Komentář: Sedm energetických výzev pro nového, ale i další ministry průmyslu

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Máme nového ministra průmyslu a obchodu, kterému přeji hodně zdaru a aby jeho práce měla praktické výsledky. Energetika je na prahu velkých změn. Budoucnost orámovaná koncem 21. století je o bezemisních zdrojích, tedy především o jádru, větru a matici obnovitelných zdrojů. Významnou roli mezi nimi budou hrát primární zdroje biometan, biomasa a vítr.

Bohužel méně už fotovoltaika, přinejmenším do doby, než opustíme absurdní požadavek využít špičky její výroby a nebudeme se soustředit především na nutné další půlřádové snížení jejich pořizovacích nákladů. Faktem zůstává, že téma fotovoltaiky aktuálně plní 80 % mediálního obsahu v oboru energetiky, ačkoli obstarává přibližně 1,5 % energetické spotřeby EU27. Vítr na tom není se třemi procenty o mnoho lépe.

Brutální změnou bude muset projít doprava, která v dekarbonizované podobě bude záviset především na elektřině a plynných palivech, ke konci století z větší části bezemisních. K dekarbonizované energetice se ale nemůžeme dostat přímo, bez určitých mezikroků. Jedním z nich je velmi výrazné navýšení využití zemního plynu při náhradě uhlí, především v teplárenství, ale i při výrobě elektřiny a poskytování flexibility elektrického výkonu elektroenergetice.

Pokud chceme, aby liberálně-demokratická společnost dobře fungovala, neměla by být politika primárně o odbornosti, ale především o schopnosti najít co nejlepší řešení pro co největší podíl účastněných v daném čase. K tomu může odbornost dodat pouze nezkreslená data. Jako loajální občan České republiky a jako člověk z oboru energetiky nabízím novému ministrovi velmi krátký návod, čemu se věnovat, co je podle mě, energetického poradce a konzultanta, to nejdůležitější a nejlepší pro co největší podíl zúčastněných:

Toto stojí na prvním místě, protože nic není pro minimalizaci ceny jakýchkoli komodit tak důležité, jako funkční a konkurující si trh. Úkolem je ubránit volný neregulovaný trh s energiemi zapuštěný v regulovaném kontextu. Nápady na nové tržní regulace například i z pera pana Draghiho jsou neefektivní, a tedy drahou cestou.

Nic tak nepomůže funkčnosti trhu jako zajištění co největšího množství dodavatelů, co největší likvidity, co největší nabídky. Česko je integrované do Evropy na všech trzích a na co nejnižší cenovou úroveň energií bude mít jednoznačně kladný vliv co nejlepší propojení se zahraničím. Platí to především pro elektroenergetiku. ČR bude brzy více elektřiny spotřebovávat než vyrábět a odstranění bariér jejího dovozu, kterému se nyní chvályhodně věnuje společnost ČEPS, je třeba mocně podporovat. Dále jde samozřejmě o podporu dlouhodobého zajištění zdrojů pro dovoz plynu a ropy. Obě problematiky se řeší, ale doporučuji je mít na prvních místech pozornosti.

Toto téma výrazně souvisí s předchozími. Elektrické sítě je potřeba vybavit vyšší inteligencí, a především v nich investovat do vyššího zapojení malých zdrojů. To vyvolá navýšení investic o přibližně 33 až 50 %, a pokud se nenajde dotační způsob kofinancování, skončí tyto náklady v účtech odběratelů. Situaci nyní výrazně komplikuje vysoký podíl spekulativních blokací připojení nového výkonu i příkonu do distribuce. V EGÚ Brno odhadujeme, že až dvě třetiny smluv o připojení do distribučních soustav jsou spekulativní povahy. Velkým úkolem je tedy zajistit peníze na investice do elektrických sítí a výrazně znevýhodnit spekulace a uvolnit kapacitu připojení pro připojení skutečných investičních záměrů. Neuvolnění by zpomalovalo realizaci nových zdrojů elektřiny.

Teplárenství potřebuje nahradit uhlí mixem plynu, který bude časem ozeleněný vyšším podílem biometanu, biomasy a tepla prostředí pomocí tepelných čerpadel. Systémy centrálního dodávání tepla zásobují třetinu domácností a mají potenciál růst. Teplárenství je jedinečný systém, který může pomoci elektroenergetice v dodávkách zimní elektřiny, a především v zajištění regulace výkonu v soustavě. Velkým úkolem je zajistit větší jistotu v podpoře kombinované výroby elektřiny a tepla a zajistit dotace pro transformaci uhelného teplárenství na nové, především plynové.

Obojí jsou to projekty s nekomerční návratností, které ale mohou velmi výrazně pomoci energetice, byť její tržní charakter mírně podkopou. Je třeba nenechat projekt nových jaderných zdrojů padnout a všemožně se snažit politicky umetat cestu k jeho realizaci. Dále je třeba oprášit projekty velkých akumulací typu přečerpávací vodní elektrárny, kterých máme v ČR indikativně přibližně 10 s možným výkonem okolo osmi GW… soustava bude tuto denní akumulaci potřebovat a baterie jsou méně ekologické a především drahé.

Není třeba velkých slov: bez sítě nejen rychlých nabíjecích míst, která se realizovat daří, ale především v zástavbě měst rozptýlených pomalých nabíječek v množství o tři řády vyšším, není možný rozvoj elektromobility, kterou nyní provozují spíše nadšenci a obyvatelé rodinných domků s garáží či parkováním.

A nakonec, aby bylo možno rozvíjet elektrické sítě, neobejdeme se bez změn v tarifikaci. Jednoduše řečeno: je nutné udělat systém více adresný. Je třeba více platit fixní poplatky za připojení k síti, tak jako platíme za Netflix nebo Spotify, a méně za odběr, jinak hrozí vodárenský efekt.

Tento výčet není ani úplný, ani podrobný. Je to výčet palčivých výzev, které je potřeba řešit více méně ihned a pokračovat v tom po několik dalších volebních období. Jsem připraven všechny tyto návrhy obhájit a vysvětlit.