Článek
Čtete ukázku z newsletteru Cash Only, ve kterém Martin Jašminský, Zuzana Kubátová, Jiří Zatloukal a Jiří Nádoba každý pátek komentují dění v českém byznysu. Pokud vás Cash Only zaujal, přihlaste se k odběru newsletteru.
Že by černé výhledy začínaly vypadat o něco méně apokalypticky? Zatím bych nejásala.
Zlevnění plynu (to s sebou nese i zlevnění elektřiny) má na svědomí šťastný souběh tří faktorů: příznivé počasí, evropské zásobníky naplněné z většiny ještě ruským plynem a zpomalení čínské ekonomiky, jež sráží poptávku po surovinách na globálním trhu, a tudíž i jejich cenu.
Jenomže tohle nemusí vydržet dlouho. Hlavní příčiny energetické drahoty trvají: konec obchodní války s Ruskem je v nedohlednu. Evropa nemá dostatečné kapacity pro přísun plynu z neruských zdrojů a chybějí jí spolehlivě vyrábějící elektrárny.
Přetrvává problém s francouzskými jaderkami: téměř polovina francouzské jaderné kapacity je stále mimo provoz. Šance na jejich uvedení do chodu ještě do začátku zimy komplikují technické problémy i stávky zaměstnanců zadlužené energetické skupiny EdF.
Růst cen se prostě může vrátit. Už teď se přitom v některých sektorech začíná hlásit krize. Varovné je, že kromě sklářů či výrobců stavebních hmot začíná zasahovat i oporu české ekonomiky – autoprůmysl. A to i přesto, že automobilky po téměř tříletém trápení, nejdřív s covidem, pak s váznoucími dodávkami čipů nebo kabelů, konečně zvedají produkci. Na kraji sil se přesto ocitá řada výrobců autodílů, hlavně těch s energeticky náročnými technologiemi, jako jsou plastikáři.
„Skoro každý den dostávám nabídku na odkoupení nějakého výrobce v problémech. Trh se čistí, každý týden slyším, že nějaká středně velká nebo menší firma z branže končí. Většina podnikatelů pořád počítá s tím, že se prosperita vrátí. Ale křivka je neúprosná,“ líčí ostravský byznysmen Rudolf Bochenek, který v posledních letech kupoval do své skupiny BR Group jednu plastikářskou firmu zaměřenou na automotive ročně.
„Nabídek na odkoupení nám přistává na stole o hodně víc než třeba před rokem. Spousta firem je na hraně přežití,“ potvrzuje Zdeněk Šmejkal ze skupiny M. L. Moran, která také v minulých letech rozšiřovala svůj záběr v automotive.
Firmy jsou oslabené po covidových propadech, mají vyčerpané rezervy. Plánování a uzavírání nových zakázek komplikuje obrovská nejistota ohledně nákladů pro příští měsíce. Krachů zatím moc vidět není. Ale to se může brzy změnit.
Podle zářijového průzkumu Svazu průmyslu měla od začátku ledna 2023 zafixované ceny elektřiny jen pětina firem, ceny plynu jen 22 procent. Počet podniků s pevnými kontrakty na příští rok se od té doby nepochybně zvedl, řadě firem obchodujících na spotovém trhu také pomohl momentální pokles cen. Nejistota ale trvá.
„Odběratel je často ochoten nějakou dobu akceptovat vyšší ceny díky vysoké kvalitě naší produkce. Ale jak dlouho? Jakmile situace začnou zneužívat Asiaté s levnější produkcí, začneme o zakázky přicházet,“ říká Bochenek.
I v rámci Evropy ale hrozí diametrálně rozdílné podmínky mezi jednotlivými státy. Španělsko či Portugalsko mají díky dostatku plynu a zastropování jeho cen pro elektrárny výrazně nižší náklady na energie. Německo se chystá navzdory evropským soutěžním pravidlům zasypat své firmy dotačním deštěm ve výši 200 miliard eur. Vlastní opatření na pomoc výrobcům zavedly či chystají i další státy.
„Musí se sjednotit podmínky, není možné, aby španělské nebo portugalské firmy platily za elektřinu 100 eur a Bochenek v Lanexu klidně 500 eur, když na takovou úroveň vyskočí burza,“ shrnuje situaci majitel BR Group.
Zatímco na české maloodběratele i z firemních řad se vztahují cenové stropy na elektřinu i plyn, velké podniky jsou odkázány na kompenzace nákladů podle tzv. Dočasného krizového rámce, určovaného celoevropskými pravidly. Fialova vláda na něj vyčlenila 30 miliard korun, žádosti se začínají podávat příští týden.
Firmy s energeticky méně náročnou výrobou mají šanci na pokrytí 30 procent rozdílu mezi loňskými a letošními náklady na energie, velcí spotřebitelé pak mohou dostat až 70 procent. Musí ale splnit řadu podmínek. Například prokázat, že jsou v provozní ztrátě. „Jenomže když máte bankovní financování, je záporná EBITDA první věc, kvůli které vám banky utečou,“ líčí praktické trable ředitelka strojírenských Witkowitz Michaela Žvaková.
Evropská komise pravidla dočasného rámce koncem října poněkud zmírnila, v českých regulích se to ale neodráží. Byznysmeni se navíc obávají, že objem peněz na kompenzace pro podniky je – hlavně ve srovnání s Německem – naprosto nedostatečný.
Viceprezident Svazu průmyslu Radek Špicar varuje, že v průmyslu nepozorovaně tiká bomba načasovaná na začátek příštího roku. Až bouchne, bude pozdě.
Čeští politici stále doufají, že se pro všechny spotřebitele v Evropě nakonec najde společné řešení, které oddělí ceny elektřiny od plynu (tedy zastropování cen plynu pro elektrárny, používané ve Španělsku a Portugalsku). Pak by nebyly nutné rozdílné národní regulace a kompenzační programy, podmínky na evropském trhu by se sjednotily.
Na scénář, který začátkem září na Evropskou radu přineslo právě české předsednictví, stále spoléhá i ministr průmyslu Jozef Síkela (za STAN), podle nějž by s ním Evropská komise měla přijít do konce roku. Naděje se ovšem nemusí splnit.
Špicar varuje, že pokud celoevropský zásah do trhu selže a ceny opět vyrazí vzhůru, začnou jednotlivé země hasit požáry ve svých ekonomikách každá po svém. A česká vláda podle něj musí pro tuto situaci chystat vlastní alternativní scénář.
Zatím o něm bohužel není nic slyšet. Doufejme, že klesající ceny energií a mimořádně teplý listopad neuklidnily politiky natolik, aby jeho přípravu odložili ad acta.
Zajímají vás pohyby na trhu kryptoměn nebo nová česká továrna na superpočítače? Přihlaste se k odběru Cash Only a kompletní newsletter budete každý pátek dostávat do své schránky.
