Článek
Už od léta loňského roku opakovaně vysílá premiér Petr Fiala stejně jako další členové vlády signály, které naznačují, že se ve vládě chystají k zásadní restrukturalizaci společnosti ČEZ – největšího domácího výrobce a distributora elektřiny. Podstatou by mělo být rozdělení ČEZ s tím, že ekonomicky dominantní a strategicky klíčovou část ČEZ, tj. výrobu elektřiny včetně uhelných a jaderných elektráren by měl pod plnou kontrolu získat stát.
Stačí si připomenout premiérův projev k národu z června loňského roku nebo výstup po setkání s generálním ředitelem ČEZ na konci srpna. Další podobné náznaky pak zazněly i od vrcholového manažera ČEZ Pavla Cyraniho pro Aktuálně v listopadu. Ten dokonce očekávané změny kolem ČEZ připodobnil k již probíhajícímu plnému zestátnění největší evropské energetiky, největšího vlastníka jaderných bloků na světě, společnosti Electricite de France (dál jen EdF) ve Francii.
Konec pochyb ale přinesl až začátek prosince, kdy byl na webu České televize zveřejněn text s názvem: „Majetková struktura ČEZ je jedním z hlavních témat vlády na příští rok“. V tomto textu se vyjadřují na téma restrukturalizace ČEZ kladně všichni zástupci koaliční vlády a místopředseda vlády Marian Jurečka byl dokonce velmi konkrétní, když řekl: „Debata musí být teď velmi rychlá, v řádu nejpozději prvního kvartálu příštího roku.“
Restrukturalizace ČEZ je žádoucí a i nevyhnutelná. Dlouhé roky opakuji, že bez tohoto procesu se nepohne česká energetika ani o krok. ČEZ v dnešní podobě je totiž tak dominantní a energeticky všemocný, že ve finále škodí nejen sám sobě, ale i celé české energetice, která je na prahu nové éry. Přichází decentralizace energetiky spojená s rozvojem obnovitelných zdrojů, masívní rozvoj distribuční soustavy, příprava odchodu u nás ještě velmi silné uhelné energetiky. Současně se nacházíme na prahu přípravy velkých investic v jaderné energetice, což přinese riskantní a složité rozhodování, a to ať půjdeme cestou stavby nesmírně drahých mamutích bloků nebo malých modulárních reaktorů. Stát potřebuje získat ve svém konání a směrování energetiky určitou volnost a nikoli dál vše uzpůsobovat manévrování vedení ČEZ mezi pozicí soukromé společnosti a zákonů, které upravují její povinnosti směrem ke všem akcionářům společnosti a polohou čistě státní firmy.
Tendr na jádro potřebuje jednoho majitele
Jaká je motivace státu restrukturalizaci ČEZ uskutečnit? Ač se to zdá, nejde ani zdaleka jen o ceny elektřiny a větší možnost státu je napřímo ovlivnit. Tentokrát je to i zájem vedení ČEZ. Aktuálně jde totiž hlavně o bezkonfliktní pokračování tendru na blok jaderné elektrárny v Dukovanech a případně další bloky v delším časovém horizontu. Tendr již začal a angažovaní světových dodavatelů podporovaných vládami USA, Francie a Koreji mu přisuzuje plnou vážnost. Po zrušení tendru na JETE ve 2014 si Česko nemůže dovolit další fiasko. Jenže další postup tendru není možný na současném akcionářském půdorysu, tj. s 30 % spoluvlastníků. Všichni v EU včetně Francie, Finska, Polska, Maďarska a dalších zemí, kteří chtějí rozvíjet jadernou energetiku, už dávno pochopili, že jediným průchodným modelem v EU je přímá a plná angažovanost státu. Jenže ten si neporadí bez know-how, ale i cash flow stávajících výrobních aktiv ČEZ.
Pokud energetická politika státu má mít těžiště v rozvoji jaderné energetiky, musí ČEZ nebo jeho části stát ovládnout ze 100 %. Nakonec vše potvrzuje i aktuálně probíhající zestátnění největší energetiky v EU, francouzské spol. EdF. Situace ve Francii byla dokonce velmi podobná té české. Francouzský stát ještě v roce 2022 vlastnil v EdF 84 % a zbylých 16 % se obchodovalo na burze, akcionáři byli běžní investoři z Francie i zahraničí. Francie situaci vyřešila rychle a bez kliček a pokusů „zahojit“ se na ostatních spoluvlastnících. Nabídla všem soukromým akcionářům EdF k tržní ceně 50 % prémii. Nabídla minoritním akcionářům EdF odkup jejich akcií za 12 eur, když půl roku před tím stály kolem 8 eur, ale i níže.
Kde vzít 20 procent
Jaké jsou zádrhely tohoto procesu v Česku? Ten základní je, že pro schválení vytěsnění akcionářů nebo pro rozdělení odštěpením s nerovnoměrným rozdělením podílů je potřeba souhlas 90 % všech akcionářů. Jenže český stát má nyní pouze 70 %. Chystá se tedy pod rouškou energetické krize úprava zákona tzv. lex „ČEZ“, který by tuto hranici účelově snížil? Osobně se domnívám, že by šlo o z pohledu Ústavy ČR o hodně riskantní krok – ryze účelovou a zneužitelnou změnu. Vyloučený ale není.
Signály máme např. z podzimního přístupu vlády při schvalování windfall daně (WFT) ale hlavně nesmyslného a hodnotu ČEZ devastujícího souběhu této WFT a odvodů tržních příjmů dle evropského Nařízení Rady EU u jediného sektoru v energetice, u výroby elektřiny. Zde se vláda rozhodla jít na hraně dobrých mravů, slušnosti, respektování soukromého vlastnictví a ústavnosti namísto férového a zákonného vypořádání se soukromými majiteli (spoluvlastníky) akcií ČEZ. Schválit WFT poslaneckým nikoli vládním přílepkem ve druhém čtení Zákona o DPH, a to v okamžiku, kdy bylo známo Nařízení Rady EU, které situaci dostatečně řešilo, lze považovat za nejen ojedinělý krok v Evropě, paradox českého předsednictví EU, které prosazovalo v energetice celoevropské řešení, za diskriminaci české energetiky na společném evropském trhu, ale hlavně o řízený a cílený pokus o poškození soukromých vlastníků ČEZ.
Zdanit příjmy ČEZ 90 % nad úředně stanovené ceny reprezentující mezní rentabilitu jednotlivých výrobních zdrojů a následně ještě dodanit veškeré zbylé zisky 79% daní (60 % WFT + 19 % daň z příjmu) na hranici zisků 2018–2021, když tyto roky reprezentovaly nejnižší ceny elektřiny a zisky ČEZ za posledních 15 let, byl záměr. Tyto roky reprezentovaly pro evropskou elektroenergetiku i ČEZ absolutní dno, neschopnost investovat a ve své podstatě je i tento stav jednou z hlavních příčin aktuálních potíží v energetice.
Ošulit minoritáře a pak levně koupit?
Je nepřijatelné, aby se stát jako většinový vlastník ČEZ takto vyhýbal legálnímu rozdělení zbylé části zisků s ostatními spolumajiteli ČEZ. Nelze se vymluvit ani na zbytek energetického sektoru. Ten zaplatí na windfall dani minimum nebo z daňových důvodů přesune zisky do zahraničí. Tak či onak pro příjmy státu budou rozhodující zisky z výroby jaderných elektráren, které nikdo jiný než ČEZ v Česku nevlastní. Ve výsledku tak většinu nákladů energetické krize Česka neponesou ani banky, ani zbytek energetiky, ale výhradně ČEZ a zprostředkovaně jeho soukromí vlastníci a to daleko za hranicí solidarity, které se nezříkají. Jen oni skrze ČEZ a díky Nařízení Rady EU odvedou státu desítky miliard korun. Odborně velmi špatnou práci ministra financí v tomto potvrzuje i to, že veškerá deklarovaná zdůvodnění využitá při schvalování WFT, výpočty i výhledy inkasa této daně, jsou jen pár týdnů po jejím schválení bezcenným cárem papíru.
Ještě horší hodnocení morálky a ochoty respektovat zákony této země ze strany vlády mohou vzniknout ze souběhu výše uvedených argumentů. Z kontextu celé situace a snahy o rychlé řešení vyplývá oprávněná obava, že vláda, 70% vlastník ČEZ, chce své předešlé kroky v oblasti mimořádných daní a odvodů zneužít pro zkreslené, podpásové ocenění majetku minoritních akcionářů ČEZ a za takovou cenu akcionáře o ten majetek nedobrovolně připravit. Nutno dodat, že takový krok je dle platných zákonů možný, ale jen při vlastnictví 90% podílu, a zároveň by měl reflektovat fakt nedobrovolného vyvlastnění a nikoli krátkodobé ocenění.
V případě, že dnes stát, prostřednictvím Ředitelství silnic a dálnic, potřebuje pozemek pro stavbu dálnice a není jiné východisko, nabízí 8násobek úřední ceny v místě a čase. Opak vede ke sporům. Přesto všechno existují signály, že v případě ČEZ je současná „středopravicová“ vláda (ve spolupráci s vedením ČEZ, které by to ze zákona nemělo připustit) ochotna se do výše popsaného a zjevného zneužití svého postavení pustit. Přitom stát by měl být v tomto vzorem, nikoli klesnout na úroveň šmejdů.
Chci věřit, že k takové „podpásovce“ nakonec dojít nemůže. Jsme právní stát, založený na soukromém vlastnictví, a nejen vláda, ale i prezident, Poslanecká sněmovna, Senát ČR či další orgány by se takovým komplotem zabývali a zastavili ho. Nakonec obdobný postup by byl následně státem kdykoli využitelný k jakémukoli jinému zabavení soukromého majetku. To by byla více než třicet let po revoluci tragická vizitka naší demokracie.
