Článek
Čtete ukázku z newsletteru Cash Only, ve kterém Martin Jašminský, Zuzana Kubátová, Jiří Zatloukal a Jiří Nádoba každý pátek komentují dění v českém byznysu. Pokud vás Cash Only zaujal, přihlaste se k odběru newsletteru.
Jak píše energetický expert Michal Macenauer, „dekarbonizace bude drahá, ale její hodnota není jen v penězích“. A tak je záhodno o českých dekarbonizačních receptech, jejich dopadech, reálnosti i podmínkách provedení vést detailní diskuzi. Pojďme na to hned. V rámci debatní rozcvičky můžeme v dnešním newsletteru probrat první, vcelku jednoduchý dílek celé vládní zelené strategie: české solární ambice.
Podle vládních plánů má Česko do roku 2030 zvednout podíl obnovitelných zdrojů tak, aby místo dnešních 18 procent spotřeby pokrývaly 30,1 procenta. Znamená to zvýšit instalovaný výkon solárních elektráren na osm gigawattů (GW) a větrníků na 1,2 GW.
Zůstaňme pro začátek u solárů. Navrhovaný cíl znamená zvednout dnešní domácí solární výkon na 2,3násobek. Každoročně by mělo přibývat v průměrnu asi 750 megawattů nových instalací.
Vypadá to na lehký úkol, vždyť jen za poslední rok přibylo podle Solární asociace 970 MW nových instalací, postavilo se přes 80 tisíc nových elektráren, a když to půjde tímto tempem, není třeba mít o vytyčený cíl strach. Tím spíš, že investice má dál rozhýbat nová legislativa vstřícnější k decentralizované energetice. Jenomže ouha, není to tak jednoduché.
Solární boom u nás stále táhnou domácnosti s malými střešními instalacemi. Těch loni vzniklo přes 80 000, firemních a pozemních parků ani ne 3000. Potenciál střech se postupně vyčerpá a energetici upozorňují, že bez velkých elektráren na zemi – nejlépe na brownfieldech či v podobě agrovoltaiky nad poli, záhony a sady – se cíl splnit nedá.
Do velkých solárních projektů se už pár let slibují pustit movité energetické firmy, jenomže zůstává hlavně u slibů. Typický je příklad skupiny ČEZ, která před třemi lety vyhlásila ambiciózní zelený plán (potřebovala si tím naklonit banky, zdráhající se financovat firmy s doly a elektrárnami).
V dokumentu nazvaném Čistá energie zítřka se ČEZ zavázal zvednout do roku 2030 výkon zelených zdrojů na šest GW. Růst měly pokrýt především soláry v severních Čechách. Do roku 2025 si skupina stanovila dílčí cíl na 1,5 GW obnovitelné energetiky. A jaká je realita?
ČEZ provozuje dva staré větrníky a 14 solárních parků, celkem 122 obnovitelných megawattů. Naprostá většina z nich pochází z dob nechvalně známého solárního boomu v letech 2009 až 2010. Zelené plány vypadají krásně: ČEZ má z Modernizačního fondu už z minulých let přislíbené dotace na výstavbu až 44 solárních projektů – od malých, ani ne megawattových, po parky o desítkách až stovkách megawattů výkonu.
Kdyby na všechny plánované projekty došlo, posílila by solární kapacita ČEZ o víc než 900 megawattů. Zatím jde ale hlavně o plány na papíře. Důvod? Solární elektrárny, plánované na prostý prodej elektřiny na energetickém trhu, se nevyplácejí. Ani s dotacemi, které na ně poskytuje Modernizační fond.
Pokud solární park nezíská záruku pevných výkupních cen na řadu let dopředu, nemá investor zaručenou návratnost vloženého kapitálu. Levná solární elektřina sráží průměrnou cenu silové elektřiny, což je sice bonus pro spotřebitele, ale hrozba pro investory. Zároveň nebývale rozkolísává celý trh.
Když slunce svítí, je energie často až nadbytek a elektřina se prodává za ceny blízké nule nebo až záporné. Když poptávka převyšuje nabídku a ceny jsou dobré, solární parky z toho moc nemají, jejich produkce obvykle klesá. Totéž platí v přímořských státech pro vítr.
Celkově tak investiční aktivita do obnovitelné energetiky slábne ve většině Evropy. Znát je to i v tom, že akcie výrobců komponent pro solární a větrné parky oslabují. Hezky to shrnul kolega Martin Ehl v Hospodářských novinách: „Máme hodně levné energie, ale ve špatných časech a na špatném místě.“
„Je to tak, ekonomika solárních parků dnes sama o sobě nevychází, pokud prodáváte na volném trhu. Ceny elektřiny jsou příliš nízké,“ potvrzuje zakladatel skupiny Solar Global Vítězslav Skopal. Právě Solar Global je jasným tahounem českého solárního developmentu a jde tak trochu proti proudu: Od loňska zprovoznil celkem osm solárních parků s výkonem blížícím se 15 megawattům. „My ale stavíme fotovoltaiky výhradně s bateriemi,“ vysvětluje Skopal.
Akumulace sice zvedá náklady na projekty, díky ní se ale dá prodej elektřiny na trhu posouvat na vhodnější doby a návratnost je lepší. A Modernizační fond na baterie přispívá. Skopal tak odhaduje, že jeho firma díky sázce na baterie může do roku 2030 postavit ve fotovoltaice až 400 megawattů.
Dalším řešením, jak zajistit solární ekonomiku větších parků, jsou dlouhodobé smlouvy, takzvané PPA kontrakty, které výrobce uzavírá s odběratelem za pevnou cenu. Takto teď třeba pořizuje investiční skupina Woodburn Capital Partners elektrárnu o výkonu 2,4 MW v Liberci. Patnáctiletou smlouvu na prodej elektřiny podepsala s výrobcem autodílů Magna Exteriors, což je česká filiálka nadnárodní skupiny. Další česká dcera velké automobilové korporace Benteler nedávno oznámila, že uzavře PPA kontrakt s firmou Enery, která díky tomu postaví 37megawattovou elektrárnu v jihočeském Dyníně.
Potíž je v tom, že čeští spotřebitelé nejsou na PPA kontrakty zvyklí a projekty s nimi jsou spíš výjimka. Podle šéfa Solární asociace Jana Krčmáře je o ně sice zájem, ale mezi představami spotřebitelů a výrobců o ceně zeje příliš velká propast. „Kromě toho chybí i informovanost o detailech a možnostech PPA a mnoho firem o nich má pochybnosti, když se v současné době velké fotovoltaiky takřka nestaví,“ dodává. Inu, změnit spotřebitelské chování a stereotypy chce čas.
Solárníci tak spíš spoléhají na osvědčený model investiční podpory – rozdílové kontrakty (tzv. Contracts for Difference, CfD). Stát vypíše aukci na určitou instalovanou kapacitu, vysoutěží cenově nejvýhodnější nabídku a s vítězným investorem uzavře kontrakt, v němž mu třeba po 20 let zaručí předem určený doplatek k tržní ceně elektřiny. Může jít o mechanismus oboustranný, výhodný pro daňového poplatníka: Pokud je aktuální tržní cena vyšší než ta, kterou stát garantuje investorovi, může rozdíl naopak inkasovat státní kasa.
Jenomže CfD u nás neexistují a není divu: Dlouhodobá cenová garance ze strany státu se podobá dotačnímu modelu z dob solární blamáže roku 2010 a její prosazení chce hodně velkou politickou odvahu.
Bez aukcí a státních CfD kontraktů to ale u nás prý nepůjde, protože se bez nich nerozjedou ani soukromé PPA obchody. „Ve skoro všech zemích, kde dnes PPA táhnou trh, což je třeba Španělsko, byly nejdřív aukce a CfD. Tím stát nastartoval výstavbu solárních parků a poté následovaly i PPA kontrakty,“ říká Krčmář.
Podobně zaznívá i hlas vlivného ČEZu. „Vývoj cen elektřiny ukazuje, že bez posílení ekonomických incentiv nebude rozvoj obnovitelných zdrojů v Česku dostatečný,“ říká mluvčí Barbora Peterová. I ona doporučuje dlouhodobé smlouvy na obnovitelnou elektřinu, jmenovitě CfD.
ČEZ podle ní bedlivě sleduje, jak několik evropských energetik snížilo cíle v oblasti obnovitelných zdrojů kvůli rostoucím investičním nákladům, stoupajícím úrokovým sazbám a zároveň klesajícím cenám elektřiny.
Kromě toho Peterová připomíná další domácí bariéry pro zelený boom – byrokracii, těžkopádné územní plánování, nevyřešený konflikt mezi veřejným zájmem na ochraně krajiny a zájmem na budování čisté energetiky. A nedostatečnou kapacitu sítí v místech, kam by se obnovitelné zdroje zrovna dobře hodily.
Tak si to shrňme: Za současných podmínek své solární cíle nesplní ani polostátní bohatý investor, jakým je skupina ČEZ. Jestli má Česko za pouhých šest let zvládnout ambice, jež teď vláda schvaluje, bude to vyžadovat další peníze na veřejnou podporu a další úpravy domácí legislativy, která sníží bariéry pro výstavbu elektráren i přenosových sítí.
Je třeba všechny dodatečné náklady veřejných rozpočtů propočítat a zvážit, kde na ně vzít. A připravit na tyto výdaje daňové poplatníky, aby to nevyvolávalo další pnutí ve společnosti. Obávám se, že tyto detaily vláda ani příslušná ministerstva vůbec neřeší. A to jsme jen u těch solárů.
Zajímají vás pravidla pro komunitní energetiku, potíže pražského letiště nebo novinky ze světa digitálních korporací? Přihlaste se k odběru Cash Only a kompletní newsletter budete každý pátek dostávat do své schránky.
