Článek
Čtete ukázku z newsletteru Cash Only, ve kterém Martin Jašminský, Zuzana Kubátová, Jiří Zatloukal a Jiří Nádoba každý pátek komentují dění v českém byznysu. Pokud vás Cash Only zaujal, přihlaste se k odběru newsletteru.
Samozřejmě jsou tu i výjimky z pravidla. „Dřív jsme kupovali celé firmy, dnes se spokojíme s deseti procenty,“ povzdychl si nedávno jeden investiční manažer největší české finanční skupiny PPF. Nešťastné úmrtí Petra Kellnera před dvěma lety nicméně jakoby symbolicky zakončilo jednu éru nejen PPF, ale celé české ekonomiky.
Vedení PPF převzal Kellnerův umírněnější spolupracovník Jiří Šmejc, který aktiva skupiny přesunuje z východu na západ, a z dravé investiční skupiny, která dokázala překvapovat riskantními kroky, se stává klasický správce rodinného majetku. Kapitál skupina Renáty Kellnerové umisťuje opatrněji v nejsilnějších ekonomikách západní Evropy a Spojených států.
Podobnou geografickou oblast si pro svůj byznys od počátku vybrala jiná výrazná postava současného českého byznysu. V jednoduché a šťastné sázce na obor energetiky investoval Energetický a průmyslový holding Daniela Křetínského (a Patrika Tkáče) skoro výhradně na vyspělých západních trzích.
Je nesmírně pozitivní vidět českého byznysmena sebevědomě „čeřit vody“ například tradicionalistické Francie. EPH aktuálně ovládlo zkrachovalý francouzský maloobchodní moloch Casino, který zaměstnává desetitisíce lidí a stal se především politickým problémem.
To je však jen symbolická špička ledovce české ekonomiky, v níž se hlavní drama odehrává o poschodí níže. Je to český „mittelstand“, tedy malé a střední firmy, které rozhodují o budoucím růstu HDP. A pod tlakem do této oblasti přichází pozitivní impulzy, které by mohly ekonomiku do budoucna nakopnout.
Intuitivní řízení
Původní privatizátoři většinou přebírali fabriky v rozkladu, museli je přizpůsobit novým podmínkám a najít pro ně nové trhy. Pomáhala jim výhoda dostupné a levné pracovní síly i zefektivňování výroby nákupem nových strojů a zařízení a zlepšováním procesů výroby.
Dnes jsou firmy v Česku na velmi dobré technologické úrovni a problém se objevuje jinde. Jak řekl SZ Byznys jeden poradce z „velké poradenské čtyřky“, středně velké firmy velmi špatně řídí své finance a jen výjimečně přemýšlí dlouhodoběji například o svém zadlužení. „Když pak nedávno kvůli inflaci přišlo rychlé zvyšování úroků, rozpočet firem se kvůli vyšším nákladům na úrokovou službu velmi často dostal mimo realitu, a majitelé začali zmatkovat.“ Jsou to majitelé, kteří řídili firmu posledních třicet let, a po tak dlouhé době prosperity si nepřipouští, že by se mohli mýlit.
Firmy jak známo neumírají na vysoké dluhy, ale nedostatek likvidity. Těžká zkouška v podobě vysokých nákladů a hrozby defaultu nutí majitele zaměřit se mnohem víc na management financí. Poptávku po sofistikovanějších nástrojích ostatně už vidíme. Kromě přechodu na levnější eurové úvěry firmy zároveň hledají další druhy financování a snaží se zefektivnit třeba obchodní finance.
Kvůli tomu aktuálně v Česku vznikl první fond (Roger Receivables Fund), který je určený čistě k nákupu krátkodobých firemních pohledávek. Firmy nemusí čekat na proplacení své faktury 30 až 90 dní a kapitál mohou rychleji „točit“.
Takové služby tradiční banky nabízejí jen v omezené míře, hlavně kvůli neschopnosti posuzovat finanční zdraví menších a středních firem. Přitom tzv. mezeru ve financování obchodu, což je rozdíl mezi žádostmi a schváleným financováním na podporu dovozu a vývozu, odhadují mezinárodní instituce na světě na 2,5 bilionu dolarů. Dalším zdrojem kapitálu jsou pak v Česku stále častěji fondy kvalifikovaných investorů.
Merkantilistická mašina
Problém financování si uvědomují i lídři EU, kteří pověřili bývalého italského premiéra Enrico Letta vypracováním analýzy, jak dokončit společný evropský finanční trh. Dnes evropské firmy většinou získávají peníze od bank, a nikoli emisemi dluhopisů či akcií investorům, jak je to běžné v Británii a Spojených státech.
Nedostatek kapitálu brání tomu, aby se z nápadů staly skutečně úspěšné a velké firmy. Úspory Evropanů proto – prostřednictvím penzijních či podílových fondů – financují hlavně firmy na americkém trhu.
S tím souvisí i možnosti financování exportu, který je pro malou českou ekonomiku klíčovým zdrojem bohatství. „Další vliv, velmi silný, na který nyní hodně sázíme, bude růst ze strany malých a středních podniků. Ty zatím málo vyvážejí. To je skutečně obrovská příležitost, která před námi leží, protože pokud začnou vyvážet, vytváří to pro přepravní trh velké obchodní příležitosti. Jsem proto přesvědčena, že Česko má před sebou dobrou ekonomickou budoucnost,“ řekla nedávno pro HN regionální šéfka světové kurýrní firmy UPS Kim Ruymbeke.
Že se Češi dokážou prosadit a využít měnící se situace, ukazuje i příklad dodavatelů fotovoltaiky, kteří překročili české hranice. Pražská společnost Raylyst Solar se nedávno stala nejrychleji rostoucí firmou v Evropě, a olomoucká GBC Solino využila svých rekordních stamilionových zisků z roku 2022 k expanzi na okolní trhy.
Česko budou nicméně dál sužovat tradiční ekonomické brzdy: Napjatý trh práce a energetická náročnost výroby, ze které se stal problém po zastavení dodávek levného ruského plynu.
Pokud Česko nenajde zdroj levné energie (jaderná a obnovitelná energie), bude pokračovat zanikání energeticky náročných provozů, dokud se dostatečně nezmění struktura ekonomiky. Bez dostatku levné energie, imigrace a finančního kapitálu ekonomika nezačne prosperovat.
Zajímají vás úspěchy českých zbrojařů, vývoj na trhu s realitami nebo potíže českých zemědělců? Přihlaste se k odběru Cash Only a kompletní newsletter budete každý pátek dostávat do své schránky.
