Chvála žíznivých atmosférických spalovacích motorů

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Tak víme, jaká auta se (ne)budou prodávat za 13 let, ale netušíme, čím budeme letos v zimě topit. Přesně tak lze ve zkratce interpretovat výsledky jednání ministrů životního prostředí, kdy sice schválí normu, která prakticky znemožňuje prodej nových aut se spalovacími motory od roku 2035, ale přitom nemají ani jistotu dodávek plynu pro letošní zimu pro polovinu Evropy.

Zato se za úspěch vydává, že našim domácnostem ohroženým energetickou chudobou dohoda přinese 35 miliard korun, tedy méně, než kolik jsou každý rok dotace OZE. Inu, prostě německý návrh kompromisu, pro který naše reprezentace hlasuje – a nevyjedná přitom dlouhodobou strategickou výhodu místo dočasného přesunu peněz.

Mít jako Německo dlouhodobý kontrakt s Gazpromem na plyn za pár korun, můžeme hlasovat pro kdejakou vizi. Jen nechápu, proč jsme podporu německému návrhu nevyměnili třeba za přístup právě k jejich dlouhodobému plynovému kontraktu. Takto jsme hodili navíc také celý český průmysl přes palubu. Místo toho od nich plyn nakupujeme s přirážkou 200 % – 400 % a pak řešíme – energetickou chudobu. Ještě navíc nyní musíme doufat, že německá vláda zachrání společnost Uniper, od které získáváme značnou část této komodity. Jako jediná země v EU totiž nemáme ani dlouhodobý kontrakt na plyn, ani přístup k existující LNG infrastruktuře, a jsme tak zcela závislí na někom jiném.

Krátkozrakost našeho přístupu je o to zarážející, že ignoruje varovný signál, který vyslal německý vicepremiér Habeck a zachytil zpravodajsky server EurActiv: Vyhnout se nedostatku plynu by totiž bylo „možné pouze za předpokladu, že nebudeme posílat plyn z našich zásob do sousedních evropských zemí“.

Hlavní problém je však jinde. Celý přístup jasně favorizuje elektrická vozidla a jen jako úlitba jsou zmíněna alternativní syntetická paliva. Takže jsou stanoveny detailní cíle v rozvoji dostupnosti nabíjecích stanic a jejich výkonu – ale vlastně se ignoruje možnost syntetických paliv, tedy alternativy, kdy současné distribuční technologie i technologie spalovacích motorů bez dodatečných enormních nákladů na výstavbu nové infrastruktury mohou docílit uhlíkové neutrality jinak.

Již dnes je v USA registrováno asi 20 miliónů vozidel na etanol, v Brazílii pak přes 30 miliónů. Etanol se sice získává z kukuřice a cukrové třtiny, což není zas tak velká výhra, ale v principu jde o uhlíkově neutrální vstup, tedy co vyrostlo, to se spálí. Současné technologie jsou ve stavu, kdy normovaná spotřeba amerických žíznivých osobních vozidel je asi 12 litrů na 100 km, na etanol pak berou asi 13,5. Což u paliva E85 znamená směs 2 litry klasického fosilního benzínu, zbytek etanol. Které auto z běžné sériové produkce se už dnes může pochlubit takovouto fosilní uhlíkovou stopu? Tyto vozy lze též s rozumnými investičními náklady přestavět na LPG, další alternativní palivo.

Samozřejmě tím pravým cílem jsou čistě syntetická paliva, kde vstupem nejsou zemědělské plodiny. Technicky je již dnes umíme vyrobit, ostatně Fischerova–Tropschova syntéza (chemická reakce, ve které jsou oxid uhelnatý a vodík, příp. methan přeměňovány na umělé náhrady ropy) je objev starý téměř sto let, jen je to drahé vzhledem k ceně ropy.

Výzkumné a investiční výdaje soukromého sektoru ale nesměřovaly ve velkém do oblasti syntetických paliv a možnosti jejich výroby, protože ropy byl stále dostatek a investovalo se především do rozvoje těžebních technologií a hledání nových zdrojů. Dnes tak jsou v důsledku investic ropného průmyslu do této oblasti nekonvenční zásoby ropy odhadované na dvojnásobek konvenčních. Nikdo tak dnes syntetická paliva ve velkém nevyrábí, protože ropa byl bezpečný, dostupný a stále relativně levný zdroj.

Místo toho, aby se předpis choval technologicky neutrálně, tedy dovolil výrobcům kreativně nalézt nejlepší řešení vzhledem k cíli uhlíkové neutrality, třeba přes výzkum velkokapacitní produkce syntetických paliv, říká jim návodně, jaké jiné technologie mají použít. Ve výsledku pak Amerika může docílit lepších výsledků a rychleji, přestože klimatické cíle bere tak trochu s rezervou. Nebo vlastně právě proto.