Článek
Trestuhodné selhání regulačních autorit i vlády žene firmy do neřešitelných situací a zároveň zhoršuje pozice nejen veřejného sektoru při nákupu energií pro nadcházející zimu. Většina obyvatel netuší, že zatímco oni jako běžný koncový zákazník mají volnost v tom, že platí jen to, co spotřebují, firmy čelí riziku, že jako větší spotřebitelé platí i to, co nespotřebují.
V plynárenství na mezinárodní úrovni existují tzv. take-or-pay kontrakty, což je dáno situací, že je potřeba vybudovat dlouhý a drahý plynovod a jeho cena se postupně během desetiletí splácí. Tedy tam platíte za dopředu nasmlouvaný objednaný plyn bez ohledu na to, zda ho nakonec skutečně spotřebujete. V dobách výstavby a relativního nadbytku jde o rozumný přístup, který garantuje, že má smysl vybudovat transkontinentální infrastrukturu. Mezi distributory, kteří si sami mají řídit rizika dodávek do velkých regionů, jde dokonce o žádoucí stav, kdy chybu ve své dlouhodobé objednávce pak řeší burzovními nákupy a prodeji na spotovém trhu.
Smutné je, že podobné principy naše regulační autority dovolují přenášet dále do ekonomiky k větším spotřebitelům i v době nedostatku. Distribuční společnosti tak riziko, které si měly samy řešit na své úrovni, přenášejí dále do ekonomiky, a dokonce odběratelům smluvně zakazují (!) ušetřenou surovinu poskytnout těm, kteří ji nemají. Tím de facto zhoršují situaci, neboť firmy mohou být finančně potrestány za to, že budou šetřit. Krátkozrakost takového přístupu našich autorit je alarmující.
Řešení je přitom jednoduché. Stačí, aby se vláda přihlásila k politické odpovědnosti za řešení nedostatkového stavu a vyhlásila stav energetické nouze a neplatnost takových dodatků. Tento krok by měl přecházet zastropování cen plynu, opačné řazení kroků je ekonomický diletantismus podporující nedostatek na trhu, spekulace a nadměrné zisky z nich na úkor zbytku ekonomiky. Pak firmy mohou ušetřené energetické vstupy prodat – a snížit tak neúnosný cenový tlak na trhu s plynem. Vyděláme na tom všichni.
