Článek
Rusko-ukrajinská válka zastihla Evropu nepřipravenou na nepohodlí a oběti. Platí to i pro Česko. Nemá smysl si nic nalhávat. Zlaté časy míru a prosperity skončily. Čeká nás pokles životní úrovně a starosti, na něž jsme nebyli zvyklí.
„Následky pro nás budou horší, než si většina lidí myslí. Naše strádání s covidem se proti tomu může ukázat jako drobnost,“ volal mi v pátek dopoledne energetický byznysový matador, bývalý vládní zmocněnec pro jádro Jaroslav Míl. „Putin změnil Evropu, musíme úplně mentálně přepnout,“ říkal se stejnou naléhavostí europoslanec Alexandr Vondra.
Zatím to u nás na zásadní mentální posun nevypadá. Podle průzkumu agentury Median pro Český rozhlas naprostá většina Čechů považuje ruský útok za „neobhajitelný akt agrese“ a podporuje pomoc Ukrajině či jejím uprchlíkům. Zároveň jsou ale většinově proti silovému řešení konfliktu a pokud se něčeho bojí, pak převládají obavy ze zdražování a zhoršené bezpečnosti.
Obavy jsou cítit i z Bruselu. Přes silácká prohlášení reaguje Evropská unie na ruský útok pomaleji i opatrněji než USA nebo Kanada. Důvod je zřejmý: závislost na ruském plynu oslabuje unijní akceschopnost. S masivní plynofikací a zvýšeným přísunem ruského plynu počítá navíc evropský Green Deal, do něhož bruselské špičky i současná německá vládní garnitura investovaly obrovský politický kapitál.
Jenomže, jak prohlašuje europoslanec Vondra, teď jde o přežití a zachování západních hodnot. A pro to bude třeba něco obětovat. Ono nám stejně nic jiného nezbývá.
S čím tedy počítat?
Konflikt zcela jistě povede k dalším turbulencím na energetickém trhu. Evropa musí přetnout plynovou závislost na Rusku, což bude drahé. Ruský plyn pokrývá dvě pětiny evropské spotřeby (a v Německu přes padesát procent). Nejsme schopni za něj rychle najít náhradu.
Nežijme v iluzi: V této chvíli nemáme technologie, které zemní plyn při výrobě tepla, elektřiny a v průmyslu nahradí. Obrovské naděje, vkládané dnes do obnovitelných zdrojů, nemusí vyjít – ekonomicky, technicky ani ekologicky.
Chtě nechtě nás čeká přinejmenším dočasný návrat k uhlí. To ale nestačí. Střední Evropa potřebuje další připojení na přísun zámořského kapalného plynu LNG a dlouhodobé smlouvy s jeho dodavateli. „V energetice nemůžeme být závislí na dohodách Německa s Ruskem, musíme se o energetickou bezpečnost starat sami. A cena elektřiny se musí odvíjet od výrobních zdrojů v dané zemi,“ prohlašuje Míl.
To by ovšem znamenalo radikální kroky: Prakticky odstřihnout český energetický trh od evropského, odejít ze systému emisních povolenek, pokud se ho nepodaří zreformovat, a vytvářet v Evropě nová spojenectví. Míl doporučuje podpořit loňský návrh Francie, Itálie, Rumunska, Řecka a Španělska na změnu směrnice o pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou. Ta by měla umožnit, aby spotřebitel sdílel výhody místních technologií s nulovými emisemi.
Zatím čeští vládní politici o něčem takovém nemluví. Je ale třeba o těchto alternativách a jejich nákladech začít alespoň uvažovat.
Každopádně se připravme na drahotu, a to nejen elektřiny či tepla. Zdraží zemědělská chemie, řada průmyslových produktů nebo potraviny. Čekají nás výdaje spojené s následky ukrajinské války. Jen uprchlíků k nám přijdou minimálně desítky tisíc. Zatím Češi podle zmíněného průzkumu Medianu s pomocí obětem ukrajinské války počítají, bylo by ale dobré, aby jim odhodlání vydrželo i v momentě, kdy dostanou první účty.
Pak je tu nutné zvýšení výdajů na obranu. Podle informací Ministerstva obrany činily loni v Česku tyto náklady něco přes 75 miliard korun, pouhých 1,28 procenta HDP. Ani zdaleka se neblížily dvouprocentnímu závazku, který máme vůči spojenecké alianci NATO.
Jsou tu ale další nutné obranné kroky. Míl třeba upozorňuje, že čistě z bezpečnostních důvodů musíme urychleně dostavět dálniční síť ze severu na jih, dokončit spojnici mezi Hradcem Králové a Olomoucí, aby se odlehčilo přetížené D1. A dostavět pražský okruh mezi brněnskou a hradeckou dálnicí, aby byla metropole průjezdná.
Krizová situace si podle něj žádá úplně nový přístup. „Zapomeňme na nekonečné projednávání EIA, na složité tendry. Je třeba to řešit rychle, na základě mimořádných vládních či legislativních aktů,“ vyzývá.
Kromě toho je třeba začít mnohem aktivněji čelit řízeným dezinformacím, připravovat civilisty pro případ, že se budou muset vedle profesionální armády zapojit do obrany státu a izolovat Rusko ve všech společenských sférách včetně kultury či sportu. „Jde i o symboly,“ říká Míl. I tady je třeba začít uvažovat jinak.
Přes všechny ty chmurné výhledy věřím, že nadcházející nepohodlí a ztráty zvládneme. Jak mi dnes řekl manažer jedné velké české firmy s velkými aktivy v Rusku: „Víme, že v Rusku asi o všechno přijdeme. Ale to je holt válka. Ono nás to nepoloží.“
Zajímají vás úspěchy českých designérů, rozvojové strategie antivirových firem nebo plány na změny stavebního zákona? Přihlaste se k odběru Cash Only a kompletní newsletter budete každý pátek dostávat do své schránky.
