Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Novela energetického zákona s označením Lex Plyn by měla výrazně omezit fungování takzvaných mařičů energie v tuzemské síti. Klíčovou roli v tom mají hrát distribuční společnosti při posuzování žádostí o připojení. V reálu však toto řešení nemusí kvůli přístupu investorů fungovat. Zásadním faktorem je tu i časová vytíženost distributorů. Efektivnějším řešením tak bude již schválená novela Lex OZE III, která umožňuje stavbu a připojení samostatně stojících baterií. Právě na tato zařízení bude chtít řada současných uživatelů mařičů v budoucnu přejít.
Po hlasité vlně kritiky se ministerstvo průmyslu rozhodlo zakročit proti mařičům energie. Jejich dosavadní využívání je absurdní, nicméně způsob, pro který se resort rozhodl, v reálu nemusí fungovat. Omezení těchto zařízení by mělo být součástí novely energetického zákona pod označením Lex Plyn. Zásadní roli v tomto směru mají mít přitom distribuční společnosti.
Mařič energie
Jde o technologii, která dokáže odebrat z elektroenergetické sítě přebytečnou elektřinu, pro kterou v danou chvíli není spotřeba, a přemění ji na teplo. Zařízení se dá přirovnat k fénu, v němž je topná spirála napájena elektřinou. Teplo se následně vypustí do ovzduší, ať už pro něj existuje užitečné využití, nebo ne.
Původně šlo o specializované stroje, vyvinuté třeba kvůli testování turbín, aby elektrárny nemusely při zkušebním provozu řešit úskalí spojená s připojením k síti. Nebo naopak k prověření stability záložního zdroje, než se k němu připojí něco kriticky důležitého, třeba hala plná počítačových serverů.
Mezi mařiče mohou patřit i elektrokotle ohřívající vodu či chladírny, které teplo efektivně využívají. Distributoři však zaznamenali i záměr likvidace energie svícením, kdy jsou ve velkých sklenících zapnuta světla i přes den. Nyní však roste zájem právě o technologie, které elektřinu jen „spálí“.
Mařič energie je zařízení, které nyní distributoři vídají v žádostech o připojení do sítě nejčastěji.
Ty by totiž měly již z žádosti o připojení každého zařízení do sítě rozpoznat, jaký bude jeho účel. A podle toho posoudit, zda půjde o mařič, či nikoliv. To je sice z určitého pohledu možné, nicméně i když investor do žádosti uvede řadu důvodů a způsobů, jak by chtěl zařízení využívat, v reálu s ním může nakládat úplně jinak.
Jeden příklad za všechny – investor do žádosti o připojení zařízení produkující teplý vzduch uvede, že ho bude využívat k vysoušení dřeva pro vytápění. V jádru se může tento způsob využití jevit v pořádku, problém nastane ve chvíli, kdy investor dřevo poblíž zařízení neumístí. A ve finále tak bude přebytečnou energii pouze mařit. Lze si jen těžko představit, kdo a jak takové případy bude kontrolovat a případně vymáhat nápravu. Ačkoliv tedy v jádru nejde o špatný úmysl, reálná účinnost takového opatření bude přinejmenším sporná.
Obrovský převis energie o Velikonocích
Pro kontext je totiž také důležité dodat, že účel zařízení by měla kontrolovat odpovědná osoba. V těchto konkrétních případech by to byli velmi pravděpodobně techničtí pracovníci distribuční společnosti, kteří mají na starosti smlouvy o připojení. Ti jsou však už nyní extrémně časově vytížení, a to při minimální zastupitelností. Čekací doby pro zájemce o připojení se již aktuálně pohybují v řádech měsíců, těžko si tedy představit, že by tito lidé s velmi hlubokým know-how o distribuční síti ještě při vší administrativě měli prostor na důkladnou kontrolu fungování jednotlivých zařízení.
Pokud by bylo stanoveno, že konkrétní zařízení nezajišťuje další efektivní využití elektřiny, tudíž se jedná o mařič, nebylo by vpuštěno do služeb výkonové rovnováhy, které poptává ČEPS. Nicméně realita je taková, že existují situace, kdy ČEPS jednoduše potřebuje přebytečný výkon vyrovnat všemi dostupnými prostředky. Typickým příkladem byly loňské Velikonoce. Kombinace slunečného počasí, omezeného provozu řady továren a velkého množství fotovoltaik v síti způsobila obrovský přebytek energie, kterou jednoduše neměl kdo spotřebovat. Mařiče se tedy v tu chvíli vedle dalších záporných zdrojů hodily, zároveň jejich spuštění vycházelo levněji než u jiných zařízení.
Uzákonění samostatných baterií jako přirozené řešení
Právě příklad Velikonoc přitom ukazuje, že mařiče vypouští energii v podobě tepla do ovzduší jen nárazově ve výjimečných situacích. Rozhodně to není tak, že by zbytečně mařily energii dlouhé měsíce. Z celkových více než 8700 hodin v roce reálně fungují podle distributorů třeba jen 100 hodin. Jedná se tedy opravdu o zlomek.
Více než kontrola distributory pomůže z našeho pohledu jiná věc – již schválená novela energetického zákona pod označením Lex OZE III. Ta totiž nově umožňuje stavbu a připojení samostatně stojících baterií, které mohou přebytečnou energii akumulovat.
Předpokládáme, že investoři budou k tomuto řešení díky uzákonění v následujících měsících a letech mnohem více tíhnout. Ostatně, již v minulosti jsme se opakovaně setkali s názory, že investoři, kteří aktuálně drží kapacitu v síti nebo dokonce již provozují mařiče, ve skutečnosti dosud čekali, až budou moci zprovoznit stand-alone baterie. Následující měsíce a roky tak ukážou, zda se jednalo o pravdivou tezi.
