Co mají covid a inflace společné? Všichni bojují proti, ale pomůže to?

„Víš, Petře, od nás se očekává, že s inflací něco budeme dělat. Tak zvedáme sazby. Nevíme, zda to pomůže, ale kdybychom nedělali nic, sežerou nás média i odborná veřejnost.“ Toto mi na podzim řekl jeden z členů Bankovní rady České národní banky.

Nikdo dnes neví, zda je správný přístup pětice centrálních bankéřů, kteří opakovaně hlasují pro zvyšování sazeb až na rekordní hodnoty. Nebo postoj Oldřicha Dědka a Aleše Michla, kteří hlasují proti.

To ukážou až následující roky, ale možná ani to ne: stejně jako se dodnes diskutuje, zda kurzový závazek (uměle oslabený kurz koruny k euru na 27 Kč/EUR) za guvernéra Miroslava Singera české ekonomice pomohl nebo ne. Mimochodem, tento kontroverzní krok mezi lety 2013 a 2017 reagoval na mimořádně nízkou inflaci, která podle ČNB hrozila přerůst v nežádoucí deflaci.

O pět let později ČNB řeší úplně opačný problém: jak zastavit prudce rostoucí inflaci. Zatímco prvních několik razantních zvýšení sazeb jsem podporoval, po tom posledním jsem trochu v rozpacích.

Chápal jsem, že ČNB chtěla vyslat jasný signál, ukázat odhodlání tlumit ekonomiku. Snažil jsem se i pochopit, proč jedná s několikaměsíčním předstihem před americkým Fedem, jehož rozhodnutí mají na inflaci opravdu vliv. Nicméně jsem přesvědčen, že další zvyšování sazeb ČNB již inflaci neovlivní a způsobí naopak několik systémových problémů v české ekonomice.

Zvyšování sazeb je vítáno v bankách, které okamžitě zdraží úvěry podnikům a podnikatelům, zatímco úspory nijak extra nezhodnocují.

Minulý týden jsem byl v jedné velké bance, kde mne přivítala reklama na skvělé spoření s úrokem 1 %. To jste asi zapomněli aktualizovat… Počkejte, podívám se do systému: Ne, nezapomněli, ta nabídka stále platí.

Češi banky a bankovní vklady milují – a banky to dobře vědí. Na trhu existují malé dravé, kde se dostanete přes tři procenta, ale tato nabídka oslovuje jen malou část konzervativní veřejnosti. Dobře fungující ziskové banky jsou pro každou ekonomiku důležité… jen se nemohu zbavit pocitu, že v Česku vydělávají banky svým akcionářům hodně díky monetární politice ČNB. To platí posledních 20 let…

Bydlení je drahé především kvůli smrtící kombinaci české lásky k vlastnickému bydlení, pomalému tempu výstavby a nedostatku jiných aktiv: alespoň v myslích průměrného českého střadatele.

V důsledku vyšších sazeb hypotéky zdražují a zájem o ně v roce 2022 klesne: ovšem na před-covidovou úroveň, která byla stále slušná. Přepálený hypoteční trh velmi slušně živil v letech 2020 a 2021 české finanční poradce, kteří na hypotékách vydělávali jako nikdy dříve.

Pozor: vydělávali poradci, nikoliv finančně-poradenské firmy. Hypotéky jsou v zásadě komodita, trh je extrémně konkurenční a hypotéky se snadno „zanáší“. Tedy poradce je může snadno odevzdat „na černo“ do jiné firmy, kde dostane vyšší provizi. Klienta to nepoškodí, ale zprostředkovatelskou firmu ano. Firmy to vědí, proto se sazby vyplácené firmami poradcům dostaly na úroveň, kdy pro zastřešující firmy generují malý nebo žádný zisk.

Teď mluvím především o dluhopisech, které jsou označovány jako prašivé. Junk bonds, chcete-li. Jejich fenomén odstartovala kolem roku 2015 především brněnská DRFG (ta už je dnes mnohem serióznější) a její model rychle převzala celá řada společností. Nedělají nic nezákonného (většinou), společnosti prostě hledají kapitál a lidé často bez znalosti rizik volí vyšší výnos, než jim dokáže nabídnout banka nebo regulovaný investiční fond. To je přirozené.

Navíc v dnešní době jsou náklady na agresivní dluhopisy („all-in cca 9 až 10 % pa“) srovnatelné s bankovním financováním zejména těch rizikovějších podnikových projektů („7 až 9 % pa“). Není to ještě úplně stejné, ale v situaci, kdy ČNB rozhodně nevylučuje možnost dalšího zvýšení sazeb, jsou finanční manažeři firem postaveni před jednodušší rozhodování než dříve.

Fondy dokázaly klientům vydělat v roce 2021 slušně, nicméně především ty akciové, které jsou volatilní (výnos rychle roste, ale i padá). Zejména lednové korekce na burzách snáší drobný investor špatně a strach ze ztráty převyšuje u průměrného českého investora (či spíše střadatele) radost ze zisku.

To nahrává mimo jiné právě různým dluhopisům a podobným nástrojům pro financování firem, které investorovi slibují „garantovaný“, nebo alespoň „pevný“ výnos. Investování se v ČR slibně rozvíjí, ale je stále v počátcích: Češi milují bankovní vklady méně než dřív, ale stále je mají moc rádi. Navíc pro finanční poradce není distribuce regulovaných investičních fondů příliš zajímavá.

V Česku máme tedy v únoru 2022 následující situaci:

Co z toho vyplývá? V roce 2022 očekávám další boom různých firemních dluhopisů, do nichž budou střadatelé investovat často bez znalosti rizik. Ale někdy i se znalostí rizik – několikrát jsem zažil investory, kteří to prostě „riskli“. Protože chtějí výnos a riziko podstoupí.

Jaký to má vztah k ČNB a k inflaci? Trh si vždy cestu najde, a kde je poptávka (chci výnos), tam je i nabídka (máte štěstí, že jdu kolem, máme zde mimořádnou nabídku).

Ano, krachy firem typu Arca s trhem dluhopisů zahýbaly, ale především v rovině bankovní distribuce. A dle mého názoru i tam jen dočasně. Takže cenou za vysoké sazby ČNB bude rozmach alternativního firemního financování, které ČNB při vší snaze nemá šanci uhlídat. A v důsledku toho i krachy, které těm méně šťastným investorům jejich investice zkrátí.

Ovšem jaká je méně riziková alternativa z pohledu drobného střadatele-investora? Nechat peníze na bezpečném bankovním účtu, kde o desetinu hodnoty ročně přijdou určitě? I to je důsledek politiky zvyšování sazeb. Vlastně ty junk bondy možná dávají pro střadatele větší smysl, co… Rouhání, ale s vysokou inflací zde budeme nejméně dva roky. Nenalhávejme si nic jiného.

Mimochodem, pomohou vysoké sazby zkrotit inflaci? Nevím, zatím každé zvýšení sazeb vedlo k vyššímu inflačnímu očekávání… Opět se potvrzuje, že i na českou ekonomiku a českou měnu bude mít velký vliv rozhodnutí amerického Fedu a evropské ECB. Ovšem co očekávat po zvýšení sazeb v Americe a v Evropě? Oslabení koruny, což českou inflaci spíše dále podpoří.

Rozhodování ČNB není jednoduché. Ale nemohu si pomoci, připomíná mi poslední dva roky s covidem.

Kolikrát jsme slyšeli: „Teď na tři týdny vypneme ekonomiku“ / „Zavřeme školy“ / „Omezíme pohyb“ … a pak bude klid. Nebyl, virus si vždy našel cestu a doufejme, že s omikronem se tak nějak vyřešil sám. Za cenu rozvlněné ekonomiky (inflace je jen jedním z důsledků) a generace dětí, které jsme obětovali na úkor nezodpovědných starců. Nakonec děti nemají volební právo, zatímco důchodci chodí k volbám spolehlivě…

Vím, po bitvě každý generálem. Nicméně zpětně: vypínali bychom takto drasticky ekonomiku? Nemělo se povinné očkování 60+ zavést už před rokem?

S inflací je to jako s covidem: ať chceme nebo ne, cestu si najde. Znova vypínáme ekonomiku a důsledky kroků ČNB ve složitém provázaném světě nedokážeme dohlédnout. Když jsem kdysi dávno porovnával přístup ke covidu v Texasu a v Česku, dospěl jsem k jedinému závěru – Texas věří lidem a podnikatelům, Česko vše řídilo direktivně, brutálně omezuje ekonomiku, občany i obyvatele.

Tehdy v listopadu 2020 jsem byl překvapen, že jsou počty mrtvých stejné, jen texaská ekonomika prosperuje, zatímco ta naše ne. Texas nezavřel školy ani restaurace ani obchody. Texas, kde je mnohem vyšší koncentrace lidí v městských aglomeracích (Dallas / Fort Worth, Houston, Austin = 58 % obyvatel Texasu) oproti Česku. Zapomeňte na prérie a kovboje: Texas je průmyslové srdce USA.

Začátkem února 2022 je v Texasu (který má 29,1 milionu obyvatel) celkem 80 518 mrtvých s covidem od počátku pandemie. V Česku (10,7 milionu obyvatel) máme 37 363 mrtvých s covidem. Tedy jsme na tom v Česku co do počtu mrtvých o 26 procent hůře. A to je Texas v průměru o něco méně proočkován, ovšem více ve skupině starších nad 65 let.

Sázka na individuální a podnikatelskou zodpovědnost zvítězila nad neustálým zavíráním a otevíráním ekonomiky a mediální slávou do té doby zapomenutých nemocničních epidemiologů.

Celou řadu negativních efektů navíc spočítáme až později. Jen minulý týden spáchali v Praze sebevraždu dva středoškoláci, dle informací školy v důsledku covidových omezení. Statistiku nemám, ale vidím kolem sebe, že covid jednoznačně prohloubil škody na dětech, ještě více na dospívajících a studentech.

Opravdu si myslíme, že dva roky nekontinuální online vysokoškolské výuky mají na studenty stejný efekt jako osobní studium? Sedm měsíců zavřené obchody českou ekonomikou zamíchaly, v něčem k lepšímu (online), v něčem k horšímu. My muži jsme v průměru přibrali pět kilogramů, to jsou u mužů čtyři centimetry v pase (jednu konfekční velikost, data Jakub Lohniský, Le Premier). Ženy jsou stále stejně krásné, statistiku nemám :-). Z covidu se budeme vzpamatovávat pár let, ekonomika možná desetiletí.

Dobré úmysly a státní zásahy covid moc neomezily. Stejně tak jsem přesvědčen, že ČNB by se již neměla snažit ovlivňovat inflaci zvyšováním sazeb. Jednak to prostě nefunguje, jednak ČNB vyvolává celou řadu dalších negativních efektů, které ani nedokáže dohlédnout.