Dříve ho kritizovali, kvůli válce ale Green Deal žije více než kdy jindy

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Iniciativa Evropské komise s krásným českým překladem „Zelená dohoda“ si klade za cíl snížit do roku 2030 emise států EU v podobě skleníkových plynů na 55 % oproti množství emisí vyprodukovaných v roce 1990 a dosáhnout do roku 2050 uhlíkové neutrality. Přestože si tento krok získal solidní množství příznivců, logicky se v názorové opozici objevují i notoričtí odpůrci. Ti měli ještě donedávna žně a válečný konflikt využívali k výkřikům jako „Green Deal is dead“. Stejně jako je samotný „deal“ politickým závazkem i oni se tímto jednostranným pohledem na věc snažili spíše vytřískat laciné politické body, než že by se jejich tvrzení zakládalo na datech nebo prostě jednoduše na pravdě.

Chyba lávky. Green Deal žije! A kvůli aktuálnímu vývoji s ruským plynem víc než kdy jindy. Ještě nedávno bylo negativem této energetické revoluce to, že nepřicházela z trhu, ale shora. Nyní je ale vše jinak. Členské země EU budou nuceny přecházet na alternativní zdroje energie, hledat úsporná řešení pro jejich toky a lépe využívat energetické odpady. Každá krize je historickou příležitostí k řešení současných nedostatků v oblasti energetické soběstačnosti. Nejen z ekonomického, ale i bezpečnostního hlediska. To je nyní v popředí především z důvodu naší závislosti na ruských dodávkách fosilních paliv. Jaká je alternativa?

Z mého pohledu se nabízí jasný střípek do mozaiky řešení. Vytvoření prostředí pro jednodušší výstavbu solárních panelů jak pro firmy, tak pro jednotlivce. Na střechy továren, kanceláří, paneláků, rodinných domů, nevyužité pozemky chátrajících brownfieldů nebo i jako doplněk v rámci moderní agrofotovoltaiky. Proč? Protože cesta k energetické soběstačnosti může být zalitá sluncem.

Snahu o podporu většího využití sluneční energie projevila i nová vláda premiéra Petra Fialy (ODS). V jejím programovém prohlášení přímo stojí: „Přispějeme k rehabilitaci fotovoltaiky, protože ji považujeme v našich geografických podmínkách za klíčový obnovitelný zdroj. Přispějeme ke zřízení nových fotovoltaických zařízení na minimálně sto tisících střechách do roku 2025.“ Ambiciózní cíl potvrdil i ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (za STAN), který vidí v podpoře obnovitelných zdrojů v čele s fotovoltaickými systémy jeden z hlavních směrů, kterým se musí Česká republika vydat. To vše nyní ještě podporuje hrozba uzavření energetických kohoutků z Ruska.

Kvituji a opět opakuji, že v současné době už nejde jen o snižování emisí, ale také o omezení energetické závislosti na Moskvě. Jedná se o krok správným směrem. Nikdo sice nemůže čekat, že se náklady firem a domácností zahojí hned, ale z dlouhodobého hlediska je podpora fotovoltaiky cestou, jak zastavit prohlubující se energetickou krizi. Jaká je konkrétní pomoc? Náklady firem na výstavbu mohou být proplaceny až z 35 % a při ukládání elektřiny ze slunce se mohou firmy dostat až na 50 %. Podpora jednotlivců se pak i nadále skrývá v programu „Nová zelená úsporám“. Tady si dovolím zmínit jeden malý a druhý větší vykřičník. Zaprvé je byrokracie spojená s celým programem zatím stále velmi složitá a rozvoj fotovoltaiky v Čechách nejen brzdí, ale doslova posílá k ledu. Posledním je pak výrazný apel na to, aby se neopakovala situace z dob boomu solárních baronů. Solární energie je opravdu cestou k lepší budoucnosti nás všech. Nesmí být už nikdy prostředkem k jednoduchému zbohatnutí pro pár vyvolených. Cíle vlády chválím, ale tady opravdu zdvihám varovný prst. Poučme se s z historie a rehabilitujme náš přístup k fotovoltaice opravdu naplno.

Strategická a geografická poloha je u solárů důležitější než kdekoli jinde. Česká republika má výhodu v tom, že mírnější podnebí zajistí například delší životnost. Jak už jsme ale několikrát zdůraznili, jde o investici do dlouhodobé soběstačnosti. Zálibu v solárech nacházejí i domácnosti. A právě to nás může uchránit nejen před rostoucími cenami energií, ale i před energetickou závislostí na dalších zemích. Boom fotovoltaiky mezi jednotlivci potvrzuje i to, že popularita solárních panelů a počet jejich instalací rok od roku stoupá. Ano, dříve se budovaly velké solární elektrárny, dnes jsou trendem spíše malé soukromé. Lidé tak sázejí na soběstačnost nejen státní, ale především vlastní. Dobrá zpráva, která má vlastně jen jeden háček. Celkem vysoké počáteční náklady. Ty se však v průběhu let mohou vykompenzovat, protože využití vlastních zdrojů snižuje náklady domácnosti a za několik let se určitě mnohonásobně vrátí. Odhadem se návratnost může vyšplhat až do výše desetitisíců korun ročně.

Perličkou na závěr je pak využití i v dalších odvětvích. Podívejme se na západní země, kde se ve spolupráci se soukromým sektorem hojně rozjela také agrofotovoltaika. Ta patří například v Německu mezi podporované obnovitelné zdroje a zemědělci při jejím využití nepřijdou o dotace vázané na zemědělskou půdu a své hospodaření. Což je rozdíl oproti naší současné legislativě. Zákon je u nás neúprosný a říká, že na zemědělské půdě se prostě nestaví. Ano, Česko se v agrofotovoltaice zatím moc daleko nedostalo. Proč? Je to nové a je potřeba vhodně nakombinovat, k jakým plodinám a druhům zemědělství se panely hodí. Zároveň, a toho jsem příznivcem, je třeba brát v potaz i krajinný ráz a estetiku naší krásné země. Není to však sci-fi budoucnost, protože dle Ministerstva zemědělství by se agrofotovoltaika měla řešit ještě letos. To by jasně ukázalo další směr využití energie ze slunce pro udržitelnou budoucnost ve všech směrech.

Je jasné, že energetická soběstačnost a bezpečnost Evropy bude i v následujících měsících tématem číslo jedna. Pokud se zastavíme v našich plánech, zůstaneme na místě i v této oblasti. Nastalá geopolitická situace je šancí, jak se na Green Deal i další plány ještě jednou podívat a s klidnou hlavou přehodnotit náš přístup k jeho jednotlivým částem. Není to jen o energii ze slunce, ale také o dalších alternativách jako je využití vodíku, který může část energetického mixu vhodně doplnit. Vydejme se nyní pragmatickou cestou a zdržme se laciných výkřiků. Jen tak budeme moci za pár let říct, že jsme na cestě k plné energetické soběstačnosti Evropy.