Článek
Český demografický zázrak končí. Pravda, jako jedna z mála zemí v historii západní civilizace jsme zvrátili drtivý pokles porodnosti. Počet porodů na jednu ženu u nás předloni vyšplhal na 1,83, druhé nejvyšší číslo v Evropě a jen setinku za Francií. Předběhli jsme muslimské Turecko a Albánii, katolické Polsko a Irsko i severské země s přeštědrou rodinnou politikou.
Demografové se neshodnou, co český zázrak způsobilo. Propad porodnosti v 90. letech zažily všechny postkomunistické země, ale jen Česko se vrátilo na dohled obnovy populace. Osobně ukazuji na ultrakonzervativní českou rodinnou politiku, jež motivuje maminky specializovat se na péči o děti. Zůstávají déle doma, a k prvnímu dítěti tak často přidají druhé nebo třetí.
Paradoxně tedy Česko, nejliberálnější a nejateističtější země středovýchodní Evropy, má tradičnější systém podpory rodin než konzervativní Polsko a Maďarsko. Orbán a Kaczyński tiše závidí. To je pro někoho dobrá, pro mnohé špatná zpráva. Těžko ale jakákoli státní politika donutí dnešní dvacetileté mít tolik dětí jako jejich o 15 let starší spoluobčané. Důvod je jediný: klima.
Klima jako antikoncepce
Podle nedávného průzkumu se 4 z 10 mladých lidí kvůli klimatu bojí mít děti. Proč? Mnozí teenageři vnímají klimatickou změnu jako existenční problém nejen lidstva, ale života na Zemi. Ač brzy začne světová populace klesat, máme stále v hlavě iluzi přelidnění. K čemu děti, když je lidí moc? Děti vydechují oxid uhličitý, čímž přispívají k oteplování.
Dýcháme všichni, někteří jezdíme autem a létáme letadlem. Není divu, že polovina mladých se kvůli klimatu cítí provinile. Většina nás, třicátníků a čtyřicátníků, je za tuhle beznaděj mladých spoluodpovědná. Co bychom jinak označili za šíření poplašné zprávy, to jsme u klimatického zpravodajství tolerovali či podporovali. Hlavně aby se s oteplováním začalo něco dělat.
Přehánění mělo smysl před 20 lety, aby i naši rodiče začali brát klima vážně. Postupně se nám to ale vymklo z rukou a klimatické hnutí nabralo náboženský ráz, kde pramálo záleží na vědě. K čemu porovnávat výnosy a náklady, když jinak všichni umřeme? Oteplování musíme zastavit za každou cenu. To je dnešní narativ, ač klimatické modely Venuši na Zemi nepředpovídají.
Pro většinu mladých je už nepředstavitelné, že by nějaký problém mohl být tak důležitý jako klima. Antibiotická rezistence? Podvědomě pokrčíme rameny – aspoň bude méně lidí a čistší planeta. Jinak lze těžko vysvětlit, proč tak málo pozornosti (a peněz) věnujeme jiným problémům, na které budou umírat naše vnoučata. Jejich generace opravdu může být poslední.
Porodnost se propadá
Rétorika se těžko rychle změní a krach porodnosti může být dramaticky horší, než předpovídají dnešní demografické modely. Počet narozených dětí se vloni zřítil o 12 tisíc, nejvíce od začátku století. To ještě nemusí značit klimatický útlum, důvod k optimismu to ale nedává. Společnost bez dětí je ubohá společnost, ale hlavně zatlouká hřebíček do rakve důchodového systému.
Náš systém není připraven na situaci, že děti nebudou. Parametrické úpravy nepomohou. Je fér, aby stát řekl současným třicátníkům a mladším pravdu: nevíme, jestli vám budeme schopni vyplácet důchod. Nespoléhejte na to. Máte jen 3 možnosti, jak ve stáří přežít. Zaprvé, pracovat až do smrti. Za druhé, mít úspory, ze kterých vyžijete. Za třetí, mít vlastní děti, které vám pomohou.
A nejlepší z nich je možnost třetí. Ne pro záchranu penzijního systému, ale pro naplnění života a vlastní přežití. Bojíte se dětí kvůli klimatu? Nevypouštějte pneumatiky, ale sázejte stromy. Potenciál zalesnění je obrovský: stromy mohou podle studie v Science stáhnout z atmosféry čtvrtinu uhlíku, víc za méně peněz než jakékoli jiné opatření. Stromy místo řepky! To má být heslo internetové generace.
