Hledá lidem práci a říká: Česko má dobře našlápnuto

Pandemie, válka na Ukrajině, ekologické závazky i drahé energie. To je koktejl, který zásadním způsobem – a především extrémně rychle – mění celou ekonomiku a s ní i pracovní trh.

Hlavním trendům se věnuje šéfka personální agentury Manpower Jaroslava Rezlerová, podle které má navzdory složitým podmínkám Česko našlápnuto k proměně z „montovny“ v ekonomiku s vyšší přidanou hodnotou.

Celosvětově pozorujeme ekonomický trend, kterému se někdy říká Great Resignation, tedy velká vlna dobrovolných odchodů zaměstnanců.

V průběhu pandemie po celém světě, a nejvíce v USA, vzrostla dobrovolná fluktuace zaměstnanců. Mezi možné příčiny patří stagnace mezd při rostoucích životních nákladech, dlouhodobá nespokojenost s prací, obavy o bezpečnost v souvislosti s pandemií covidu-19 a touha pracovat pro společnosti s lepšími možnostmi práce na dálku.

Toto období se vyznačuje snahou lidí hledat štěstí v zaměstnání a kariéře, o což usilují po pandemii mnohem více než v minulosti. Téměř dvouletá izolace, strach a pocit ohrožení v pandemii přiměly mnoho lidí přehodnotit svůj život, práci a kariéru.

Na konci roku 2022 a s nástupem postpandemické reality si firmy uvědomují, že musejí v roce 2023 udělat mnohem více pro to, aby přilákaly a udržely si různé typy zaměstnanců, a lidé od svých zaměstnavatelů očekávají více. Je to trend, se kterým musíme ve firmách kalkulovat. To i přes to, že roste nejistota a zhoršuje se ekonomická situace.

Lidé chtějí dělat práci, která dává smysl, pro odpovědného zaměstnavatele, který pozitivně ovlivňuje svoje okolí, chtějí flexibilní pracovní modely s možností práce na dálku, stresu zažili v uplynulém období dost, hůře se s ním vyrovnávají a potřebují větší podporu svých šéfů, od kterých čekají více empatie. Firemní kultura je tak pro udržení zaměstnanců mnohem důležitější než strategie. Lidé raději pracují méně nebo v lepším vyvážení soukromého a firemního života za cenu toho, že dostanou méně peněz.

To, co zaměstnanci chtějí od zaměstnavatelů především, nestojí žádné peníze. Je to přístup manažerů, který dělá skvělou firmu, kde chtějí lidé pracovat. Pokud toto nefunguje, je potřeba lidi přeplácet.

Česká ekonomika a trh práce jsou nadále velmi závislé na zpracovatelském průmyslu, především na automobilovém. Ten ale prochází již několik let velkou proměnou, kterou výrazně urychlily pandemie, válka na Ukrajině, energetická krize a přechod na elektromobilitu.

Rostoucí náklady na podnikání v Česku a rychle rostoucí mzdy nutí podniky s velkým podílem manuální práce investovat do automatizace a robotizace, případně se přesunout do levnějších zemí. V roce 2023 bude hrát velkou roli i to, jak se jednotlivé evropské vlády postaví k podpoře podniků a zdanění mimořádných zisků.

Přestože počet lidí pracujících ve zpracovatelském průmyslu již několik let stagnuje, jejich nedostatek roste z několika důvodů. Automatizace zvyšuje poptávku po kvalifikovaných technicích, mechanicích nebo IT specialistech. Tyto profily hledají všechny výrobní společnosti, ale takoví lidé na trhu nejsou.

Stále více však chybí i manuální pracovníci. Mění se totiž preference zaměstnanců, kteří již nechtějí dělat těžkou a špatně placenou práci ve výrobě, která je navíc většinou na směny. Dělají vše pro to, aby našli práci v sektoru služeb. To zrychluje tlak na růst mezd a další transformaci tohoto sektoru.

Ten se navíc dostal v důsledku nových ekologických norem, pandemie a měnících se preferencí zákazníků do velmi složité situace. Výhled na další půlrok je ve znamení dohánění uskutečněných, ale nedodaných zakázek. Co bude dál, je velmi nejisté.

Máme sice nejnižší nezaměstnanost v EU a jsme v první dvacítce globálně, ale podobná situace rostoucího nedostatku zaměstnanců s potřebnou kvalifikací je po celém světě.

Podle našeho celosvětového průzkumu je nedostatek zaměstnanců nejvyšší v historii. Může za to především nepříznivý demografický vývoj, kdy silná poválečná generace odchází do důchodu a na trhu práce ji nahrazuje jedna z nejslabších generací. Počet lidí schopných pracovat klesá – především v západním světě. Ale počet pracovních pozic roste.

To, co z Česka udělalo premianta v nezaměstnanosti, je především důsledkem naší strategické polohy. Hlavně Německo, které bylo v devadesátých letech, podobně jako většina vyspělých zemí, na cestě transformace ekonomiky z průmyslu na ekonomiku služeb, přesunulo do Česka výrobu průmyslových komponentů pro zdejší nízké náklady na výrobu a podnikání.

Dobrou zprávou je, že lákání montoven již dlouho není prioritou vlády a vlastně k nám stejně skoro žádné nesměřují. Rozvíjí se zahraniční i české investice do výzkumu a vývoje, IT a sektoru služeb. Máme dobře našlápnuto k tomu, aby se ekonomika dokázala transformovat k vyšší přidané hodnotě, dala lidem lépe vydělat i v době, kdy se bude podíl průmyslu v ekonomice snižovat.

Automatizace a digitalizace se odehrává jak ve fyzické rovině, tak především v té softwarové, která není tak vidět na první pohled, ale má velmi podstatné dopady na zaměstnanost a způsob práce ve většině profesí.

Například v logistice nebo ve výrobě jsou automatizované haly bez lidí vizuálně velmi působivé, ale tu hlavní revoluci v logistice přinášejí inteligentní aplikace, které umožňují optimalizovat a řídit výrobní a logistické procesy nejen v samotném výrobě, ale také napříč celým dodavatelským a výrobním procesem. V blízké budoucnosti už v této oblasti neuvidíme zdaleka tolik takových pracovních rolí, jako jsou montážní dělníci, obsluha strojů, skladníci, řidiči vysokozdvižných vozíků atd.

Zásadně také ubývá počet lidí v řízení dodavatelských řetězců (v poměru k počtu transakcí), administrativních, finančních a účetních procesech. Digitalizace a robotizace pomáhají automatizovat především rutinní, opakující se činnosti jak v samotné manipulaci se zbožím, tak i třeba v plánovacích, finančních, analytických a administrativních odděleních.

Často se za ohrožené zaměstnance robotizací považují výhradně nekvalifikovaní pracovníci ve výrobě a logistice. Dochází ale také k redukci počtů kvalifikovaných zaměstnanců v důsledku softwarové automatizace, což se výrazně projevuje například ve finančním sektoru. Vzroste poptávka po jiných typech kvalifikací, které bude ale náročnější najít, o to více, že je bude masivně nabírat průmysl nebo stavebnictví.

Uvidíme v praxi mnohem více systémových inženýrů, IT specialistů, techniků a mechaniků. To nejen na nastavování a údržbu automatizovaných systémů, ale také na správu datových toků, kybernetickou bezpečnost, specialisty na prediktivní údržbové systémy, experty na zlepšování zákaznické zkušenosti atd. Budou to ale také specialisté na řízení změn nebo na nábor, trénink a rekvalifikaci zaměstnanců.

Pokročilé technologie mají stále větší vliv na to, jak firmy mění svůj byznys model, zlepšují zkušenost zákazníků a zaměstnanců a více opírají svou činnost o data. Ovšem investovat do technologií a inovací a zavádět je představuje tu snadnou část. Digitální transformace sama o sobě nepředstavuje faktor pro diferenciaci.

Pro rychlou návratnost investic a schopnost firem se transformovat je klíčové to, jak jsou lidé schopni si osvojit změnu digitálních technologií, a také firemní kultura, která toto podporuje. Investice do technologií jsou jen špičkou ledovce. Na každý dolar investovaný do technologií/AI je potřeba dalších devět dolarů do byznys procesů a rozvoje lidí.

Digitalizace a automatizace mohou být vnímány jako hrozba ztráty zaměstnání, ale je to zároveň příležitost se posunout na zajímavější a lépe placenou práci. Nejdůležitější schopností budoucnosti tak bude učenlivost. Manažeři musejí pomáhat lidem zvyšovat svou kvalifikaci a přizpůsobit se rychle se měnícím podmínkám na trhu práce, ale i sami lidé budou muset stále častěji vystupovat z komfortní zóny a přizpůsobovat se novým situacím.

Manažeři na všech úrovních budou muset nyní věnovat mnohem více času a energie na přenastavení personálních procesů tak, aby firma dokázala odhadnout potenciál každého zaměstnance pro další rozvoj a posun v rámci společnosti. Lidé se správnými dovednostmi si budou moci stále více vybírat, jak, kde a kdy budou pracovat, a budou se vytvářet nové příležitosti.

Ti ostatní však mohou snadno zůstat na pokraji společnosti, což vede k polarizaci a extrémním postojům. Již nyní velká část společnosti nechápe, kam se svět vyvíjí a tito lidé mají pocit, že se na ně zapomnělo a že jsou oběťmi systému.

Úřednická mašinérie jede a generuje návrhy legislativy, která je odtržená od reality. Je frustrující pozorovat, jak je pro politické vedení ministerstev náročné usměrňovat administrativní kolos do patřičných mezí.

„Jistě, pane ministře“ se opravdu odehrává i v naší realitě a je extrémně těžké setrvačnost tohoto úřednického tankeru korigovat. Vznikají tak návrhy, které sice původně reagují na dohody učiněné v rámci EU, zároveň však tyto požadavky překroutí v něco, co nepožadují ani zaměstnanci, ani zaměstnavatelé.

Vznikají tak návrhy na omezení dohod (DPP, DPČ), které znemožní lidem a firmám flexibilitu, vzniká legislativa na ochranu lidí na home office, která by ve skutečnosti home office zahubila, nebo se chce oproti jiným zemím omezit agenturní zaměstnávání, které omezí možnosti firem legálně pokrývat své sezónní práce.

Rok 2022 znamenal velkou příležitost najít si lepší práci pro každého. Postpandemické rozvolnění rozproudilo podnikání v téměř celé ekonomice.

V roce 2023 bude pokračovat velký nedostatek technických profesí, naproti tomu výrobní, logistické a administrativní profese budou práci hledat o něco náročněji.