Článek
Mezinárodní srovnání výkonu našeho hospodářství vyznívá prachbídně. Ve dvou hlavních disciplínách, cenové stabilitě a růstu hrubého domácího produktu, se od covidu řadíme poblíž chvostu pelotonu všech rozvinutých zemí. Naše inflace patří k nejvyšším ve vyspělém světě dokonce již 5 let – naposledy byla kousek pod cílem ČNB na začátku roku 2018, a to jen 3 měsíce.
U inflace omluvu nenajdeme. Pět let je příliš dlouho, abychom ji mohli svést na zahraniční šoky. Drtivá většina ekonomické teorie i praxe hovoří stejně: za dlouhodobě vysokou inflaci odpovídá v každé zemi národní banka. Ta naše aktuálně slaví inflaci na pětinásobku svého cíle: „Nastavení měnové politiky bylo adekvátní.“ Jinde je zvykem v takové situaci psát omluvné dopisy veřejnosti.
Nepomáhá česká specialita, feudalismus obsazování postů ČNB. Vedení vybírá prezident samojediný. OK, dokud jde o nezávislé experty. Ještě exguvernér Singer býval občas přehlasován radou. Od té doby systém degeneroval v léno, kdy prezident povýší guvernéra, jenž sám a najednou pasuje většinu rady. Výsledkem je diktatura jednoho názoru a tektonické změny při výměně guvernéra.
EET ekonomiku obílilo
Utěšit nás může, že aspoň hrubý domácí produkt na tom není tak mizerně, jak vyplývá z oficiálních dat. Statistici umí měřit jen to, co vidí, tedy takzvanou bílou ekonomiku. Šedou, neoficiální ekonomiku, jež funguje téměř výlučně v hotovosti, mohou jen odhadovat. A právě podíl šedé ekonomiky se po covidu zvýšil, což v oficiálních číslech není odraženo.
Abychom vychýlení v HDP zhruba spočítali, musíme se vrátit k zavedení EET. Tehdy jsme chvíli rostli skoro nejrychleji na světě. Pamatujete ty časy? Pokud ne, nevadí. Ale podivný skok českého HDP po zavedení EET v porovnání s ostatními zeměmi nám umožní změřit míru tehdejšího „obílení ekonomiky“. Tomuto postupu se v ekonometrii říká syntetická kontrolní metoda.
Obílení ekonomiky šlo ruku v ruce s přecházením na platby kartou a přesouváním odměn zaměstnancům v restauracích do oficiální mzdy místo bokem v hotovosti. Platby, které předtím statistický úřad neviděl, najednou šlo započítat. Přišel oficiální růst HDP, aniž se ekonomika zvětšila – jen se zvětšil podíl bílé složky oproti šedé. Po covidu sledujeme proces opačný.
V růstu patříme k průměru
Odhady nadhodnocení HDP po zavedení EET spočítané pomocí syntetické kontrolní metody se pohybují mezi 2 a 3 %. Po zrušení EET tedy pozorujeme obdobné podhodnocení. To samo o sobě stačí, abychom už nepatřili mezi nejpomaleji rostoucí země od pandemie. Ale ani s HDP o 3 % vyšším by to nebyla žádná hitparáda vzhledem k tomu, jak u nás nabobtnalo zadlužení státu.
Jenže je tady ještě jedna věc, snad důležitější než EET. Se změnou vlády se radikálně změnil přístup k výběru daní. Namísto zaklekávání se berňák tváří jako kamarád. Příběhy z firem (tzv. anekdotická evidence) naznačují, že daním je teď snazší se vyhnout. Výsledné zešednutí ekonomiky zatím spočítat neumíme, zřejmě se ale v růstu dostaneme nedaleko evropského průměru.
V kostce: nerostoucí HDP neznamená, že ekonomika po covidu stagnuje. Růst se skrývá v neoficiálních transakcích, často v hotovosti. Ty umíme špatně měřit a moc z nich neplatíme daně. Rozpočet tak má větší deficit. Ale hotovost je únikový ventil, bez něhož by některé druhy podnikání v naší přeregulované zemi nebyly možné. Osekáme-li tento vnitřní daňový ráj a zaklekneme na OSVČ, můžeme na tom prodělat všichni.
