Článek
Čtete ukázku z newsletteru Cash Only, ve kterém Martin Jašminský, Zuzana Kubátová, Jiří Zatloukal a Jiří Nádoba každý pátek komentují dění v českém byznysu. Pokud vás Cash Only zaujal, přihlaste se k odběru newsletteru.
Francouzský ekonom Sébastien Miroudot nemá rád, když se od boku dělají unáhlené závěry o rozpadu světa. „Data ukazují spíš pravý opak. Lidé dělají mylné úsudky bez toho, že by měli v ruce fakta,“ zlobí se expert z pařížské centrály OECD, kde zkoumá statistiky o mezinárodním obchodu.
Z nich sestavuje cosi jako index globalizace – časovou řadu čísel, která ilustruje, jak roste podíl dovozů na celosvětové ekonomické produkci. Ukazatel, jemuž Miroudot říká dovozní intenzita, jasně stoupá. Za posledních 60 let na trojnásobek. Dolů šel v době covidu, kdy se pohyb lidí i zboží logicky zastavil. Ale že by mělo jít o nový trend, nelze prý zatím nijak prokázat.
Miroudot loni o dovozní intenzitě publikoval v rámci OECD dlouhou a podrobnou studii, svoje hlavní závěry přijel koncem května odprezentovat také do Česka na ekonomické fórum v Kostelci nad Orlicí. „V 60. letech na jeden dolar produkce připadalo šest centů, teď jsme na sedmnácti,“ uvádí Miroudot k úhrnným číslům za celý svět.
Když své závěry prezentuje u kafe na letišti, pomáhá si tím, co vidí kolem. Kdyby byl jeden Burger King samostatným průměrným státem, jedno menu za 100 korun by v sobě mělo položky z dovozu za 17 korun. Od kávových zrn až po plyn na výrobu energie. Zbytek tvoří domácí subdodávky nebo náklady za mzdy.
Háček je, že čísla o dovozní intenzitě končí v roce 2020. Čerstvější data se budou v OECD teprve dopočítávat. Některé obchodní pohyby mezi kontinenty mohou zeslábnout v důsledku vzrůstajícího ochranářství USA, Číny a Evropské unie. Jiné ale mohou zase povyrůst, třeba na kratší vzdálenosti.
„Samozřejmě nikdy nelze dovézt všechno. Doprava něco stojí, proto od určité úrovně dovozní intenzita nemůže dál růst,“ přibližuje Miroudot. Na druhou stranu je ale podle něj třeba brát v úvahu přirozenou a nikdy nekončící snahu firem obstarat si co nejlevnější dodavatele a nejlepší technologie. Ať jsou odkudkoli. To by mělo globalizaci držet při životě, i když politická rozhodnutí půjdou proti ní.
„Rád to ukazuji na příkladu týmů, které staví auta pro formuli 1. Jejich primárním cílem je zvednout rychlost na maximum, tomu podřizují všechno. Stejně tak firmy jdou po inovacích a úsporách,“ říká ekonom. Covidové lockdowny v přístavech a zablokované přepravní cesty sice byly pro firmy lekcí, aby si lépe hlídaly bezpečnost zásobování, ale to se podle Miroudota nikdy nestane primárním hlediskem, jak firmy uvažují.
Česko patří v dovozní intenzitě k rekordmanům, ke své produkci si obstarává zvenčí skoro padesát procent vstupů. Podobné je to v řadě okolních zemí, které se po rozpadu komunistického bloku začlenily do Evropské unie.
Bude-li se svět kvůli politickým střetům roztrhávat na izolovanější obchodní bloky, Česko i okolní země by měly být chráněné tím, že jejich obchod se odehrává primárně v rámci EU. V případě Česka směřuje do Unie 80 procent zdejšího vývozu. Velkou část ale tvoří subdodávky do Německa, které pak míří dál do světa, třeba do Číny.
Zemím, jako je Česko, globalizace pomohla zbohatnout a dál na ní zůstávají ekonomické závislé. Případný rozpad světového obchodu je tedy pro ně podle Miroudota přirozeně větším rizikem. A tak by mělo být v jejich zájmu za globalizaci bojovat, ne se uzavírat. Přinejmenším v rámci Evropy.
Zajímají vás strategie českých podnikatelů, technologické novinky nebo nová opatření v energetice? Přihlaste se k odběru Cash Only a kompletní newsletter budete každý pátek dostávat do své schránky.
