Článek
Většina živnostníků i ze své vůle platí pouze minimální důchodové pojistné. Když dosáhnou důchodového věku, očekávají získání nároku na důstojný důchod. Místo toho je však zasáhne tvrdá realita – mají nárok pouze na nízkou penzi. Přichází rozčarování. Nepochopili a nechápou totiž důsledky volby, kterou před lety dobrovolně udělali.
Na rozdíl od zaměstnanců mají živnostníci v našem důchodovém systému možnost ovlivnit svou odvodovou povinnost na sociální pojištění, a v budoucnu tak i výši svého důchodu. Základem pro její výpočet (tzv. vyměřovacím základem) je polovina jejich zisku. Minimálně však musí být pojistné odvedeno z částky odpovídající čtvrtině průměrné měsíční mzdy, tedy aktuálně z cca deseti tisíc korun. Problém je, že na této minimální hranici se pohybuje kolem 60 procent OSVČ. Jednak kvůli možnosti vykazovat náklady paušálem, a to často velmi vysokým, jednak i kvůli – nezastírejme – nepřiznání všech příjmů.
Tito živnostníci však nejsou odsouzeni platit pojistné jen z uvedeného minima. Mohou se dobrovolně rozhodnout do důchodového systému odvádět pojistné z vyššího vyměřovacího základu. A tedy mít v budoucnu vyšší důchod. Většina z nich tak však nečiní a platí pouze povinné minimum. Jejich budoucí důchod po celoživotní kariéře OSVČ bude podle výpočtu důchodové komise vycházet na zhruba 60 procent průměrné starobní penze (aktuálně něco přes 11 tisíc).
Peníze, které díky nízkým odvodům ušetří, si tak mohou odkládat mimo penzijní systém a ve stáří žít z vlastních úspor. Zaměstnanci tuto volbu nemají a pojistné je jim dle výše příjmu nekompromisně strháváno společně s tím, co za ně musí, taktéž nekompromisně, odvádět jejich zaměstnavatel. A jde v součtu o mnohonásobek toho, co odvádí živnostníci. Zatímco za zaměstnance bylo například v roce 2021 celkem odvedeno 544 miliard korun, za OSVČ to dělalo necelých 29 miliard.
Prémií za riziko podnikání nemá být vysoký důchod
Živnostníci by si skutečně měli být vědomi, že mají na výběr: nízké odvody, nízké budoucí důchody a nutnost spořit i na stáří samostatně, nebo pojistné srovnatelné se zaměstnanci a srovnatelně vysokým budoucím důchodem. Zkrátka srovnatelné pojistné vede ke srovnatelně vysoké penzi. Tak byl systém na počátku koncipován. Jako systém opravdové svobodné volby vlastního osudu pro podnikající, kteří nesou větší riziko, ale potenciálně mají i vyšší příjmy než zaměstnanci. Prémií za toto riziko by proto neměl být nárok na srovnatelnou výši penze zároveň s nižšími odvody. Platím státu málo, málo nakonec dostanu. Platím víc, mohu dostat víc. Zaměstnanci tuto volbu nemají a nikdy neměli.
S volbou ovšem přichází i odpovědnost. A tady se nám objevuje zádrhel. Ekonomové tomu říkají „dynamická nekonzistence“. To znamená učinit volbu platit málo v aktivním životě, ale v důchodu požadovat ze společné kasy na vrub všech penzi i tak vyšší. Vyhovět takovému volání se říká morální hazard. Tím by nejen vznikla obrovská nespravedlnost vůči těm, kteří nedobrovolně platili do systému víc, ale i vůči všem v budoucnu, kteří by tu volbu zodpovědně učinit chtěli, avšak již nebudou moci. Přitom stačí jediné, nepodlehnout tomuto volání a nepřikrýt oním morálním hazardem minulost malých odvodů na vrub celého systému a místo toho znovu a znovu upozorňovat na důsledky volby, kterou každý činíme.
Švarcsystém do každé firmy a do každé rodiny
Přibývá totiž těch, kteří velkou část života již prožili jako živnostníci v tržní ekonomice a přiblížili se důchodu nebo jej už pobírají. Máme zde politické téma velké jako vrata od stodoly. Aktuálně je u nás asi 650 tisíc OSVČ, které samostatnou výdělečnou činnost provozují jako hlavní. OSVČ tvoří přibližně 12 procent pojištěnců platících pojistné, přitom pojistné vybrané od OSVČ se na celku podílí jen ze šesti procent.
To je zásadní ve světle možného zavedení takzvaného zaručeného nebo minimálního důchodu. Tedy stanovení určité garantované částky pro všechny, kdo splní podmínky získání nároku na penzi. Jestliže to opravdu nastane, již tak nivelizované důchody se ještě více vyrovnají na úkor zásluhové části. Zároveň by však nepochybně skončil tento systém svobodné volby do budoucna. Všem živnostníkům by se „napálily“ vysoké a povinné odvody, čímž by se zase celá populace odrazovala od toho, aby zkoušela stát na vlastních nohou a živit se i mimo zaměstnání. Přitom by se stejně jednorázovým zvýšením velmi nízkých důchodů živnostníků nevyřešila ona dlouhá minulost malých příspěvků do systému. Prostě by se to „spláchlo“ na účet všech.
Pokud bude možnost mít odvody jako živnostník, ale zároveň pobírat důchod jako zaměstnanec, bude každý chtít přispívat do společného dobrovolně co nejméně. Švarcsystém do každé firmy a do každé rodiny. V případě zachování aktuálního nastavení, tedy ponechání možnosti volby živnostníků u výše pojistného s rizikem nízkého důchodu, by však tato volba měla být činěna za jejich plné informovanosti. V budoucnu ani zpětně by neměli nést náklady za tuto volbu ostatní.
Nejhorším možným řešením je však zvýšení odvodů živnostníků v kombinaci se zavedením minimální penze, tedy s přikrytím minulosti nízkých příspěvků OSVČ. Tímto nastavením totiž zabíjíme spravedlnost do minulosti a férové tržní hospodářství do budoucnosti. Vláda by si tak měla být vědoma, že těmito návrhy nehledá jen dodatečnou účetní položku zvyšující příjmy veřejných financí. Politická volba je v tomto případě jedna z nejzásadnějších za dlouhá léta a vpravdě ovlivní, jakou ekonomiku budeme mít v budoucnu. Zda tu pro černé pasažéry, nebo tu pro zodpovědné podnikatele a zaměstnance.
