu. Vybudovat specializovaný tým pro centrální nákupy trvá dlouhé měsíce a při známé složitosti veřejného zadávání v Česku spíše roky. Přesto by měl podle představ ministra financí tento nový systém fungovat už od ledna příštího roku, což pojišťovny nebudou mít šanci zvládnout, a tak nám hrozí zastavení dodávek léků.

Každý, kdo v Česku sleduje oblast veřejných zakázek, dobře ví, jak komplikovaný ten systém je a kolik je kolem něj byrokracie. Velmi často také vidíme, že se veřejné zakázky ruší, že trvá dlouhé měsíce, než se uzavře příslušná smlouva, že velmi často do veřejného zadávání vstupuje i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, který i po tolika letech veřejného zadávání stále naráží na velké problémy a často musí veřejné zakázky rušit. Pokud by pojišťovny podle nového návrhu při veřejné zakázce na centrální nákup nějakého léku udělaly jakoukoliv chybu (a dobře víme, že to je velmi pravděpodobné, protože s tím nemají žádné zkušenosti), tak se může stát, že bude veřejná zakázka zrušena a nebude způsob, jak lék pro určitou diagnózu vůbec do Česka dostat. Toto riziko se nedá nazvat nijak jinak než hazardováním se zdravím lidí.

Současná svoboda nemocnic vypisovat vlastní výběrová řízení vedle zajištění co nejkvalitnější péče o každého pacienta také znamená, že dokáží získat bonusy od výrobců a distributorů léčiv, stejně jako věrné zákazníky odměňují i jiné firmy. Tyto bonusy výrazně pomáhají nemocnicím zlepšit své financování a používají se na zlepšování podmínek pro zaměstnance, na lepší přístroje i na kvalitnější způsob léčby. Díky těmto bonusům máme v Česku výrazně lepší péči, než bychom měli, kdyby tyto bonusy nemocnice nemohly získat. Pokud o tyto peníze od dodavatelů léčiv přijdou, budou mít jenom dvě možnosti. Buďto výrazně seškrtají plány na modernizaci a rozvoj svých nemocnic, nebo budou požadovat potřebné finance ze státního rozpočtu. Při stavu veřejných financí je ovšem úplně jasné, že tam pět miliard ročně na modernizaci nemocnic ministr Stanjura rozhodně nenajde.

To je samozřejmě špatná zpráva pro jakoukoliv nemocnici, ale nejhorší dopady to bude mít na regionální nemocnice, které nemají tak jednoduchý přístup k financování jako velké fakultní nemocnice. Sítě regionálních nemocnic přitom v řadě krajů poslední roky prošly velkou modernizací a výrazně zlepšily kvalitu své péče. Pokud ale přijdou o tuto část svých příjmů, dostanou se pod velký finanční tlak, který navíc roste i tím, jak zdravotní pojišťovny výrazně snížily poskytované zálohy na nemocniční péči. Řada nemocnic tak mnohem více než kdy v minulosti bojuje s nedostatkem peněz na svůj provoz a rozvoj.

Jako zaměstnavatelé, kteří platí většinu nákladů českého zdravotnictví, dlouhodobě tlačíme na to, aby se peníze v systému využívaly výrazně efektivněji a aby nedocházelo ke zbytečnému plýtvání. České zdravotnictví rozhodně potřebuje modernizaci, rozhodně potřebuje otevřít prostor pro více zdrojů svého financování, rozhodně potřebuje lepší model udržitelného financování.

V případě návrhu ministra financí Stanjury, který neprošel žádnou odbornou debatou, ale vidíme ohrožení těchto priorit. Stát by měl dělat všechno pro to, aby byla léčba závažných onemocnění co nejefektivnější, což znamená vedle kvalitního přístrojového vybavení a vedle dostupné sítě odborných pracovišť také dostupnost moderních léčivých přípravků, které mají pro daného pacienta tu nejlepší účinnost a nejmenší vedlejší následky.

Jenom tak dokáže české zdravotnictví pomoci co nejvíce lidem a omezit škody, které civilizační choroby páchají. Pevně věřím, že si poslanci uvědomí rizika, která jsou s návrhem Zbyňka Stanjury spojena, a nebudou akceptovat tento zvláštní způsob snahy o zhoršení situace pacientů v Česku. Veďme odbornou debatu, hledejme způsoby, jak zefektivnit financování českého zdravotnictví, ale dělejme to, prosím, otevřeně a ve veřejné debatě, kde všichni budou vědět, jaké přínosy a jaká rizika ten který návrh má. Tak je to fér a pevně doufáme, že takto budou politici k reformě zdravotnictví přistupovat.