Článek
Článek si můžete pustit také v audioverzi.
Neděle 27. února. Čtvrtý den invaze ruských vojsk na území Ukrajiny. Do země, jejíž plynárenská infrastruktura zajišťuje přepravu přibližně třetiny ruských dodávek plynu do EU.
Navzdory vojenskému útoku přeprava plynu pokračovala a byla dokonce několikrát vyšší než průměrný tok v lednu tohoto roku. Navíc začal plyn opět proudit také přes Polsko do Německa. Evropští obchodníci, kteří mají s ruským exportérem Gazpromem uzavřený dlouhodobý kontrakt, totiž objednávají více plynu a Gazprom jim jej dodává. Jako by se nic nedělo. Jako kdyby neumírali lidé. Byznys je byznys.
Čtvrteční invaze okamžitě vyvolala obavy na evropském trhu z možného nedostatku plynu. Jeho ceny se letos poprvé dostaly výrazně nad 100 EUR/MWh. Cena ruského plynu na základě dlouhodobého kontraktu je však často odvozována z cen na evropském trhu obchodovaných v předcházejícím měsíci.
Obchodníci tedy rychle využili této možnosti a maximalizovali nákupy ruského plynu. Následně jej prodali na trhu s vysokou marží. Během pátku se cena plynu na evropském trhu dostala k 90 EUR/MWh. Pořád ale zůstala dost vysoko na to, aby import z Ruska neklesal.
Hlavním vítězem v tomto příběhu je agresor. Pouhou hrozbou poklesu dodávek plynu Rusko již několik měsíců pomáhá udržovat ceny na evropských trzích rekordně vysoko. Zisky, které díky tomu proudí do jeho státního rozpočtu, jsou také rekordní.
V roce 2021 dosáhly příjmy z prodeje ropy a plynu podle ruského ministerstva financí 36 procent veškerých příjmů státního rozpočtu. Meziročně vzrostly o více než 70 procent.
Přestože z hlediska rozsahu je pro ruský státní rozpočet klíčová role ropy, nelze podceňovat ani důležitost příjmů z prodeje zemního plynu. Gazprom jako exportér ruského plynu totiž odvádí do státní kasy celých 30 procent z ceny paliva. Pro ilustraci doplním, že jen v letošním roce již tato společnost prodala v EU zemní plyn odhadem za 14 mld. eur. Pokud vše bude pokračovat beze změn, na konci roku se účet vyšplhá na desetinásobek!
Evropa společně s USA by měla nyní výrazně přiškrtit tento penězovod. Žádné jiné ekonomické sankce nebudou mít na ruskou rozpínavost takový přímý dopad.
Státy EU však balancovaly mezi strachem z dalšího zhoršení ekonomické situace a obětováním Ukrajiny. Německý kancléř nejdřív zastavil certifikaci Nord Streamu 2, jenže toto gesto nikoho v Rusku nebolelo. Naopak díky němu příjmy z prodeje drahého ruského plynu přinášejí mnohem více, než kolik stála samotná stavba plynovodu.
EU se bohužel vlastní vinou dostala do silně podřízené a závislé pozice vůči Rusku. Stále se však nabízí šance, že se členské země nyní dokážou dostatečně semknout a rozhodnou se pro razantní řešení. Pro možnost, která by byla podobně bolestná pro ně samé jako pro Rusko.
Dojde k odpojení některých ruských bank od systému SWIFT, sankce zasáhnou i ruskou centrální banku, ale bude nutné zastavit i odběr ruských energetických surovin. Je to jediná cesta, jak důrazně nastavit mantinely snahám o jakékoli svévolné přepisování hranic v Evropě. A zároveň příležitost k následné realizaci nového, vzájemně rovnocenného vztahu bez toxické závislosti.
Nadále platí, že ruský plyn nedokážeme dříve než v řádu několika let plnohodnotně nahradit. Pokud si však dokážeme představit fungování i bez jeho kompletní náhrady, tedy s nižší spotřebou plynu, pak nemá smysl snažit se zachovat stávající strategickou nevýhodu výměnou za dočasně relativně stabilní prostředí na trhu.
Je třeba se závislosti na Rusku zbavit. Jedině tehdy může Evropa s USA na Rusko vyvinout nějaký tlak.
